Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce




Jan Hugo

Máj / Květen

Pátému měsíci kalendáře dala zřejmě jméno Maia, starořímská bohyně země, růstu a mírného tepla. Takového, jaké příroda k svému růstu potřebuje. Její svátek se slavil 1. a 15. května – tedy o květnových kalendách a idách – a znovu pak ještě 23. srpna v rámci tzv. vulkanálií, svátku jejího manžela Vulkána. Božský pár spojoval právě prvek tepla, jenž byl ovšem v mužském vydání poněkud destruktivní. Maia byla původně bohyně Osků, národa blízce příbuzného s Římany (tedy Latiny), její jméno znamenalo v oskičtině velká. Latinský ekvivalent je major, což je druhý stupeň od magnus velký. Stejného původu je i slovo majestátní a tímto přívlastkem římský básník Ovidius s oblibou jméno měsíce máje doplňoval – Maia Maiestas.

Máj jako podstatné jméno již v češtině dávno nahradil květen, přídavné jméno však užíváme i dnes – první májový víkend bude deštivý. Máj nám zůstal alespoň v příslovích a pranostikách: Studený máj, v stodole ráj. Kdysi dávno jsem šel na národní výbor objednat termín svatby, který jsme naplánovali na konec dubna. Matrikářka mi s neúřední lítostí sdělila, že bohužel až v červnu. A ukázala stránku, kde až do 30 dubna byly již všechny kolonky obsazené. Proč ne začátek května, zeptal jsem se, počínaje druhým květnem byly stránky úplně prázdné. Udiveně se na mě podívala a mně došlo, že jsem tam za troubu. Svatba v máji věští máry.

První májový den se květnu ubránil. Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas. Tradice prvního máje sahá hluboko do pohanských dob, v keltských zemích se svátek nazývá Beltain, v německých Valpuržina noc. Svátek začíná již večer 30. dubna velkými ohni, z kterých nám dodnes zůstalo naše pálení čarodějnic. Asociace prvního máje s láskou a sexem se nepodařilo potlačit ani církvi, ani komunistickému režimu. Ten se o to ovšem ani nijak zvlášť nesnažil, stačila mu účast v prvomájovém průvodu, odpoledne se svátek práce za dobrého počasí měnil ve svátek “randění”.

Sexuální kontext připisují antropologové také májce. Tu máme z německého Maibaum, tedy Májový strom. Ve staré češtině se tomuto stromu říkalo máj, mužský rod zřejmě lépe vystihoval podstatu tohoto údajně falického symbolu. Věnec nasazený na vrchol májky má být zase symbolem ženského pohlaví. Sexuální podtext má i tradice kradení či kácení májky, která se těší velké oblibě nejen u nás, ale hlavně v německy mluvících zemích. Případným nahlášením krádeže vzniká policii povinnost věc vyšetřit, oznamovateli pak velká ostuda. Vyšetřování se pak vede s nepokrytým cílem dotyčného dále co nejvíce zostudit.

Avšak i politika má na prvního máje již dlouhou tradici. Na 1. květen 1886 byly ve velkých amerických městech naplánovány demonstrace za 8hodinový pracovní týden. Ty se staly počátkem velkých stávek, při nichž přišlo o život několik dělníků. Na jejich památku pak II. internacionála vyhlásila 1. květen oficiálním svátkem práce, první průvody se konaly v roce 1890. Anglický May Day proto dnes evokuje spíše politické průvody než původní pohanské rituály.

A jak s tím souvisí anglické volání o pomoc? Mayday, mayday, potápíme se, vysílá k nám telegrafista zprávu z filmového plátna. Mnozí Američané nepochybují, že loď s dírou v boku volá 1. máj, 1. máj!, můžete se tedy blýsknout znalostí, že jde původně o francouzské volání venez m'aider, tedy přijďte mi na pomoc. To se zkrátilo na pouhé m'aider (pomoc!), jehož výslovnost “majdé” se v angličtině zabydlela v pravopisu blízkém svátku práce.

 

Květen
Jména jarních a letních měsíců v češtině navozují atmosféru procházky přírodou – břízy, duby, květy, červené třešně ... Většinu dnešních názvů měsíců měla čeština již ve 14. století, ve slovníku Mistra Klareta jich najdeme dokonce deset: leden, vnor, brzezen, duben, czerwen, srpen, zarig, rzigen, listopad a prosynecz. Také červenec měl přírodní jméno wrzesen, téměř stejně dnes Poláci nazývají září – wrzesień, měsíc vřesu. Jen květen má název latinský: máj. Tedy v Klaretově zápisu May.

Květen jsme začali běžně používat až před polovinou 19. století a tvrdí se, že jeho autorem je Josef Jungmann. Poprvé se prý objevuje v jeho překladu Chateaubriandovy povídky Atala aneb Láska dvou divochů na poušti jako ekvivalent francouzského poetismu lune de fleurs neboli měsíc květů. Tak to alespoň tvrdil slavný etymolog Václav Machek.

Jungmann však ve svém slovníku slovo uvádí jako již existující (dokládá dokonce moravský a slovenský tvar kwěteň) a kwěten vidíme i ve slovníku Josefa Dobrovského, na druhém místě za jménem mag, tedy máj. Poláci slovem kwiecień odedávna nazývají duben, příroda rozkvétá obvykle již týden či dva před začátkem května. Jméno květen se zřejmě již dlouho před Jungmannem krajově užívalo spolu s dalšími synonymy tráwen a trnopuk. Tím prvním nazývají květen např. Ukrajinci či Bělorusové, druhé se dodnes dochovalo v některých českých příslovích. Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem, trnopuk – z kamen fuk. A někdy do 14. století se pro květen užíval i dosti pitoreskní název yzok. Jde prý o slovo z jižního Balkánu – tedy staroslověnské – a označuje kobylky.

A ještě poznámka k původu slova květ. Znamená původně světlou barvu, jas či záři. Indoevropský kořen byl kvintos a od něj k našemu květu vedla cesta přes kvit, i dnes máme kvítí. Do germánských jazyků slovo vstoupilo jako khwit, později se říkalo hwit a odtud dnes mají Angličané slovo white tedy bílý.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2018]

Hodnocení: z 5

Hodnocení

Pro hlasování se přihlaste.


Poslat e-mailem

Zavřít

Poslat tip redakci

Zavřít

Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.