Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce




Zdeňka Juránková / Svátky, zvyky, tradice

Symboly Vánoc

Jesličky

Z historie vánočního stromku
Chvojí a různé zelené větvičky plnily původně nikoli ozdobnou, ale ochrannou funkci. Pastýři je zastrkávali za vrata chléva jako záštitu dobytka před vším zlým. Hospodáři zase za trámy v chalupě, aby chránili svůj dům a rodinu.
Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16. století katolickou církví považováno za pohanský zvyk. Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na milost. Stále zelené větve jehličnanů se měly stát symbolem věčného života pravověrných křesťanů.
Prvním zpráva o osvětleném vánočním stromku je v brémské kronice z roku 1570 o jedli, ozdobené datlemi a sladkostmi, postavené v cechovní budově.
Během let se tento hezký zvyk šířil v německy hovořících oblastech, zejména mezi protestanty. V roce 1816 se vánoční stromek poprvé objevil i na rakouském císařském dvoře.
Rozšíření vánočního stromku v Evropě trochu paradoxně napomohla prusko-francouzská válka (1870–1871). Na Štědrý večer této válečné zimy byly na přání aristokratických německých velitelů rozsvíceny vánoční stromky ve vojenských lazaretech a ubytovnách. Obdobná situace se pak opakovala i během první a druhé světové války, kdy měl vánoční stromek vojákům přinést pocit domova, klidu a bezpečí.
Historie vánočních stromků v Českých zemích není dlouhá. První stromeček se rozsvítil v Praze roku 1812 ve vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha. O třicet let později se již stromky prodávaly zcela běžně; lidé je nazývali Kristovy strůmky. Ve venkovském prostředí se vánoční stromek šířil až od 60. let 19. století díky šlechtě a inteligenci. Jako první totiž mívali stromeček na zámku, na faře a ve škole. Zpočátku byly stromky zdobeny jen skromně. Používalo se, co bylo doma dostupné – malované perníky a jiné pečivo, sušené ovoce, ořechy, doma zhotovené ozdoby z hedvábného papíru, šátky a svíčky. Na vrchní větvičce stromku býval umístěn obrázek Jezulátka. Ozdobený stromeček se zavěšoval buď ke stropu za špičku nebo stál ve světnici na jídelním stole. Někde jej umisťovali i do okna, aby byl pro příchozí a kolemjdoucí dobře vidět. Dlouho přetrvávala i tradice, která se dnes také částečně obnovuje, a to postavit vedle stromku i betlém.
Světoznámé české skleněné vánoční ozdoby se zrodily až v roce 1920 v dílně Ludvíka Ondry ze Vsetína. Do té doby se k nám dovážely z Německa. Vedle tradičních foukaných ozdob z bílého skla byly za první republiky populární také tzv. korálkové ozdoby, které měly často vysloveně „nevánoční“ motivy jako košíky, zvířátka, dětské koloběžky, letadýlka či autíčka. V tomto období už existovalo i domácí elektrické osvětlení stromečku. Od 50. let 20. století se vánoční stromky začaly zdobit i čokoládovými figurkami, které postupně vytlačily doma pečené cukroví. Od 80. let dvacátého století klasickým stromečkům začaly konkurovat umělé stromky.
 

Jmelí
Dalším typickým symbolem Vánoc bývá také jmelí a není to bylina ledajaká. Tato stále zelená cizopasná rostlina bývala považována za posvátnou již za dob keltských druidů . Jmelí roste na jehličnatých i listnatých stromech. Druidy bylo jako magické ceněno jmelí dubové. Jen oni prý mohli jmelí z dubů odsekávat zlatým srpem a nechat padat na připravené plátno – odseknuté jmelí nesmělo padnout na zem. Jako vzpomínka na sklizeň zlatým srpem se jmelí natírá nazlato.
Jmelí je prý magickým prostředkem proti uhranutí, blesku a nemocím. Podporuje a posiluje všechna kouzla, uzdravuje, chrání a přivolává krásné sny. Léčivé účinky jmelí uznává i „moderní věda“. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a roztahující cévy; proto je surovinou k výrobě různých léčiv.
O Vánocích se zavěšuje v domě a lidé se pod ním líbají na znamení míru a dobré vůle. Pánové mají pod jmelím políbit dámu, aby v novém roce neuschla. A na jmelí se tradičně nechávají bobulky, aby z domu neodešla láska. Čím více bílých bobulek jmelí má, tím více štěstí na vás v novém roce čeká. Ovšem pozor – jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován..
 

Cesmína
Vánoční čas je pro náš Čechy spojen hlavně se jmelím, můžeme k němu ovšem, v duchu keltských zvyků, přidat i cesmínu a břečťan. Pohané věřili, že větvička cesmíny zavěšená v okně ochraňuje domov před čarodějnicemi a zlými duchy. Větvička cesmíny zůstává v domě pro štěstí po celý rok.
 

Břečťan
Břečťan je rostlinou ochrannou a štěstí přinášející. Stále zelená rostlina je symbolem nového a obnovujícího se života.
 

Vánoční hvězda
K Vánoční hvězdě, Poinsettii se vztahuje mnoho příběhů. Její spojení s Vánocemi nesahá tak daleko do minulosti jako je tomu u jmelí, cesmíny, či břečťanu. Jméno květiny je odvozeno od Joela Poinsetta, prvního amerického velvyslance v Mexiku. Domorodci v Mexiku věřili, že rostlina je symbolem Hvězdy betlémské a považovali ji za posvátnou. Zrovna tak, jako hvězda umístěná na špičce vánočního stromku připomíná narození Ježíška.
 

Betlém neboli jesličky
V mnoha domácnostech dodnes patří k Vánocům neodmyslitelně také betlém. Většinou se dědí z generace na generaci. Zvyk stavět betlémy patřil kdysi k nejrozšířenějšímu vánočnímu zvyku. Betlém byl symbolem Vánoc, ale v 19. století byl postupně vytlačován vánočním stromkem, který se nakonec stal jejich novým symbolem. V roce 1223 postavil v italské Umbrii jáhen Giovanni Bernardone, později známý jako světec pod jménem František z Assisi, první jesličky. V poustevně v horské jeskyni postavil žlab, založil ho krmivem a přivedl k němu živého oslíka a vola. U jeslí pak jako u oltáře v noci sloužil štědrovečerní mši – první „půlnoční“.
První český betlém představili veřejnosti jezuité v roce 1560 v kostele sv. Klimenta ´v Praze u Karlova mostu. Byl první nejen v Čechách, ale i v celé střední Evropě. Neví se, jak přesně vypadal, ale podle dochovaných záznamů měl velký úspěch. Předpokládá se, že byl napodobeninou betlémské jeskyně s jesličkami, kde se Ježíšek narodil. Podle tohoto vzoru se jesličky začaly šířit do dalších kostelů a klášterů. Ke konci 18. století, v době osvícenství, jesličky opustily kostely a ujaly se na vesnicích i ve městech mezi prostým lidem
Základní figurky jsou Ježíšek v jeslích, Marie a Josef, oslík a vůl, pastýři se stády oveček a postavy tří králů - mudrců z Východu. Betlémy bývají u nás zasazovány do krajiny podle místa vzniku.
 
Koledování a koledy
Také koledy navazují na zvyky běžné před vznikem křesťanství. Zpěv koled měl nahradit rituální zpěvy na počest boha Saturna – tak zvané saturnálie. Koledování samo se neomezuje jen na jeden večer; dobou koledování je celé období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů; nejčastěji se ovšem koledovalo na Štědrý den, na Štěpána ("…Koleda, koleda, Štěpáne…") a na Nový rok. Koledníci obcházeli se zpěvem a v průvodu všechny domy a v každém popřáli do nového roku zdar v hospodářství i osobním životě. Koledníci, jejichž koledy byly považovány za dobrou věštbu, byli vítáni a obdarováváni.
Uvádí se, že označení koleda vzniklo z latinského slova Calendae, pod kterým byly označovány první lednové dny.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2017]

Použitá literatura
1. Vavřinová V. Malá encyklopedie Vánoc, Praha: Libri, 2000.
2. Bednářová J. Symboly Vánoc. Týdeník Květy, prosinec 2007, roč. XVII, čís. 51

Hodnocení: z 5

Hodnocení

Pro hlasování se přihlaste.


Poslat e-mailem

Zavřít

Poslat tip redakci

Zavřít

Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.