Juscelino Kubitschek de Oliveira

Co mají společného zkratky FDR, JFK nebo TGM? Označují prezidenty Roosevelta, Kennedyho a Masaryka, všeobecně srozumitelný akronym zastupující jméno je známkou proslulosti. Podobnou poctu si v Brazílii vysloužil prezident Juscelino Kubitschek de Oliveira (1902–1976) a přestože byl v prezidentském úřadě jenom šest let, bývá v Brazílii dodnes označován JK, což se portugalsky vyslovuje žota-ká (jota ka). Slávu mu přineslo doma i ve světě zejména vybudování nového hlavního města Brasilia, pro nás je navíc zajímavý svým původem – jeho pradědeček se jmenoval Kubíček a do Brazílie emigroval z jihočeské Třeboně.

Emigrace z českých zemí na začátku 30. let 19. století ještě nebyla příliš běžná a pokud se emigrovalo, tak především do Spojených států. Co vedlo truhláře a řezbáře Jana Nepomuka Kubíčka (1801–1880) k výběru tak exotické "destinace"?

V roce 1815 udělal Vídeňský kongres tečku za napoleonskými válkami a rakouský kancléř Metternich se snažil obnovit mezinárodní význam Habsburské monarchie. Pro Marii Leopoldinu Rakouskou, sestru císaře Ferdinanda I. (onoho pražského „Ferdáčka“), domluvil sňatek s portugalským korunním princem Domem Pedrem. Jeho rodina v r. 1807 utekla před Napoleonem do Brazílie, Dom Pedro se zde stal regentem, a tak se Marie Leopoldina musela za manželem trmácet až do Jižní Ameriky. O pět let později, po sérii zmatků uvnitř královské rodiny, vyhlásil Dom Pedro nezávislost Brazílie na Portugalsku, prohlásil se císařem a čerstvá císařovna vzkázala domů, že by ocenila regiment spolehlivých vojáků naverbovaných v rodné monarchii.

Císařovna zemřela v roce 1827 při porodu sedmého dítěte, nábor do její „cizinecké legie“ ji však ještě o několik let přežil. Jedním z posledních, kdo se dali naverbovat do Brazílie, byl prý Kubíček. Některé zdroje tvrdí, že do Brazílie připlul již v roce 1823, pravděpodobnější však je, že to bylo až na začátku 30. let. Jisté je, že prodal svůj dům v Kolném u Třeboně a o několik měsíců později připlul do Brazílie jako Kubitschek, s německým přepisem jména byl zřejmě zapsán již při odvodu. V roce 1835 mu skončila vojenská povinnost (ke které se upsal ještě doma) a usadil se v městečku Diamantina ve státě Minas Gerais. Název nám připomíná, že město bylo vybudováno na počátku 18. století za diamantové horečky, jejímž pozůstatkem je dodnes řada barokních architektonických skvostů. Kubíček – nyní již Kubitschek – se zde oženil s jistou Terezií Marií de Jesus a měl s ní 3 děti. Zemřel v Diamantině v roce 1880 a o 22 let později se zde narodil jeho pravnuk Juscelino.

Narodil se sice jeho vnučce, otec však krátce nato zemřel, Juscelino si proto za své příjmení zvolil matčino rodné jméno Kubitschek. Matka byla učitelka a přes skrovný příjem synovi zajistila skvělé vzdělání, v r. 1921 byl Juscelino přijat na lékařskou fakultu v Belo Horizonte, hlavním městě státu Minas Gerais. O šest let později zde byl promován, nastoupil na chirurgickou kliniku, později se začal specializovat na urologii. Své vzdělání si doplnil stážemi na evropských klinikách, pár let pracoval v Paříži, zajel se podívat i do vlasti svých předků, která nyní nesla hrdé jméno Československo. K naší vlasti cítil vřelý vztah celý svůj život.

Kubitschek byl prý vynikající chirurg, cítil však, že svým krajanům může ještě víc pomoci jako politik. Většina obyvatelstva žila v neuvěřitelné bídě, kterou ještě prohloubila celosvětová ekonomická krize. V roce 1934 se Kubitschek stal poslancem brazilského parlamentu za stát Minas Gerais. V letech 1937 až 1938 přeměnil prezident Getúlio Vargas brazilskou parlamentní demokracii na diktaturu nazývanou po vzoru Salazarova Portugalska Estado Novo, zrušil parlament a Kubitschek se tak musel ještě na pár let vrátit k chirurgii. V roce 1940 se však stal starostou Belo Horizonte (hlavního města stát Minas Gerais) a poprvé zde ukázal, že dokáže realizovat své sny: spojil síly s dnes legendárním architektem Oscarem Niemeyerem při vybudování rozsáhlého umělého jezera Pampulha, na jehož březích vznikl architektonický komplex, který předstihl svou dobu o několik desetiletí.

Konec války v roce 1945 znamenal obnovení parlamentu, Kubitschek byl znovu zvolen poslancem, v roce 1950 se stal guvernérem státu Minas Gerais a v r. 1955 se rozhodl kandidovat na prezidenta s heslem „Padesátiletý pokrok za pět let“. V lednu roku 1956 nastoupil do úřadu a krátce na to vypukla budovatelská horečka. Stavěly se silnice, přehrady, elektrárny, ale především se horečně budovalo nové hlavní město Brasilia. Jeho architektem byl opět Oscar Niemeyer. Kubitschekových pět let v prezidentském úřadě Brazílii trvale změnilo, nastartovalo ekonomický boom, vytvořilo však také obrovský státní dluh a katastrofální inflaci. Novináři, kteří ještě před nedávnem na prezidenta pěli chválu, nyní jízlivě psali o „Padesátileté inflaci za pět let“. V dalších volbách Kubitschek již nezvítězil. Jeho mírně tolerantní postoj ke Kubě změnil jeho populistický nástupce v otevřeně levicový kurs s nebezpečnými vazbami na Sovětský svaz. Vojenský puč v roce 1964 byl logickým vyústěním předchozího vývoje, Kubitschek byl zbaven svých politických práv a odešel do exilu. V roce 1967 se vrátil, ale do politického života se již otevřeně nezapojil. V roce 1976 zahynul při autohavárii poblíž města Resende. Možnost, že šlo o atentát nebyla dodnes ani potvrzena, ani vyvrácena. V roce 2000 bylo oficiálně zahájeno vyšetřování, avšak vzhledem k předpokládané účasti tajných služeb není pravděpodobné, že by někdy pravda vyšla najevo.

Pohřbu se zúčastnilo téměř 400 000 lidí, Kubitschek se stal pro Brazilce legendou, nazývají jej „otcem moderní Brazílie“. Srovnávají jej s Kennedym, odtud možná obliba zkratky JK. Jméno bývalého prezidenta dnes nesou desítky budov a institucí, z nichž nejznámější je asi mezinárodní letiště ve městě Brasilia nebo zdejší most Juscelino Kubitscheka. Asi 50 km od rodné Diamantiny dnes leží městečko Presidente Kubitschek.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 20102]