Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce




Jan Hugo / Příběhy slov

Masopust a karneval

Masopust je období předcházející dlouhému sedmitýdennímu půstu. Od Popeleční středy až do Velikonoc si praktikující křesťané musí kromě jiných radovánek odepřít maso. Slovo masopust nám Čechům obvykle připadá etymologicky průhledné. Při bližším pohledu je však jasná pouze jeho první část – maso. Co však znamená druhá, je to období, po němž musíme maso pustit či opustit? Nebo budeme mít od masa půst? Slova pustit a půst totiž nejsou příbuzná, i když to tak v češtině může vypadat.

Zajímavé je, že lépe na tom není ani dnes mezinárodní výraz karneval, s nímž náš masopust nepochybně souvisí. Základem je latinské caro maso (2. pád – carnis) nebo italské carne. Svůdně elegantní je rozložit italské carnevale na carne a vale, tedy „dát masu sbohem“. Tento výklad se traduje také již od středověku, a najdeme jej snad ve všech jazycích, které užívají různé varianty slova karneval. Jde však pouze o lidovou etymologii, soudí se, že slovo je odvozeno ze středověkého carnelevarium či carnelevium, kde levare znamená zdvihnout, (odtud je např. levitace), přeneseně pak odstranit. Slovo carnevale vzniklo nejspíš jeho zjednodušením.

Výrazů pro masopust měla středověká latina ještě řadu. Nejběžnější bylo carnisprivium (nebo carniprivium), tento název známe i z Klaretova slovníku. Privium znamená zbavení, odebrání, je to tedy období, kdy budeme zbaveni masa (i moderní výraz de-privace znamená zbavení). Užívala se však i další slova – carnisbrivium, carnisprevium, carniplavium, carnipluvium aj. U mnohých šlo jen o zkomoleniny, i tehdy stačilo, že byla srozumitelná první část.

Než se vrátíme k našemu masopustu, měli bychom se zamyslet nad logikou všech těchto slov: označují totiž doslova období, kdy nebudeme smět jíst maso. Masopust byl původně název pro vlastní půst, až později také pro den před začátkem půstu. Název svátků se často odvozuje od jména následujícího dne, ostatně jako Vánoce dnes chápe většina z nás 24. prosinec, přestože Vánoce v původním smyslu začínají až příští ráno.

Slovo masopust najdeme v různých hláskových variantách ve všech slovanských jazycích, i když některé dnes užívají slova s jiným základem. I staroslověnština měla svůj mesopust. Měli bychom si připomenout, že byzantská řečtina, tedy jazyk, kterým mluvili Cyril s Metodějem, užívala pro masopust výraz apokreas (v dnešním Řecku apokria). Apo znamená odejmutí (apo-kalypsa je odhalení), kreas maso (pan-kreas je slinivka břišní). Apokreas a carnisprivium – nemělo by nás překvapit, že obě větve původně jednotné církve užívají výraz se stejným významem. Dnes již asi s jistotou nezjistíme, z kterého z nich máme v češtině masopust, jisté však je, že pust znamená pustit, ne půst. Z obou kandidátů přece jen zřetelně vede ten latinský, náš maso-pust vypadá jako přesná kopie slova carnis-privium (tzv. kalk).

O opaku byl přesvědčen např. sv. Gorazd, žák "našich" věrozvěstů. Východní křesťané totiž rozlišují více stupňů půstu, v tom prvním je maso již zakázáno (to je apokreas), ale jsou ještě povoleny potraviny vyrobené z mléka, to je tzv. tyrofagia (tyros sýr, fagein jíst). A tím se dostáváme k samotné podstatě - k masu. Půst totiž původně nebyl nezbytně spjat s masem, toto spojení se objevilo až v raném středověku, křesťané pozdní antiky ještě neřešili obsah půstu, jen jeho délku. To je však již začátek příběhu slova půst a k němu se vrátíme příští týden.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2021]

Hodnocení: z 5

Hodnocení

Pro hlasování se přihlaste.


Poslat e-mailem

Zavřít

Poslat tip redakci

Zavřít

Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.