Matyáš Žďárský

Na rozdíl od severských disciplín se českému sjezdovému lyžování v průběhu celého 20. století nepodařilo proniknout do světové špičky. O to více nyní prožíváme úspěchy Šárky Záhrobské, jejíž jízdy v druhých kolech světového poháru dokáží mnohým z nás zrychlit tep. Málo se ovšem ví, že u samého zrodu alpských disciplín stál náš krajan Matyáš Žďárský, rodák z Kožichovic u Třebíče.

Život Matyáše Žďárského je příběhem člověka, který se musel v dětství naučit překonávat překážky, jaké by většinu ostatních odsoudily k životu na okraji společnosti. Narodil se v roce 1856 jako osmé dítě do chudé rodiny mlýnského pomocníka. Když byl Matyášovi rok, otec zemřel a matka se musela z mlýna odstěhovat. Když pak měl ve svých 11 letech přejít z farní školy v Třebíči na reálné gymnázium do Jihlavy, utrpěl těžký úraz, v jehož důsledku oslepl na jedno oko. Byl však velmi nadaný, zajímal jej přírodopis a navíc výborně kreslil. Cítil, že jediná cesta z nuzných poměrů vede přes vyšší vzdělání. Studium na jihlavské reálce jej dále zocelilo, musel se naučit ignorovat posměch spolužáků: poloslepý šprt. Netušil tehdy, jak moc se mu to bude v dalším životě hodit. Jihlava byla až do první světové války téměř čistě německé město, nepřekvapí nás proto, že po maturitě si Žďárský zvolil německý učitelský ústav v Brně a po jeho ukončení v r. 1878 vystřídal několik učitelských míst v Rakousku. V letech 1882 až 83 pracoval jako učitel v nápravném zařízení ve Steinu (dnes městská část Kremže) později nechvalně známém masakrem vězňů v dubnu 1945. Jeho touha po vzdělání jej však vedla na další vysoké školy, ještě téhož roku nastoupil na výtvarnou akademii v Mnichově (zde vystudoval malbu a sochařství) a později ještě studoval na polytechnice ve švýcarském Curychu. V těchto letech podnikl také několik studijních a výzkumných cest do Itálie, na Balkán a do severní Afriky.

V roce 1889 se Žďárský vrátil z cest a s cílem dalších přírodovědných výzkumů zakoupil zemědělskou usedlost na úpatí Východních Alp u městečka Lilienfeld. Lilienfeld má dnes něco přes 3000 obyvatel a leží asi 15 km jižně od Sankt Pöltenu, který míjíme cestou z Vídně do Lince po dálnici A1 (i ten nyní zažívá smutnou slávu díky procesu s Josefem Fritzlem z blízkého Amstettenu). Zde Matyáš Žďárský zakotvil natrvalo a prožil tu celých 51 let svého života.

Ve stejném roce, tedy 1889, do Alp z Norska dorazila nová sportovní móda: lyže. V Norsku se lyžovalo od nepaměti, oficiální závody v běhu na lyžích se zde konaly od r. 1843, lyžování však dlouho nepřekročilo hranice Skandinávie. V roce 1888 podnikli Norové výpravu na lyžích napříč Grónskem a tento nebezpečný podnik vedl mladý zoolog Fridjoft Nansen, pozdější slavný polárník a laureát Nobelovy ceny míru za rok 1922. Po návratu se fotografie z výpravy dostaly na titulní stránky všech světových periodik, Nansen se stal celebritou a svět zachvátilo nadšení pro lyže. Spolu s lyžemi svět od Norů převzal také techniku, jejímž nejnápadnějším prvkem byl elegantní táhlý oblouk nazvaný podle kraje v jižním Norsku telemark.

Jeden pár norských lyží si pořídil také Žďárský. Dokázal se snadno nadchnout pro všechno nové a navíc si od lyží sliboval, že vyřeší jeho nový problém: část zimy byl prakticky odříznut od Lilienfeldu. Brzy si však uvědomil, že pro strmé alpské svahy není telemark vhodný. S vázáním z kožených řemínků byl však jiný druh oblouku obtížný, ne-li nemožný. Žďárský začal experimentovat s vázáním i s technikou jízdy. Za vydatného posměchu svých sousedů: študovaný blázen. V posmívání jsou si Češi a Rakušané velmi podobní, ostatně takových nešvarů máme společných mnohem víc. Budoucí úspěšný vynálezce však byl vůči posměchu imunní. Navíc úspěch na sebe nedal dlouho čekat. Již v roce 1896 Žďárský vydává příručku „Lilienfeldská lyžařská technika“ a do malého městečka se začínají hromadně sjíždět lyžařští nadšenci z celého Rakouska, pak i ze Slovenska a z Itálie a brzy z celé Evropy. Příručka se do roku 1925 dočkala 16 dalších vydání. A Žďárského Lilienfeldské vázání s ocelovou špičkou se stalo nadlouho světovým standardem a od něj začal plynulý vývoj všech dalších typů vázání, přes klasický kandahár až po ta dnešní, která vyžadují pouze jediné sešlápnutí paty. V široké veřejnosti je již méně známo, že Žďárský také jako první pochopil základní fyzikální principy pohybu lyžaře po svahu, princip přenášení váhy, náklonu, význam prohnutí lyže atd. Tyto jeho zásluhy připomněl v roce 1985 článek v časopise Bergsteiger s výstižným názvem „Matyáš Žďárský – Newton lyžařských zákonů“ (Mathias Zdarsky. Der „Newton der Skigesetze“).

V roce 1900 Matyáš Žďárský zakládá Mezinárodní spolek pro alpské lyžování (Internationaler Alpen-Skiverein), o rok později pořádá v Lilienfeldu první závody ve sjezdu a v roce 1905 první závod v slalomu. A každou zimu školí stovky zájemců o lyžování, v letech před světovou válkou se také stává oficiálním lyžařským instruktorem C a K armády. Uvádí se, že Žďárský za svůj život vyškolil v technice alpského lyžování více než 20 000 osob. V roce 1916 vede jako šedesátiletý záchrannou výpravu na pomoc vojákům zavaleným lavinou a při této akci sám utrpí mnohočetná zranění, z nichž se léčí několik dalších let. Díky své houževnatosti se však někdy kolem roku 1924 opět postavil na lyže a ještě mnoho let působil jako instruktor. Do své smrti v r. 1940 vydal ještě řadu úspěšných knih a také vytvořil řadu dnes známých skulptur, obvykle s alpskou tematikou.

V Lilienfeldu bylo na počest Matyáše Žďárského zřízeno lyžařské muzeum (Zdarsky-Ski-Museum), jehož návštěvu dnes zařazuje do svého programu také řada našich cestovních kanceláří. Rakušané se k Žďárskému hlásí, připomínají tak svou prioritu v alpském lyžování, které se mezitím stalo velmi prestižním sportem. V roce 1990 byla na jeho počest vydána poštovní známka, v mnoha rakouských městech existují Mathias-Zdarsky-Strassen. U nás byl Matyáš Žďárský do roku 1989 mimo odbornou veřejnost prakticky neznámý. V roce 1993 byla na jeho počest v Kožichovicích instalována pamětní deska a od téhož roku pořádá lyžařský oddíl z Třebíče každoroční „Běh Matyáše Žďárského“. Všeobecně je však povědomí o tomto skutečně slavném rodákovi stále žalostně malé.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2019]