Simulant

Slovo simulant se v posledním období znovu dostalo na mediální výsluní. Ve Sněmovně je nejdřív připomněl bývalý premiér Topolánek, když obhajoval zavedení poplatků u lékaře tím, že Češi přestali být „eine Simulantenbande“. Byla to narážka (bohužel nepřesná) na Haškova Švejka, kde je vrchní vojenský lékař Bautze charakterizován výrokem „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande“. Neboli celý český národ je banda simulantů. A o honu na simulanty se znovu mluvilo na začátku roku 2009 v souvislosti se změnou Zákoníku práce, prvních 14 dní nemocenské totiž začali platit zaměstnavatelé.

Simulant předstírá nemoc. Mohl by předstírat i cokoli jiného, ale v běžném povědomí je dnes objektem předstírání zdravotní stav. Cílem může být leccos, úleva od práce (dříve od vojny), ale také získání pozornosti, simulace je z odborného hlediska dosti složitá věc. Navíc medicína s oblibou hovoří o agravaci, což je zveličování příznaků. Opakem simulace je disimulace, tedy zastírání příznaků, i ta je v dnešní době častá, trpí jí např. workoholici.

Z pohledu lékaře může mít ovšem slovo simulace i zcela odlišný význam, zbavený morálního hodnocení. Určitá nemoc může simulovat, tedy napodobovat příznaky typické pro jinou nemoc. Tak tomu bývalo např. u rozvinuté syfilis, kterou staří lékaři někdy nazývali vzletně simia morborum, doslova opice nemocí. Nemoc, která se opičí po jiných nemocech. Vzhledem k blízkosti obou slov nás nepřekvapí, že se slovo simulace občas odvozovalo právě od slova simia. Takové nápadné podobnosti jsou při hledání původu slov ošidné, simia je sice opice, ale původně ne každá, jen opice s tupým nosem. Latina získala slovo z řečtiny, kde simos znamená „tuponosý“. Se simulací to nemá nic společného.

Vraťme se však k simulantům. Jednoznačnou hanlivost slova simulant již dnes obvykle necítíme u jinak velmi blízkých slov simulace či simulátor, žijeme totiž v době letových simulátorů,  simulátorů snowboardu a dokonce i simulátorů deště. Dříve však měla jakákoli simulace negativní podtext. Magistr Klaret ve svém Glosáři ze 14. století překládá latinské simulator jako klamník, předstírat se mohla profese, původ, v podstatě cokoli. I předstírání nemocí existovalo od nejstarších dob, specializovala se na ně část žebráků a mnozí v této simulaci dosahovali skutečného profesionálního mistrovství.

Hanlivý význam měl simulator už v antice, v příběhu slova pokrytec citujeme Isidora ze Sevilly, který oba výrazy uvádí jako identické. Ve starém Římě pak najdeme skutečný původ slova. Latinské simulare (napodobovat) vzniklo ze slova similis podobný. Italským simile – „podobně“ – označují hudebníci opakování, tedy napodobování určité rytmické či melodické sekvence. Asimilovat znamená učinit podobným či dokonce stejným, asimilovat se mohou třeba živiny v lidském těle (z hovězích bílkovin si tělo vytvoří vlastní), ale také lidé, v případě přistěhovalců to bývá asimilace dobrovolná, historie však zná mnoho opačných příkladů. Dokonce i samo slovo asimilace může sloužit jako ilustrace svého vlastního významu: latinské assimilare (připodobnit) vzniklo z přepony ad- (k, při) a similis podobný. Avšak adsimilare by se vyslovovalo obtížně, proto došlo k asimilaci hlásky „d“, tj. k jejímu připodobnění následujícímu „s“.

Mimochodem, máte FAX? A používáte jej? A víte, co znamenají písmena F-A-X? To je samozřejmě chyták, slovo fax není skutečná zkratka, ale zkrácení výrazu faksimile, jímž se označuje vydání knihy co nejpodobnější originálu. Fac dělej, simile podobně. Pro mě je fax moderním symbolem pomíjivosti. Před 16 lety ve mně naše redakce bez faxu skoro vyvolávala pocit méněcennosti a před takovými 10 lety se již toto úžasné zařízení přestávalo používat. O to víc mne překvapilo, že slovo fax bylo poprvé použito již v roce 1948.

Latinské similis je příbuzné se slovem simul jednou či najednou. Odtud máme např. výraz simultánní tedy současný, slovo, kterému publicitu dodali smultánní tlumočníci. Půjdeme-li do skutečně dávných dob, dostaneme se až k indoevropskému kořeni sam- stejný, resp. sem- společný. A tady, v oné dávné minulosti, se dostáváme ke kolébce mnoha slov z různých jazyků, slov která postupně získala nejrůznější, často velmi rozdílné významy. Mezi nimi rozpoznáme nejen anglické same (stejný), ale hlavně naše – české – sám.

Cesta od slova sám ke slovu simulant byla velmi dlouhá: sám – týž – stejný – podobný – napodobovat. Základ obou slov se však nezměnil již několik tisíc let, ony dvě hlásky s-m nás vracejí do doby bronzové, možná až do pozdní doby kamenné. Dnešní uspěchaná doba nepřeje úvahám o slovech, máme sotva tak čas přemýšlet o jejich smyslu, často z našich úst vycházejí bezděčné fráze jako ze záznamníku. Zkuste si přesto občas připomenout, že mnohá slova jsou skutečné historické památky.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2010]