Velikonoční svátky

Velikonoční svátky připadají v zemích s katolickou tradicí na první neděli po prvním jarním úplňku. Tím vlastním svátkem bývala kdysi pouze neděle, tedy Hod boží velikonoční, později se přidalo i velikonoční pondělí. V naší převážně ateistické společnosti dnes lidé za velikonoční svátky považují celý prodloužený víkend, včetně soboty. Avšak tradiční zvyky spojené s Velikonocemi naštěstí přežily až do našich dnů.

Hod boží velikonoční
Boží hod, nebo se také říká Velká neděle, nastává po „Velké noci“, tj. podle křesťanské tradice po vzkříšení spasitele. Lidé v tento den vstávali brzy ráno, chodili na výšiny, zažehávali ohně, jedli, popíjeli pálenku. Zpívali písně a modlili se. Všichni se svátečně oblékli, šlo se do kostela, kam se také nosily se ke svěcení pokrmy – beránek, mazance, vejce, někde i chleba a víno. Celá rodina se pak sešla u svátečně prostřeného stolu, otec oloupal vařené vejce a rozdělil je na tolik dílků, kolik bylo přítomných osob. Každý svůj dílek snědl, a platilo, že kdyby někdo z rodiny zabloudil, stačilo si vzpomenout, s kým vejce jedl, a bezpečně se vrátil domů. Podávaly se nejlepší pokrmy – pečený beránek, skopové maso, velikonoční hlavička, mazanec, svítek, Když začal být nedostatek skopového masa, podávala se i jiná masa. Tradice pečených beránků se zachovala do současnosti, a to v podobě beránků z těsta kynutého, piškotového, olejového. Na některých salaších se dokonce tvaroval beránek ze spařeného ovčího sýra. K nápojům patřila rosolka a punč.

V některých oblastech Čech bývalo zvykem, že hospodyně koupily maso, na Velký pátek jej v kostele nechaly posvětit a doma je potom uložily do polévkové mísy, pořádně posolily a přikryly. Maso uložily ve sklepě. Na Boží hod slily šťávu z masa a před krmením ji daly lízat všemu dobytku, koním, prasatům, aby nedostali slintavku a byli po celý rok zdrávi.
Do studny se leckde házel kousek mazance, aby měla zdravou vodu.
Jedla se také holoubátka a jejich kosti se nejprve vzaly na mši do kostela a poté se rozházely po louce. Věřilo se, že kdo tak učiní, vyžene ze své louky krtky. Několik kostiček se také házelo do studně, aby se tam nedržely žáby.
Po obědě sousedé většinou vycházeli do polí obhlédnout úrodu. Na okraje polí zapichovali po třech křížcích z proutků kočiček, to proto, aby pole bylo chráněno před krupobitím a aby štíři (krtonožky) pole nehubili.

Pondělí velikonoční
Pondělí velikonoční bylo taky nazývané Červené, Pomlázka či Koleda. Pojmenování Červené pondělí bylo odvozeno od barvy vajec, která se většinou barvila jen na červeno. Název Pomlázka pondělí získalo od slova „pomlazovati“ pomlázkou. A podle pochůzky, při níž se zpívala nebo odříkávala říkadla a dostávaly se za to dárky, nejčastěji ozdobená vejce, získalo pojmenování „Koleda“. V tento den se nekonávaly žádné významné liturgické úkony, ale o to více se lidé soustředili na lidové zvyky spojené s tímto dnem. Je zaznamenáno, že již v 16. století se v pražských ulicích prodávaly dlouhé pestrobarevné metly, obvykle spletené z vrbových proutků, tzv. pomlázky, kterými mládenci šlehali panny, a dostávali za to barevná vejce. Síla z mladého vrbového proutku se měla přenést na každého, koho se proutek dotkl. Dívka, která již měla vážnou známost, dávala svému vyvolenému jako koledu „uzel“. Byl to bílý vyšívaný šátek, naplněný barevnými vejci, přidával se mazanec a obřadní pečivo. Dnes se tento zvyk přenesl spíše na děti, i když dříve byla pomlázka záležitostí pouze dospělých. Dříve chodily na koledu i dívky, a to o den později, což se ještě v některých oblastech zachovalo i do dnešních dnů.

Odpoledne se pak mládež bavila různými hrami s vykoledovanými vejci. Časté bylo koulení vajíček, kdy se do země vyhrabala podlouhlá jáma podobná hrobu, jejíž dno bylo nakloněné. Na konci byla tzv. žumpa. Chlapci pouštěli vajíčka po nakloněném dnu jámy. Vajíčko, které se zakutálelo do „žumpy“ získalo svému majiteli výhru – všechna vejce, která tak úspěšná nebyla.
Jiným zvykem bylo „sekání vajec“, kdy jeden hráč držel vejce v dlani s malou mezerou mezi palcem a ukazovákem, zatímco jiný se snažil vrhnout krejcar tak, aby se do vejce ve škvíře zasekl. Pokud se to povedlo, získal vejce, v opačném případě přišel o krejcar.
Děvčata házela vejce do výšky, vyhrála ta, jejíž vejce vyletělo nejvýš a při dopadu jej dívka chytila a nerozbilo se.

Bílá neděle
V některých krajích se ještě slavila tzv. Bílá, neboli „zprovodní“ neděle, která byla týden po Velikonocích. O této neděli si mohli ti, kdo nestihli koledu o pondělní pomlázce, vše vynahradit.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2021]

Použitá literatura:
Vavřinová V. Malá encyklopedie Velikonoc. Praha: Libri, 2006.