Páteř a páternoster

Páteř je sloupec tvořený kostěnými obratli, které jsou vzájemně odděleny pružnými meziobratlovými destičkami, neboli tzv. plotýnkami. Jako mediky nás rozčilovali někteří starší lékaři slovem pateř. Ne hezky dlouze páteř, ale krátce – pateř. Dlouhá výslovnost je prý neodborná. Později nám zas někdo tvrdil, že jde vlastně o moravskou výslovnost (podobně jako brněnské ... to byla rana) a že se tak dřív nazýval Otčenáš. To první jsem neověřil, naproti tomu o staročeském názvu modlitby jsem asi měl vědět již z hodin literatury na gymnáziu. I za minulého režimu se totiž učilo, že jedno z Husových stěžejních děl se jmenuje Výklad viery, desatera a páteře.

Otčenáš je jistě nejznámější křesťanskou modlitbou. Otče náš, jenž jsi na nebesích ..., latinsky Pater noster qui es in cælis. I v latině se vžil název utvořený pouze prvními dvěma slovy – Pater noster, tedy paternoster. A podobně jako jiná náboženství, i křesťanství si již v polovině prvního tisíciletí oblíbilo mnohonásobné opakovaní modliteb. Počet opakování býval sice různý, vždy však vycházel z určitých souvislostí, ať racionálních či mystických. Modlit se a současně počítat je však skoro nemožné, proto prý již někdy ve 3. století svatý Pavel Thébský (považovaný za prvního křesťanského poustevníka) vždy ráno nasbíral do kapsy tři sta kamínků a po každém opakování modlitby jeden vyhodil. Nejpozději na přelomu antiky a raného středověku se jako pomůcka k počítání objevila šňůrka s určitým počtem uzlů, později nahrazená šňůrkou s korálky. A protože se opakoval zejména Otčenáš, vžil se později pro tyto šňůrky název paternoster.

Někdy od 12. století se Otčenáše začaly střídat se Zdrávasy (tedy modlitbou Zdrávas Maria), což byl základ dnešního růžence. Šňůrce s korálky se však ještě dlouho říkalo paternoster, jeho výrobci byli paternostříci a tento ctihodný cech vyráběl – podle sumy, již objednávající investoval – růžence s korálky z různě kvalitního dřeva, z kosti, slonoviny, pravých korálů či drahých kamenů.

Pro naše předky bylo slovo paternoster trochu dlouhé, zkrátili je proto na pateř, nebo páteř. A označovali jím postupně nejen růženec, ale i čistě ozdobnou šňůru s korálky, později i jakoukoli řadu. Hezké příklady najdeme v Jungmannově slovníku: Má páteř na swém hrdle, na kterémžto je sto welkých perel orientských ... nebo dále Šla napřed, za ní jiných dlouhý páteř. Jistě jste nepřehlédli, dříve bývala páteř rodu mužského.

Nyní nás nepřekvapí, že řada obratlů spojená ohebnými destičkami našim předkům rovněž připomínala šňůru s korálky – zkuste si místo univerzitního mistra Karlova vysokého učení představit kuchaře porcujícího slepici. Přesný název byl hřbetní páteř. Slovo se objevilo zřejmě někdy v 15. století, ještě Mistr Klaret v polovině 14. století překládá latinské spina jako chrzbetnicze, což nám připomene moderní slovenský ekvivalent chrbtica.

Z dnešního slovníku již pomalu mizí slovo páternoster jako název tzv. oběžného neboli nekonečného výtahu. Jeho kabinky jezdí stále dokola, jako když se odříkává růženec. Funkčních páternosterů je však v České republice stále asi 30, např. na pražském magistrátě na Mariánském náměstí, v budově Českého rozhlasu na Vinohradské třídě, v sídle krajského úřadu v Liberci a ten nejvyšší – 21patrový – najdeme v sídle krajského úřadu ve Zlíně. První páternoster instaloval jistý J. E. Hall v Londýně již v roce 1884, jeho předlohou však bylo podobné zařízení odedávna užívané pro dopravu vytěžené rudy v dolech. Jestli pan Hall z dolů převzal pouze nápad nebo i název, už dnes asi nezjistíme.

 [článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2009]