Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce




Jan Hugo / Příběhy slov

Bohemia, Bohéma a Romové

Televizní pořad věnovaný Antonínu Gondolánovi mi připomněl historku, která mi utkvěla v paměti z dětství, zřejmě ji vyprávěl v rozhlase Karel Gott po návratu z úspěšného zájezdu na Expo 67 v Montrealu a následném působení v Las Vegas. Za podrobnosti už neručím. Jedna z písní, které tehdy Gott zpíval, byla Gondolánova legendární Duj, duj, duj, i po letech její stará nahrávka bere dech. Píseň měla i v Americe velký úspěch a po jednom vystoupení se prý slavného zpěváka někdo zeptal, proč nezpívá více písní ve své mateřštině. Věděl jsem, že píseň je romská a dlouho jsem tehdy přemýšel, jak to ten člověk mohl myslet. Anglické Bohemian lze totiž přeložit jako český, ale také jako bohémský, a navíc jako Rom. To jsem se dozvěděl až o několik let později z knížky Obrazový opravník obecně oblíbených omylů od Ludvíka Součka, který také stručně uváděl, jak Romové k tomuto jménu přišli.

Příběh začíná u starověkých Bójů, keltského kmene obývajícího v posledních staletích před Kristem české země a horní Podunají. Tacitus uvádí pro naše území germánský název Boiohemum, v jehož druhé části slyšíme německé Heim domov (tedy i anglické home), šlo tedy o domov Bójů. Bójové sídlící v sousedním Bavorsku se označovali jako Boiovarii či Baiovarii, tedy obyvatelé země Bójů. Z těchto starých názvů vznikla pozdější Bohemia a Bavaria.

Abychom pochopili, jak přišli západoevropští Rómové k jménu Bohemians, musíme se na chvíli vrátit do jejich původní vlasti, tedy do Indie. Rómové zde patřili k obyvatelstvu stojícímu mimo kasty, k tzv. nedotknutelným. Žili i zde kočovným životem, byli zruční kováři, hudebníci a artisté. Někdy před polovinou prvního tisíciletí Romové vyrazili na severozápad a od šestého do osmého století pobývali v Persii, dnešním Íránu. Kolem roku 800 první skupinky dorazily do Byzance, kde byli označováni jako athinganoi. V řečtině a- označuje zápor a thinganein znamená dotýkat se, athinganos je tedy nedotknutelný. Zdánlivě žádné překvapení, tak byli označováni v rodné Indii. V typicky byzantských zmatcích však byla stejně nazývána židovsko-křesťanská sekta, z níž pocházel zřejmě i císař Michal II, dědeček Michala III, jenž k nám v roce 863 vyslal Cyrila s Metodějem. Ale zpátky k putujícím Romům: lidem mimo řecký svět slovo znělo jako acinganos, nebo aciganos, a odtud je jméno cigán či cikán rozšířené zejména ve východní Evropě, kam Romové přicházeli již od 14. století, tak jak území Byzance ohlodávali Turci.

Většina Romů však v té době ještě Byzanc zcela neopustila jen se pohybovala raději v její Evropské části. Největší koncentrace Romů byla na západním pobřeží peloponéského poloostrova, u města Methoni, dnes oblíbeném letovisku, odkud lze během chvilky doplout k blízkému ostrůvku Sapienza. Benátčané toto území nazývali Malý Egypt (Aegyptus Minor) a když pak Romové vyrazili dále do Evropy, označovali se nejčastěji jako Aigyptoi (tedy Egypťané). Řecká výslovnost egypti nebo jen gypti nám tak ukáže, proč Angličané nazývají Romy Gypsy a podobně tvar egiptano ve své zjednodušené podobě gitano dal Romům tradiční jméno ve španělštině. Dnes se ovšem v angličtině i v dalších jazycích dává přednost jménu Romani a než se spolu s Romy vydáme do Čech, uveďme, že slovo Rom sami Romové odvozují ze starého Dom, člověk.

Romové byli v Evropě zpočátku vlídně přijímáni, vydávali se za křesťanské poutníky, které z Egypta vyhnali Turci, zvlášť působivá byla historka, že jejich kmen kdysi dávno skrýval Josefa s Marií a malým Ježíškem na jejich útěku do Egypta. Tábořili vždy na okraji měst, kam proudily davy lidí, aby jim romské ženy hádaly z ruky. Také panovníci je vlídně přijímali (úroveň romských artistických čísel byla nesrovnatelně vyšší než bylo tehdy v západní Evropě zvykem) a dávali jim glejty zaručující ochranu a volný průchod. Asi nejznámější je glejt od císaře Zikmunda z roku 1417 vydaný romskému králi Zindelovi. Pikantní je, že císař glejt vydal za svého pobytu na Kostnickém koncilu, kde se před nedávnem ukázal jiný jeho glejt jako bezcenný. V roce 1417, možná již 1416, se Romové prokazatelně objevují i v Čechách, Palacký cituje starou kroniku "toho léta se po zemi české Cikáni vláčili a lidi mámili" a Ludvík Souček k tomu připomíná kresbu jistého Václava z Olomouce vyobrazující rodinu romanotšelů. Romanichel či Romanichal jsou další jména rozšířená po Evropě, vysvětlují se jako romani chal, tedy romský lid, jejich užívání se však pro hanlivé asociace opouští, stejně jako české cikán či německé Zigeuner. Politicky korektní je u našich západních sousedů označení Sinti und Roma, přičemž první jméno se někdy odvozuje od provincie Sindh na hranicích mezi Indií a Pákistánem. Není to ovšem jisté, stejně jako často uváděná souvislost se Sindibádem námořníkem.

V roce 1419 prý jedna velká skupina Romů dorazila do Prahy, kde však krátce předtím lidé prohodili několik konšelů oknem a schylovalo se k válce. Romové se proto ani neutábořili a pokračovali dál do Německa a Francie. Když v roce 1421 dorazili do Paříže, představili se již ne jako Egypťané, ale Bohemi, tedy Češi. Tehdy to zřejmě ještě v západní Evropě mělo dobrý zvuk. Hezká historka, ale skutečnost možná byla jiná. Zikmund vydal v roce 1423 další glejt, tentokrát romskému vojvodovi Ladislavovi a možná to byl právě Zikmundův podpis obsahující slova „Rex Bohemiae“, který dal Romům ve Francii jméno Bohéme.

Souček uvádí několik hezkých příkladů vycházejících ze zmatení kolem jména Bohemia, např. Shakespeare sem prý umístil děj své Zimní pohádky, neboť šlo o zemi cikánů, čarodějů a kouzel. Zajímavý význam získalo slovo bohéme ve francouzštině. Původně etnický význam se postupně rozšířil i na další osoby bez trvalého bydliště, tedy tuláky, a od počátku 19. století také na začínající či neúspěšné umělce, kteří rovněž žili na okraji společnosti a navíc svou chudobu skrývali za pohrdáním společenskými konvencemi. Jako celek se označovali jako bohéma a toto slovo proslavil jeden z nich, jistý Henri Murger, když ve 40. letech 19. století publikoval sérii povídek známých dnes pod společným jménem „Obrázky ze života Bohémy“. Ty se pak staly předlohou pro slavnou operu Giacoma Pucciniho „La Bohéme“, která měla premiéru v roce 1896. O rok později měla premiéru stejnojmenná opera od Pucciniho konkurenta Ruggiera Leoncavalla, která je asi méně známá, ale rovněž vynikající, její obnovená premiéra v pražské Státní opeře byla hudební událostí roku 2003.

Dodejme ještě, že moderní francouzština pro Romy užívá jména Tsigane nebo Gitane a významy „Čech“ a „bohém“ se liší pravopisem, a to nejen velkým počátečním písmenem, ale také odlišným akcentem: Bohême a bohème. V angličtině se pro Romy na prvním místě užívá výraz Gypsy, a Bohemian znamená především bohém. Tak je to mu i ve slavné písni skupiny Queen z roku 1975 Bohemian Rhapsody. Asociace s Romy je však rovněž běžná, neboť např. dublinský klub Bohemian F.C. (založený v roce 1890, tedy o 15 let dříve než vršovická „Bohemka“) má přezdívku „The Gypsies“.

Lze pochopit, že asociace jména Bohemia v angličtině či francouzštině nám nemusejí být příjemné, jaký zvuk však má ve světě jméno Czech? Ještě před 100 lety býval Dvořák běžně uváděn jako „austrian composer“, později byla Czechoslovakia „malá neznámá země“, řečeno slovy britského premiéra Chamberlaina a po válce to nebylo o mnoho lepší. Dnes se už snad většině lidí v rozvinutých zemích vybaví při vyslovení jména naší země alespoň Praha a mnohým i jména jako Havel, Nedvěd či Jágr. A ve velké části Evropy je to stále Karel Gott, kterého si v cizině hýčkají rozhodně lépe než u nás. Jeho duet s rapperem Bushidem dokazuje, že je skutečně „Für immer jung“ tedy stále mladý.

A na závěr zajímavost: po světě je řada nám asi nepříliš známých míst s názvem Bohemia, je docela zajímavé si je projít alespoň na internetu. Jednu takovou Bohemii založili v roce 1855 nedaleko New Yorku tři přistěhovalci z Čech – Jan Vávra, Jan Kratochvíl a Josef Koula, spolu se svými ženami. Osada, nazvaná nejprve Nový Tábor, se rozrostla v městečko, které v r. 1894 získalo své současné jméno. V létě roku 1942 vyšel v New York Post úvodník vyzývající, aby Bohemia byla přejmenována na Lidice, název však již zůstal. Bohemia leží na Long Islandu asi 50 km východně od New Yorku a má dnes prý asi 10 000 obyvatel, převážně potomků původních přistěhovalců. 

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 20012]

Hodnocení: z 5

Hodnocení

Pro hlasování se přihlaste.


Poslat e-mailem

Zavřít

Poslat tip redakci

Zavřít

Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.