Malý slovník cizích slov / A
Copyright © Maxdorf 2011
absolutní – 1. nepodmíněný, nezávislý. Pocit a. svobody, a. většina, a. teplota, a. nula 2. ničím neomezený, nikomu se nezodpovídající. A. monarchie, a. vláda [lat. absolvo, absolvere zprostit, osvobodit; absolutus úplný, dokonalý, nezávislý; ab od, pryč, solvo uvolňovat]
absurdní – nesmyslný, protismyslný, odporující logickým zákonům. A. tvrzení, a. nápad, a. řízení, a. divadlo [lat. absurdum sluchu nepříjemný, nesmyslný z ab od, pryč; surdus hluchý]
ad hoc – k tomuto případu, jen pro tento účel [lat. ad k, pro; hoc sem, na toto místo]
adaptace – přizpůsobení něčeho n. někoho k něčemu. A. budovy k jinému účelu, a. člověka k novému prostředí [lat. ad k, při; aptus schopný]
adekvátní – přiměřený, odpovídající něčemu, shodný. A. odměna, a. náhrada, výsledek není a. námaze [lat. ad k, při; aequus rovný]
adjustace – vybavení něčeho vším potřebným pro další manipulaci. A. zboží pro přepravu, a. přístroje, a. spisu, a. nálože [lat. ad k, ku; iustus správný]
afekt – prudké citové hnutí, druh emoce. Spáchat čin v a. [lat. affectus stav mysli, nálada; ad k, při; facio, facire, factum činit]
afektovaný – strojený, nepřirozený. A. chování, a. člověk [→ afekt]
afinita – příbuznost, náklonnost, sklon k něčemu 1. v chemii ochota látek spolu reagovat. A. kladně a záporně nabitých skupin 2. v medicíně sklon mikrobu napadat určitý orgán. Virus žloutenky má a. k jaterní tkáni [lat. affinis příbuzný, sousední, dosl. mající společnou hranici; ad k, ku; finis konec, hranice]
agilní – činorodý, horlivý, čistý. A. pracovník, a. člověk [lat. agilis pohyblivý z ago, agere hnát]
agitace – 1. veřejné získávání lidí pro daný úkol, cíl 2. v medicíně pohybový (motorický) neklid, provází některé psychické poruchy. Volební a., politická a., osobní a. [lat. agito, agitare prudce pohybovat od ago, agere hnát]
aglomerace – seskupení, shluk, nahromadění. A. obyvatelstva, a. sídlišť, a. průmyslu [lat. ad k, při; globus klubko]
agonie – období umírání, v němž dochází k selhání zákl. životních funkcí. Pacient ležící v a. [řec. agonia zápas]
agorafobie – strach z otevřených prostranství, z davů, z opuštění domova [řec. agora náměstí; fobos strach]
agregace – spojení, sdružení, seskupení. A. organismů na úzce ohraničeném místě [lat. aggrego, aggregere shánět ke stádu: ad k, ku; grex, gregis stádo]
agregát – seskupení, souprava strojů [→ agregace]
agrese – útočné jednání, napadení druhé osoby, ozbrojené napadení jiného státu.
agresivní – výbojný, útočný. A. člověk n. stát, agresivní jednání [lat. ad k, ku; gradior kráčím]
acht - klatba, zbavení právní ochrany, vyloučení s příslušného společenství. Ve středověku býval vyhlášen papežský acht nad kacíři, popř. nad celým městem např. nad Prahou (v době Husově) [něm. Acht klatba, vyobcování]
akcent – 1. zdůraznění něčeho, přízvuk. Čeština má a. na první slabice slova. 2. svéráznost v řeči, zvl. při používání cizího jazyka. Přistěhovalci mají i po 20 letech akcent (tj. nemluví danou řečí správně) [lat. accentus tón, z accino, accinere přizvukovat]
akcentovat – zdůraznit něco, klást důraz na něco, přikládat něčemu význam. Nacionalisté akcentují vědomí příslušnosti k svému národu. [→ akcent]
aklimatizace – přivyknutí, přizpůsobení (okolním podmínkám). A. na změnu podnebí zahrnuje např. přizpůsobení termoregulace, tj. řízení tělesné teploty [lat. ad k, ke; řec. klima krajina, podnebí]
akreditace – pověření, zmocnění určité osoby zastupováním (diplomatickým, novinářským), např. státu, agentury. A. státní zkušebny, a. diplomata, novináře [lat. ad k, při; credo, credere věřit]
akronym – umělá zkratka vytvořená ze začátečných písmen nebo slabik jednotlivých slov. Např. NERV (národní ekonomická rada vlády) [řec. akros krajní; onoma, onyma jméno]
alergie – nepřiměřená reakce organismu na určitou běžně se vyskytující látku nebo na bodnutí hmyzem. A. na potraviny, léky, pyl aj. [řec. allos jiný; ergon působení, práce]
aliance – spojenectví, spolek. V roce 1815 uzavřelo Rusko a Rakousko Svatou a. proti revolučnímu hnutí [fr. alliance spolčení, spolek]
alibi – nepřítomnost na místě spáchání činu v době, kdy k němu došlo. Mít nevyvratitelné a. [lat. alibi jinde, alius jiný, ibi tam]
alibismus – 1. snaha vyhnout se odpovědnosti, vyhýbání se důležitým rozhodnutím nebo činům z důvodu i malého rizika negativních následků 2. předstírání neúčasti v hnutí či podezřelé akci [→ alibi]
alokace – 1. přiřazení zdrojů n. paměti zařízení jednotlivým částem programu 2. v ekonomice rozdělení investic mezi jednotlivé směry užití 3. v elektrotechnice rozmístění délek kabelů po trase dálkového kabelu [lat. ad k, při; locus místo]
alopatie – způsob farmakologické léčby v klasické, resp. oficiální medicíně, při němž se podávají léčiva proti příznakům a jejím původcům. Vzniklo jako protiklad homeopatie, která „léčí podobné podobným“. Podávají se např. projímadla proti zácpě, léky snižující horečku apod. [řec. allos jiný; pathos cit, vášeň, utrpení]
alternativa – volba mezi dvěma možnostmi (většinou vzájemně se vylučujícími) [lat. alterno, alternare něco střídavě dělat, alternus střídavý, alter jiný, ten druhý, jeden ze dvou]
alternativní – založený na volbě mezi dvěma n. několika možnostmi. Dnes též ve smyslu módní. A. divadlo, a. řešení, a. návrh, a. medicína, a. hnutí [→ alternativa]
altruismus – nezištná péče o prospěch druhého, odhodlání obětovat se pro jiného. Opak: egoismus [ze staré fr. altrui jiným, těm druhým, z lat. alter ten druhý, jeden ze dvou]
altruista – nesobecký člověk. Opak: egoista [lat. alter jeden ze dvou, druhý]
amant – milenec, dnes větš. v hanlivém smyslu [lat. amans milující od amo, amare milovat]
amatér – 1. ten, kdo se věnuje nějaké činnosti ze záliby, ne z povolání 2. kdo neovládá dokonale odbornou činnost, diletant. Opak: profesionál. Amatérský – a. herec, a. vysílač. [→ amant]
ambiciózní – ctižádostivý. A. plány, a. zaměstnanec [lat. ambitio obcházení (pův. s žádostí získat hlasy) z ambeo, ambire chodit okolo z amb- okolo; eo, ire jít]
ambivalence – dvojakost, protichůdnost citů, mající dvojí platnost, dvojí význam. A. citů k dané osobě [lat. ambo dva najednou; valeo, valere mít sílu, moc, platnost, váhu]
amplifikace – zvětšení, zesílení, bohatší vyjádření nějakého pojmu n. myšlenky hromaděním výrazů. Stylistická a., a. elektronky [lat. amplifico, amplificare rozmnožit, zvětšit, rozšířit: amplus rozsáhlý, hojný; facio, facíre dělat]
amplion – zařízení reprodukující a zesilující zvuk, tlampač. Mění kmity elektrické na zvukové [snad podle anglické firmy Amplion, výrobce klasických trychtýřovitých tlampačů, firma zanikla za krize ve 30. letech 20. stol.; angl. amplifier zesilovač, z lat. amplifico, amplificare zvětšit, dále viz amplifikace]
anabolika – látky podporující ukládání látek v těle, růst svalů. Podávání a. je rizikové, vede k narušení jaterních funkcí, vzniku některých nádorů [řec. ana- nahoru, opět; bole hod]
anachronismus – 1. situování nějaké události nebo osoby do jiné doby, než kam skutečně patří 2. přežitek, zastaralý názor, jev [řec. ana nahoru, zpět; chronos čas]
analogický – obdobný. A. vztah, a. případ, a. živočišné orgány [→ analogie]
analogie – obdoba, shodnost některých vlastností mezi nestejnými objekty, jevy apod. A. zákona, a. práva [řec. ana na, opět; logos vztah]
analogon – obdobná předmět, jev atd., obdoba. V medicíně látka s obdobnými účinky jako látka původní (základní) [řec. analogos podobný z ana na, po, opět; logos poměr, platnost]
analogový – přístroj, který používá k vyjádření hodnot proměnných (čísel) analogické fyzikální veličiny. A. signál, a. zobrazení. Opak: digitální [→ analogon]
analýza – rozbor, rozklad; postup rozkládání celku na části. A. chemických látek, a. případu, spektrální a. Opak: syntéza [řec. ana nahoru, opět, zpět; lysis rozpouštění z lyo rozpouštět]
anamnéza – předchorobí, to co předcházelo nemoci, kterou lékař vyšetřuje. Zjištění (odběr) anamnézy je založen na soustavě dotazů zaměřených na současné onemocnění pacienta a jejich léčbu, operace, úrazy, onemocnění v rodině, pracovní a sociální poměry, u žen na potraty, porody atd. Osobní a., rodinná a., pracovní a sociální a. [řec. ana nahoru, zpět; mneme nebo mnesis paměť]
anarchie – bezvládí, neuspořádanost, chaos, zmatek, zlehčování, odmítání jakéhokoliv řádu, odmítání autority státu. Vyvolat a., zabránit a. [řec. a-, před samohláskou an- označuje zápor; archos vůdce, vládce]
anotace – stručná charakteristika textu; připojení poznámek. A. knihy [lat. ad k, ku, podle; nota značka, poznámka, znak]
anticipace – předjímání, předvídání. A. lékařského zákroku (např. ijnekce) vede k zrychlení tepu. V právním smyslu předčasný úkon, např. předčasné splacení dluhu [lat. ante před; capio, capere brát, chápat něco]
anuita – pravidelná roční splátka na dlouhodobý dluh. Skládá se z kapitálové splátky a části připadající na úrok [lat. annus rok]
apatie – netečnost, snížení citové reaktivity, minimální nebo žádná reakce na vnější citové podněty. Příd. jméno apatický, netečný, lhostejný. A. pacient, a. člověk [řec. a- označuje zápor; pathos pocit, vášeň]
apriorní – 1. předem daný, bez ověření předpojatý 2. na smyslové zkušenosti nezávislý. A. odsudek, a. hledisko [lat. a, ab z, od; prior, prius dřívější, dříve]
aprobace – způsobilost, schvalování 1. schvalování knižního textu k uveřejnění 2. způsobilost k vyučování nějakému předmětu ve škole. A. z matematiky, a. z češtiny [lat. ad k, ke; lat probo, probere zkoušet uznávat]
aproximace – přiblížení, přibližnost, přibližná hodnota. V matematice postup, při němž se složité číslo nahradí jednodušším blízkým číslem [lat. ad k, ku; prope blízko, propior bližší, proximus nejbližší]
archetyp – původní podoba něčeho, původní vzor, název pro původní kořen celé skupiny slov. Mnoho a. obsahuje mytologie [řec. archaios starý; typos podoba, vzor]
arogance – povýšenost, nadutost, zpupnost. A. politika [lat. arrogantia povýšenost; ad k, ku; rogare žádat, nárokovat si z regere řídit]
arogantní – povýšený, nadutý, zpupný. A. chování [lat. arrogantia povýšenost; ad k, ku; rogare žádat, nárokovat si z regere řídit]
autismus – 1. nadměrné, chorobné zaměření k vlastní osobě se ztrátou kontaktu s realitou a nadměrnou sociální izolací 2. a. dětský – těžká psychická porucha v raném dětství, při níž vázne komunikace s dítětem a vytváření citových vztahů [řec. autos sám]
asertivita – schopnost (zdravého) sebeprosazení, umění odmítat bez agresivity, asertivní člověk, asertivní chování [lat. assero, asserere, assertum, přiřadit, připojit, osobovat si něco]
asimilace – připodobení, přizpůsobení. Proces postupného splývání etnických, kulturních nebo sociálních skupin, někdy i násilný. V botanice proces, při němž rostlina přeměňuje jednoduché molekuly anorg. sloučenin pomocí slunečního záření na škrob, tuky, cukry [lat. ad k, ku, podle; similis podobný]
asketa – člověk žijící střídmě, skromně, odříkavým životem [řec. asketek atlet, vycvičený muž]
asociace – sdružení, spojení 1. asociace představ (vybavení jedné představy, myšlenky působením jiné, která je s ní nějakým způsobem spojena (i podvědomě) 2. volnější spolupráce podniků. A. družstev 3. společný výskyt předmětů živé i neživé přírody [lat. ad k, při; socius společný]
aspekt – hledisko uplatňované při posuzovaní něčeho, zorný úhel, stanovisko. Posuzovat problém z různých a. [lat. ad k, při; specto, spectare dívat se, pohlížet na něco]
aspirace – 1. med. Nasání, odsátí. A. obsahu tělesné dutiny, a. do injekční stříkačky před podáním léku do svalu 2. vdechnutí tuhého útvaru, např. sousta nebo kapaliny 3. lingv. Přídech, šum v závěru artikulace vdechnutím závěrečných hlásek 4. snaha jednotlivce o dosažení společensky významného postavení. Literární a., politická a., společenská a. [lat. ad k, ke; spiro, spirare dýchat, vdechovat, usilovat o něco]
audience – úřední přijetí někoho vysoce postavenou osobou. A. u papeže, u prezidenta [lat. audientia slyšení z audio, audire slyšet]
audit – revize účtu, finanční kontrola. A. hospodaření úřadu [lat. audio, audire slyšet; auditus slyšení]
auditor – finanční kontrolor, dř. člen vyššího soudního dvora, v rakouské armádě vojenský soudce [lat. → audit]
auditorium – 1. přednášková síň, posluchárna, 2. posluchačstvo shromážděné na přednášce [→ audit]
autentický – hodnověrný, původní, pravý. A. text, a. zdroj [řec. authentikos původní od authentes původce]
autonomie – forma jisté omezené samostatnosti v rámci většího celku (většinou státu, samospráva, samostatné rozhodování v dané části státu [řec. autonomia nezávislost: autos sám, vlastní; nomos právo , zákon]
autonomní – nezávislý, mající samosprávu, řídící se vlastními zákony. A. vývoj, a. republika, a. nervstvo [→ autonomie]
autorita – všeobecně uznávaná vážnost, úcta, vliv n. osoba, která se této úctě těší a její vliv. Otcovská a., církevní a., vědecká a., a. ve svém oboru [lat. auctoritas záruka, jistota, hodnověrnost, vážnost, vliv]
averze – odpor, ošklivost, nechuť. Chovat, mít k někomu a. [lat. avertere, aversum odvracet se: ab od, pryč; verto, vertere, versum obracet]
axiom – základní poučka, věta, která se přijímá bez důkazů a považuje se za pravdivou. Obvyklé, zřejmé, nepochybné tvrzení [řec. axiom platný, oprávněný]