Malý slovník cizích slov / Ch
Copyright © Maxdorf 2011
charakter – 1. souhrn psychických znaků daného člověka projevujících se v jeho činech a chování 2. souhrn typických vlastností a znaků osoby n. věci či jevu 3. čestná, poctivá povaha. Ch. díla, ch. člověka, ch. krajiny [řec. charakter vryté znamení, rys od charasso ryji]
charakteristika – popsání, zdůraznění podstatných znaků, předností a nedostatků někoho n. něčeho, povahopis. Ch. liter. díla, ch. člověka, ch. krajiny [→ charakter]
charisma – v dnešním pojetí kouzlo osobnosti, dříve v círk. pojetí zvláštní duševní schopnost, zejména ke konání zázraků. Člověk, který má ch. [řec. charisma dar z milosti od charizomai prokazující milost]
chiméra – 1. ve starořeckých bájích obluda se lví hlavou, kozím tělem a dračím ocasem chrlící oheň a síru, přenes. nestvůra, obluda 2. přelud, vidina, neuskutečnitelná touha 3. v genetice označení pro organismus obsahující buňky se dvěma rozdílnými genotypy, např. rostlina z pletiv dvou různých jedinců 4. podtřída mořských paryb. Hnát se za ch., štěstí je ch. [řec. chimaira koza]
cholecystitida – zánět žlučníku. Akutní ch. se projevuje výraznými bolestmi v pravém podžebří, teplotou a třesavkou, zvracením. Chronická ch. má příznaky často nevýrazné, mohou být neurčité zažívací obtíže, popř. vznikají opakované záchvaty [řec. chole žluč; kystis dutina]
cholelitiáza – tvorba a přítomnost žlučových kaménků v žlučových cestách a žlučníku. K ch. vede např.vysoký energetický příjem (jídlo s velkým obsahem živočiš. tuků) a snížení vyprazdňování žlučníku [řec. chole žluč; lithos kámen]
cholerik – jeden ze čtyř klasických typů osobnosti založených na hodnocení temperamentu. Je vznětlivý, snadno se rozčílí, je „žlučovitý“, ale obvykle se opět rychle uklidní, aby se opět zakrátko dal vydráždit [řec. chole žluč]
chorál – středověký chrámový zpěv, slavnostní sborová skladba obv. na duchovní námět. Husitský ch., svatováclavský ch., gregoriánský ch. [řec. choros sborový tanec, sbor pěvců]
choreografie – prostorové a technické uspořádání sólového nebo sborového uměleckého tance, pův. zápis tanečních pohybů zvláštními znaky [řec. choreia tanec]
chromatický – 1. barevný, týkající se barev. Ch. vada optické čočky způsobená odlišným lomem světla růz. vlnových délek 2. hud. postupující v půltonech. Ch. stupnice rozděluje oktávu na 12 půltónů. Ch. tóny, ch. harmonika [řec. chroma, chromatos barva]
chromozom – vláknitá struktura buněčného jádra, v níž je v podobě DNA (deoxyribonukleové kyseliny) obsažena dědičná informace. Člověk má ve svých buňkách 46 ch. (23 od každého z rodičů) [řec. chroma barva; soma tělo]
chronologie – 1. časový sled 2. nauka o měření času a používaných přístrojích 3. pomocná historická věda zabývající se způsoby měření času a datování v minulosti. Astronomická ch., archeologická ch., historická ch. [řec. chromoc čas; logos řeč, nauka]
chronometr – velmi přesný přístroj na měření času, velmi přesné speciální astronomické hodiny přenosné ve zvláštní skříňce. Lodní ch., astronomický ch., palubní ch. [řec. chronos čas; metron míra, měřidlo]
