Malý slovník cizích slov / D

 

Copyright © Maxdorf 2011

dabing (dubbing) – nahrazení mluveného textu v cizojazyčném filmu zvukovým snímkem v jiné řeči, přetlumočení [angl. to dub dabovat, synchronizovat]

dadaismus – směr v literatuře a výtvarném umění, který vznikl v r. 1916 ve Švýcarsku. Vyznačoval se rozbitím obsahu i formy díla a hodnotil náhodné a nesmyslné vztahy. U nás např. jedno tvůrčí období V. Nezvala [podle časopisu Dada]

daktyloskopie – kriminalistická metoda ověřující totožnost člověka pomocí otisků jeho prstů [řec. daktylos prst; skopeo hledím]

daltonismus – druh geneticky podmíněné barvosleposti s chybným vnímáním obv. červené n. zelené barvy [podle J. Daltona, britského chemika a fyzika (1776–1844), který chorobu, již sám trpěl, popsal a vysvětlil]

Damoklův meč – neustálé nebezpečí vznášející se nad danou osobou. Podle pověsti dal starověký vládce v Syrakusách Dionysos posadit Damokla, který vychvaloval jeho štěstí, na své místo, nad nímž však visel na koňské žíni meč, aby ho poučil o nebezpečí vládnutí. Visí nad ním D. meč.

danajský – příd. jméno k Danaové (Řekové před Trójou), kteří darovali Trojanům dřevěného koně s ukrytými bojovníky. D. dar je takový, který obdarovanému přináší škodu, záhubu.

de facto – vskutku, opravdu, ve skutečnosti. Uznání existence nějakého státu de facto znamená praktické kroky k navázání mezistátních styků, uznání de iure znamená právní uznání [lat. de od; factum čin, skutek]

dedukce – vývod, závěr, odvozování. Typ úsudku a metoda odvozování, při níž se z přijatých úsudků dospěje k novému závěru. Úsudek, ve kterém nová myšlenka logicky vyplývá z jistých zásad, které mají funkci obecného pravidla pro všechny jevy dané třídy. [lat. de od; duco, ducere vést]

deficit – schodek, převýšení výdajů nad příjmy, obecně nedostatek něčeho. D. pitné vody, d. dešťových srážek [lat. deficio, deficere ubývat, nedostávat se, scházet]

definice – vymezení a slovní vyjádření rozsahu a obsahu daného pojmu. Např. d. pravoúhlého trojúhelníku [lat. definio, definire vymezit, přesně určit hranice; de- od, finis konec, hranice]

dekadence – úpadek, úpadkovost. V literatuře a umění myšlenkový a umělecký směr, který vznikl na konci 19. stol. a vyjadřoval úzkost a depresi člověka. U nás zejména skupina literátů kolem časopisu Moderní revue (Karásek ze Lvovic, Hlaváček) [lat. de shora dolů; cado, cadere padat]

deklarace – 1. veřejné (někdy slavnostní) prohlášení k závažné otázce učiněné vládním n. jiným důležitým činitelem. D. lidských práv, D. nezávislosti USA 2. prohlášení o obsahu zásilky (na celnici) [lat. declaro, declarare vyhlašovat, veřejně ohlašovat]

delegace – 1. skupina osob zastupujících organizaci n. spolek při jednání, např. na sjezdu, konferenci apod. 2. skupina osob zastupujících při mezinárodních jednáních svou vládu na základě písemného zmocnění. Státní d., zahraniční d. 3. zákonem umožněné přenesení rozhodování na jinou než příslušnou složku (úřad, soud) [lat. delego, delegare přikazovat, svěřovat]

delirim tremens – alkoholické delirium provázené výrazným třesem a živými, děsivými halucinacemi (bílé myšky, častěji odporný hmyz) [→ delirium; tremens třesoucí se, tremo, tremere třást se]

delirium – kvalitativní porucha vědomí, pozornosti, vnímání, myšlení, paměti. Bývá způsobeno otravami (včetně alkoholu), infekcemi. Ležet v d. [lat. deliro, delirare vybočit z brázdy]

demagog – 1. v antickém Řecku vůdce lidu 2. dnes člověk, který zkreslováním skutečnosti, nesplnitelnými sliby, bezdůvodným očerňováním protivníka usiluje o získání přízně mas ke svému prospěchu. Neseriózní d. [řec. demos lid; agogos vůdce, ago vedu]

demagogie – nepoctivé úsilí o získání přízně mas lživými sliby a záměrným překrucováním skutečnosti, zejména v politice. Volební d. [→ demagog]

demence – trvalý úbytek duševních funkcí a schopností. Jde o důsledek onemocnění mozku (např. v důsledku otrav, alkoholismu). Nejč. příčinou je Alzheimerova nemoc. D. postihuje inteligenci, vyšší city, otupují se zájmy, člověk se nevyzná v čase, je zmatený [lat. de od, dolů; mens mysl]

demografie – vědecká disciplína, která zkoumá počet, složení a rozmístění obyvatelstva a podmínky a zákonitosti jeho vývoje. Významným předmětem d. je reprodukce obyvatelstva, což je neustálá obměna lidské populace v důsledku rození a umírání [řec. demos lid; grafein psát]

demokracie – vláda lidu, forma státu, v němž je umožněna faktická účast plnoprávných občanů na jeho řízení a správě. Děje se tak buď přímo, nebo prostřednictvím volených zástupců. Antická d., moderní d. [řec. demos lid; krateo vládnu]

demonstrace – 1. veřejný hromadný projev požadavků n. názorů 2. předvedení nějakého pokusu, názorná ukázka k přednášce 3. soustředění voj. sil poblíž cizích hranic jako provokace. D. síly, d. vědeckého pokusu, d. proti válce [lat. de pro, za; monstro, monstrare ukazovat, nabádat]

demoralizace – úpadek mravů, uvolnění kázně, ztráta bojového ducha. D. armády, d. obyvatelstva [lat. de od; mos, moris vůle, mrav]

denaturace – 1. znečišťování některých potravin přísadami, aby nebyly poživatelné pro lidi a byly vhodné jen k technickým účelům. D. lihu (ethylalkoholu) 2. změna přirozené povahy potraviny chemickými n. fyzikálními zásahy. D. bílkovin [lat. de od; natura, přirozenost, příroda, podstata]

depersonalizace – pocit odcizení a nepřirozenosti ve vztahu k okolí či k sobě samému, člověk má pocit ztráty emocí a prožitků. D. se řadí k neurotickým poruchám, může provázet i psychózu [lat. de od; persona osoba]

deprese – snížení, pokles 1. duševní stav charakterizovaný nadměrným smutkem. Obecně se d. vyznačuje smutnou náladou, ztrátou zájmu, poruchami spánku, poklesem energie, ztrátou chuti k jídlu. K d. může vést pracovní vyčerpání, většina d. je však projevem poruchy mozkových funkcí 2. údobí ekonomiky charakterizované značným snížením výroby, zaměstnanosti, poklesem zisků. Velká d. z počátku 30. let 20. stol. se u nás nazývá hospodářská krize. [lat. de shora dolů, z; premo, pressum tlačit]

deprivace – nedostatek smyslových n. citových podnětů a důsledky z toho plynoucí. Citová d. malých dětí dlouhodobě hospitalizovaných, spánková d. [lat. de shora dolů, z, od; privo, privare zbavit]

deputace – poselstvo, skupina mluvčích vyslaná nějakým kolektivem, aby jeho jménem vedla jednání. D. ke králi, d. k vládě, ministrovi apod. [lat. deputare určovat, pověřovat: de od, z; puto, putare myslet, počítat (srov. komputer), pův. řezat (srov. amputace)]

deputát – část mzdy vyplacená zaměstnanci v naturáliích (zemědělských produktech, uhlí, ubytování) [lat. de za, pro; puto, putare ořezávat, řezat]

deratizace – hubení škodlivých hlodavců, např. myší, krys, potkanů [lat. de od, z; rattus krysa]

dermatitida – obecné označení pro zánětlivé onemocnění kůže. Patří sem mj. různé formy ekzému a řada chorob vyvolaných vnějšími vlivy. Solární d., etopická d. [řec. derma, dermatos kůže; -itida zánět]

designace – označení, určení např. pro funkci n. úřad [lat. de podle; signum znamení, označení]

designovaný – předurčený pro úřad. D. ministr, d. předseda [*designace]

despocie – neomezená vláda, samovláda, forma vlády v antických státech [→ despota]

despota – samovládce, nikým a ničím neomezený vládce, dnes přeneseně panovačný člověk [řec. despotes pán domu, vládce]

detekce – odhalování, odkrývání i zjišťování přítomnosti určitých látek, jevů, záření fyzikálními metodami. D. radioaktivního záření, d. choroboplodných zárodků, d. nášlapných min. Odvozené sloveso je detegovat, nikolik detekovat [lat. detego odkrývám: de od; tego, tegere, tectum krýt, skrývat]

determinace – 1. určení. D. pohlaví chromozomy X a Y. 2. vymezení pojmu 3. podmínění jednání, omezení svobody či rozhodování [lat. determino, determinare určovat, vymezovat, ohraničovat: de z, od; terminus hranice]

devalvace – zákonem provedené znehodnocení měny (na rozdíl od inflace, která není řízená) snížením jejího zlatého obsahu, resp. snížením kurzu papírových peněz v poměru ke kovu [lat. de shora dolů; valeo, valere mít sílu, váhu, význam]

deviace – odchylka, vybočení, úchylka. D. nosní přepážky, d. chování (zejm. sexuálního), d. kostí kloubu [lat. devio, deviare odchýlit se z cesty: de od, z; via cesta]

deviant – jedinec trpící úchylkou [*deviace]

deviza – 1. cizí měna; v období před r. 1989 se tak označovaly zejm. měny svobodného světa, možnost jejich legálního získání podmiňoval tzv. devizový příslib 2. pův. směnka, šek n. platební příkaz vystavený v zahraniční měně a v zahraničí splatná, dř. jen platební příkaz. [fr. devilat. divido, dividere, divisum dělit]

devíza – zásada, heslo (např. rodové), význačná přednost. Havlovou devizou byla lidskost a víra v sílu pravdy. [fr. devilat. divido, dividere, divisum dělit]

diagnóza – rozeznání nemoci a její pojmenování. Vychází ze základních příznaků Kromě pojmenování nemoci se užívá i číselných kódů mezinárodní klasifikace chorob [řec. diagnosis rozlišení: dia skrz, přes; gnosis poznání]

dialekt – nářečí, specifický způsob řeči [řec. dialektos z dialegomai rozmlouvám: dia roz-, mezi lego, legein mluvit]

dialektika – umění logického myšlení, způsob správného vedení diskuse, zjišťování pravdy odhalováním rozporů v řeči odpůrce (v antickém Řecku byl rozhovor základní filozofickou metodou). Ve scholastice formální logika, u Hegela určení o plynulém sjednocování protikladů (teze, antiteze, syntéza), u Engelse materialistická aplikace Hegelova učení na vývoj přírody a lidské společnosti [řec. dialektike techne umění vést rozmluvu, dialegomai rozmlouvám: dia roz-, mezi lego, legein mluvit]

dialog – rozhovor [řec. dialogos z dialegomai rozmlouvám: dia roz-, mezi lego, legein mluvit]

dialýza – vzájemné oddělování koloidně disperzních látek ve směsi od látek analyticky disperzních. Skrz polopropustnou membránu procházejí do čistého prostředí jen analyticky disperzní látky. D. plic, d. ledvin (hemodialýza) [řec. dialysis oddělování: dia skrz; lysis rozpouštění]

diastola – klidové období srdečního cyklu mezi dvěma systolami. V d. je srdeční sval uvolněný, srdce se plní krví, obnovuje zásoby energie [řec. diastello roztahuji; dia roz-, mezi; stello upravuji]

diferenciace – proces rozlišení, odlišení, vyzrávání. D. platů, d. názorů, d. buněk. Během diferenciace získávají např. buňky, tkáně a části organismu speciální vlastnosti a funkce [lat. differo, differe oddělovat, odlišovat, roznášet]

dichotomie – dělení, třídění na dvě části, skupiny (např. pohlaví: mužské – ženské) [řec. dichotomia rozříznutí, rozštěpení: dicha vedví; tome řez]

dichromazie – porucha barevného vidění (barvoslepost), při níž jsou vnímány jen dvě barvy ze tří základních [řec. di dvě; chroma barva]

dilentatismus – neodbornost, povrchní znalost, nahodilá činnost neodborníka – diletanta [it. dilettante milovník umění, kdo se uměním jen baví bez odborného vzdělání z lat. delectans bavící se, deliceo, delicere bavit, těšit: de- od; lacere lákat]

diskont – 1. srážka z účtu při hotovém placení 2. úroková srážka z nominální hodnoty peněžní částky později splatné 3. koupě směnky před její splatnosti s odpočítáním úroků ode dne koupě do dne splatnosti [angl. discount pokladniční srážka, sleva, pův. z fr. desconter odpočítat: des- od, z; conter počítat]

diskontinuita – nesouvislost, nespojitost, přerušení souvislosti mezi dvěma právními poměry, přerušení ve vývoji organismů, rostlin, živočichů, nespojitost způsobená v zemské kůře tektonickou činností [lat. dis- předpona s významem roz-, oddělení; continuus sousední, souvislý]

diskreditace – podrytí důvěry k někomu, snížení autority, zničení dobré pověsti. D. vědce, d. politika, d. protivníka [lat. dis- předp. ve význ. roz-, oddělení; credo, credere, creditum věřit]

diskrepance – nepoměr, nesouhlas, rozpor, podstatný rozdíl. D. názorů, d. zájmů [lat. dis- předp. ve význ. roz-, oddělení; crepo, crepare znít, rachotit]

diskurzivní – rozbíhavý, rozbíhající se. D. myšlení nedosahuje poznatku n. závěru rázem, nýbrž postupným ujasňováním pojmů [lat. discursus rozmluva, původně obíhání, rozbíhání: dis- předp.ve význ. roz-, oddělení; curro, currere běžet]

dyslexie – vývojová porucha, při níž má dítě obtíže se čtením (a psaním). Nemusí být postižena inteligence a speciálními postupy se dá zlepšit [řec. dys- předp. označující poruchu; lego mluvím, lexis řeč]

dispens – prominutí, zproštění, osvobození od nějaké (zákonné) povinnosti. D. od celibátu. [lat. dis- předp. s význ. roz-, oddělení; pendo, pendere vážit, posuzovat]

disponibilní – použitelný, něco, čím lze volně nakládat. D. hotovost, d. kapitál [lat. dis- předp. s význ. roz-, oddělení; pono, ponere odložit, klást]

dispozice – 1. možnost volného použití. Být k d. 2. náchylnost k něčemu, sklon, předpoklad k něčemu. D. k určité nemoci, d. k násilnému jednání [lat. dis- předp. s význ. roz-, oddělení; positio poloha]

disting(u)ovaný – ušlechtilý, jemného chování, uhlazený [lat. distinguo, distingere zdobit, vytříbit]

distribuce – rozdělování, rozšiřování. D. tisku, d. filmů, d. knih, d. pozornosti [lat. dis – předp. s význ. roz-, tribuo, tribuere udělovat, přidělovat]

diverzifikace – rozrůzňování, různotvárnost, obměnění, rozložení investičního rizika. D. kapitálu, d. úspor, d. výrobního programu [lat. diversio odbočení, odvrácení; -ficatio od facio, facere činit]

dogmatismus – strnulé, neměnné myšlení, bezdůvodné lpění na zastaralých názorech, které byly v novější době překonány. V antické filozofii opak skepticismu. Oprostit vědu od d. [řec. dogma poučka, přikázání od dokeo míním]

doktrína – soustava vědeckých pouček v určitém oboru, v mezinár. politice základní politická n. hospodářská zásada, popř. směrnice pro praktickou činnost ve vztahu k určitým zemím. Trumanova d., Eisenhowerova d. [lat. doctrina učení od doceo, docere učit]

doména – vyhrazený obor činnosti, hlavní pole působiště. Jeho d. je bankovnictví [fr. domaine, z lat. dominium panství od dominus pán]

domestikace – ochočení, zdomácnění divoce žijících zvířat; vypěstování užitkových rostlin z planě rostoucích. D. ovce, d. psa, d. pšenice [lat. domesticus domácí, rodinný od domus dům]

dominanta – převládající, řídící složka nějakého celku. Ve stavebnictví význačný architektonický prvek, v malířství základní charakteristická barva, v hudbě 5. tón stupnice. Věž kostela je dominantou kraje, modrá barva je d. obrazu [lat. dominus pán]

dramatizace – převedení literárního díla do divadelní n. filmové podoby. D. rozhlasové hry provedl XY [řec. drama divad. hra od drao jednám, činím]

drastický – velmi působivý, značně účinný, nevybíravý. D. lék, d. zacházení se svěřenou osobou [řec. drastikos účinný z drao jednám, činím]