Malý slovník cizích slov / H
Copyright © Maxdorf 2011
habilitace – získání práva přednášet na vysoké škole na základě obhajoby předložené práce. Bývá spojen s udělením hodnosti docenta [lat. habilis vhodný, schopný]
halucinace – falešný vjem něčeho, co neexistuje. Může jít o vjemy zrakové, čichové, sluchové. Příčinou bývá zejm. schizofrenie, delirium, působení drog [lat. (h)allucinatio snění z řec. alyo, alyein běsnit, bláznit]
hazard – náhoda, neuvážený čin počítající se šťastnou náhodou; hra, jejíž výsledek neovlivňuje hráčská dovednost, ale výhradně náhoda. Karetní h., politický h. [arab. az-zahr hra v kostky]
hedonismus – antický etický směr, podle něhož má být slast považována za nejvyšší dobro a cíl života. Snaží se redukovat morální požadavky na úsilí o požitek. Opak: asketismus [řec. hedone rozkoš, radost od hedys sladký, příjemný]
hegemonie – nadvláda, vedoucí úloha, vedoucí postavení urč. společenské vrstvy, polit. strany n. státu. Politická h., ekonomická h., h. sportovního týmu [řec. hegemon velitel od hegeisthai být veden]
hemangiom – nezhoubný nádor vzniklý z krevních cév. Rozsáhlé mohou být vrozené h., drobné h. jsou jako červené hrbolky běžně na kůží [řec. haima krev; angeion céva, pův. nádoba]
hematom – rozsáhlý uzavřený krevní výron v hlubších tkáních (podkoží, svaly) spojený s otokem. K příčinám patří zejm. úrazy [řec. haima, haimatos krev]
hermafroditismus – stav, kdy jedinec má zároveň znaky obou pohlaví (varle i vaječník). V biolog. výskyt samčích i samičích pohlavních orgánů u téhož jedince [řec. mytol. Hermafroditos, syn boha Herma a bohyně Afrodity; protože nechtěl opětovat lásku nymfy, potrestali ho bohové tím, že s ní srostl v jednu bytost]
hermeneutika – umění výkladu n. vysvětlení uměleckých děl, biblických a historických textů [řec. hermeneutes vykladač, hermeuo vykládám, tlumočím, pův. snad podle boha Herma, který byl mj. bohem řeči a výřečnosti]
hermetický – 1. neprodyšný, uzavřený, vzducho- a vodotěsný. H. kabina, h. obal, h. blokáda 2. tajný, určený jen pro zasvěcené (pro členy vnitřního kruhu, viz esoterický) [Hermes Trismegistos, jedna z podob boha Herma, mytol. vynálezce vzduchotěsných nádob]
hierarchie – posloupnost, uspořádání podle hodnosti, pořadí důležitosti nebo hodnot. Církevní h., sociální h. [řec. hierarchia svatá vláda z hieros, svatý a archo vládnu]
hi-fi – označení elektroakustických zařízení s velmi věrnou, kvalitní reprodukcí. Užívá se též pro označení klub n. časopisu, který se těmto otázkám věnuje. Hi-fi reprodukce, hi-fi záznam [angl. high vysoký; fidelity věrnost]
hipodrom – ve starověku závodní dráha, kde se konaly jízdní závody vozů tažených dvojspřežím, v novověku budova s jízdárnou, stájemi a šatnou pro jízdu na koních [řec. hippos kůň; dromos cesta, běh, závodní dráha]
Hippokratova přísaha – souhrn etických zásad, jimiž se lékař musí řídit při výkonu svého povolání. Tuto přísahu skládá každý lékař při přebírání l. diplomu [Hippokrates (asi 460–370 př. Kr.) – řecký učitel a zakladatel racionální medicíny, který ji vymanil ze závislosti na magii a pověrách]
homogenita – stejnorodost, jednotný; z fyzikálního hlediska jde o fyzikálně identifikovatelnou jednotnost vlastností soustavy (tělesa) ve všech jejích bodech. Opak: heterogenita. H. materiálu, statistická h.[řec. homos stejný; genos rod, původ]
honorární – čestný, neplacený. H. konzul, h. profesor [lat. honoratus vážený, ctěný, honor čest]
honorář – odměna za tvůrčí uměleckou nebo vědeckou činnost, literární dílo apod. Autorský h., překladatelský h., h. za přednášku, h. za účinkování v rozhlase [lat. honorarium odměna za vykonanou práci, honor čest; odměna byla pův. jen dobrovolná]
hormon – látka, která vzniká v jedné části těla a prostřednictvím krve se dostává do jiné části, kde působí. Tvoří se ve žlázách s vnitřní sekrecí (vylučováním), ke klasickým h. patří inzulin, pohlavní h., adrenalin, růstový h. aj. [řec. hormao probouzím]
hospic – zařízení pro péči o nevyléčitelně nemocné. V dřívější době útulek pro mnichy a poutníky vydržovaný církevními organizacemi [lat. hospitalis pohostinný od hospes host]
hospitace – 1. přítomnost kandidáta učitelství při vyučování u přikázaného učitele k pedagogickému zdokonalování 2. návštěva ředitele školy n. školního inspektora, popř. i vzájemná návštěva učitelů při vyučovací hodině [lat. hospes, hospitis host, hostitel]
hosteska – oficiální průvodkyně a informátorka reprezentující podnik n. stát na mezinárodních výstavách n. závodech. H. na olympiádě, h. ve výstavním pavilonu [angl. hostess hostitelka]
humanismus – filozof. směr uznávající hodnotu člověka jako osobnosti, jeho právo na svobodu a štěstí. Vyvíjel se od antiky, rozkvětu doznal v Evropě ve 14.–16. stol. v období renesance a dal vznik kulturnímu a společenskému hnutí, které se opíralo o antickou literaturu a umění, jež se snažilo oživit. Nejpříznivější podmínky pro šíření h. byly od pol. 14. stol v Itálii, později ve Francii, Německu, Holandsku a Anglii. Evropský h., literární h. [lat. humanus lidský]
humor – 1. dobrá nálada se sklonem k žertování, radostný vztah k životu, schopnost překonat obtíže, vyvolávat pohodu u jiných lidí. Suchý h., absurdní h., šibeniční h. 2. med. tělní tekutina, viz humorální [lat. humor vlhkost, šťáva, mok, v antické medicíně jedna ze 4 tělesných šťáv, jejich správný poměr zaručoval dobrou náladu]
humorální – med. související s tělními tekutinami, zprostředkovaný tekutinami. Opak: buněčný. Protilátky jsou podstatou h. imunity, bílé krvinky podstatou imunity buněčné [lat. humor vlhkost, šťáva, mok]
hybrid – kříženec, míšenec, rostlinný či živočišný, který vznikl pohlavním (u rostlin nepohlavním) křížením organismů různých druhů, rodů apod., přeneseně něco, co vzniklo spojením dvou nesourodých prvků. Literární h., slovní h. (autozávod) [lat. hybrida míšenec, z řec. hybris kříženec dvou živočišných druhů, např. domácího prasete a kance nebo kozy a ovce, pův. význam byl zřejmě „urážka bohů“]
hydra – v mytologii mnohohlavý vodní had, podsvětní obluda, přenes. něco obludného, těžko přemožitelného, zhoubného. H. fašismu, h. války [řec. hydor voda]
hydratace – 1. adice molekuly vody k některým látkám 2. vytvoření obalu kolem rozptýlených částic molekul vody 3. vyvločkování některých složek surových olejů a tuků smíšením s vodou. H. vápna, h. cementu [řec. hydor voda]
hydraulický – založený na využívání vodní síly, využívající tlakové síly kapalin. H. lis, h. zvedák, h. brzda [řec. hydraulikos organon vodní varhany, hydor voda a aulis trubice, později přeneseno i na jiná zařízení s vodou v trubicích]
hydrocefalus – chorobně zvýšené množství mozkomíšního moku v centrální nervové soustavě. V dětství, kdy ještě nejsou uzavřené lebeční švy, vede ke zvětšení celé lebky, v dospělosti dochází k útlaku a zmenšení mozkové hmoty. Vnitřní h., obstrukční h. [řec. hydor voda; kefale hlava]
hydrofilní – vodomilný; označení látek, povrchů molekul a jejich částí s afinitou (příchylností) k vodě, se schopností nasávat vodu nebo se v ní rozpouštět. H. látky mohou, ale nemusí být ve vodě rozpustné. Opak: hydrofobní. H. gáza, h. gel, h. látka [dosl. milující vodu: řec. hydor voda; filia láska]
hydrofobní – vodoodpudivý; vlastnost látek tzv. nepolárního charakteru, např. olejů a tuků. H. cement. Opak: hydrofilní [dosl. bojící se vody: řec. hydor voda; fobos strach]
hydrolýza – reakce vody s rozpuštěnou látkou s uvolňováním iontů H+ a OH–, opak neutralizace. Zvláštním případem h. je rozklad esterů, zmýdelnění tuků. H. škrobu, h. bílkovin [řec. hydor voda; lyo, lyein rozpouštět, rozkládat]
hydrops – nahromadění tekutiny v tělních dutinách či tkáních, vodnatelnost. H. kloubu, h. žlučníku (v důsledku jeho zánětu při zablokování kaménkem [řec. hydor voda; -ops asi ve smyslu „viditelnosti“ vody, opsis zrak]
hyperhydratace – zvýšení obsahu vody v organismu, převonění. Dochází k němu při neschopnosti ledvin vylučovat vodu (při jejich selhání) [řec. hyper- předp. s význ. více, přes; hydor voda]
hypnóza – stav podobný spánku uměle vyvolaný druhou osobou (lékařem, hypnotizérem). K hlavním rysům h. patří zvýšená ovlivnitelnost, v níž je možné hypnotizovanému vložit do mysli různé pokyny, ovlivnit jeho vnímání (pocit horka, chuť v ústech), pohyby, paměť (vybavení zasutých vzpomínek) [řec. hypnos spánek]
hypochondrie – nadměrný a nepřiměřený zájem a starost o vlastní zdraví, při němž se i drobné obtíže připisují vážnému onemocnění. Někdy je součástí neurózy, popř. deprese [řec. hypochondrion podžebří; tam cítí někdy lidé trpící h. své obtíže a tam také kladli antičtí lékaři jejich zdroj]
hypotéza – tvrzení, které je formulováno tak, že jeho platnost může být ověřována pokusem či studií. Vědecká h., odvážná h., neověřená h. [řec. hypo- předpona s význ. pod; thesis zásada, myšlenka, z níž se vychází]
hysterie – psychický stav, pro který je charakteristická výrazná a nestabilní citlivost, sklon k primitivním reakcím, pocity životního neuspokojení. Nápadná je snaha o předvádění duševních stavů pro okolí (divákům) [lat. hysterica passio dosl. „děložní utrpení“ z řec. hystera děloha]
