Malý slovník cizích slov / I

 

Copyright © Maxdorf 2011

idea – 1. v obecném pojetí nápad, myšlenka, cit, úmysl, základní představa o konečné činnosti 2. ve filozofii odraz skutečnosti v představě, pojem. Fixní i. – utkvělá myšlenka, chorobná představa o neexistující skutečnosti. I. literárního díla, hudební i., šťastná i. [řec. idea podoba, představa]

idealismus – filozofický směr považující lidské vědomí a ducha za prvotní, hmotu a bytí za druhotné. Opak: materialismus, realismus. Objektivní i., subjektivní i. V umění způsob tvorby vycházející z umělcových představ ne ze skutečnosti [→ idea]

identifikace – zjištění, stanovení totožnosti, shodnosti, určení nerostu n. organismu podle fyzikální n. biolog. vlastností. I. pachatele, i. cíle. V psychol.: ztotožnění s jinou osobou projevující se v napodobení jejích gest, názorů (nejč. dítěte s jedním z rodičů) [lat. idem totéž]

ideologie – souhrn názorů, teorií a představ ze všech oborů lidské činnosti vyjadřujících zájmy dané společnosti. Státní i., komunistická i. [řec. idea podoba, představa; logos slovo, nauka]

idiocie – těžká duševní zaostalost, nejtěžší stupeň slabomyslnosti. V nejlepším případě dosahují idioti mentální úrovně zhruba 2letého dítěte. Kontrolují základní hygienické funkce, poznávají osobu [řec. idiotes soukromá osoba, člověk neochotný n. neschopný zastávat veřejné úřady, přen. hlupák z idios svůj vlastní, soukromý]

idiom – ustálené, zpravidla do cizího jazyka nepřeložitelné spojení slov, svérázný jazykový výraz. Hernajs, hinajs [řec. idioma zvláštnost z idios zvláštní, vlastní]

idiosynkrazie – nadměrná citlivost, výrazná přecitlivělost. Při škrábaní nehty o zeď někomu „běhá mráz po zádech“. I. na některé znaky může být součástí neurózy [řec. idios vlastní, synkrasis směs tekutin: Řekové věřili, že lidská povaha je určena směsí tekutin]

ignorance – nevědomost, neznalost, duševní zaostalost, nevzdělanost [lat. ignoro, ignorare neznát, nevědět, nevšímat si ]

ilustrace – vyobrazení, obrazová výzdoba knih a časopisů, přen. vysvětlení, příklad. Názorná i. (objasnění) přenášky příklady n. pokusy [lat. illustro, illustrare objasnit, vysvětlovat z in- předp. s význ. v, do a lustro, lustrare osvěcovat]

iluze – falešný vjem, který neodpovídá skutečnosti, ale na rozdíl od halucinace vychází z existujícího objektivního předmětu. Např. záměna osob: člověk považuje cizí osobu za své dítě, manžela. I. se mohou vyskytovat i u zdravých lidí, ale ti je včas opraví (pseudoiluze), na rozdíl od duševní poruchy [lat. illudo, illudere, illusum hrát si, klamat]

imaginace – představivost, obrazotvornost, schopnost uměleckého zobrazení vlastních n. cizích představ. Umělecká i., básnická i. [lat. imago obraz, podobizna]

imatrikulace – 1. zápis do matriky 2. zápis na vysoké škole a slavnost s tím spojená, při níž studenti skládají slavnostní slib 3. zápis letadla do oficiálního seznamu demokratického státu [lat. immatriculo, immatriculare zapisovat do matriky]

imbecilita – těžká duševní zaostalost, střední stupeň slabomyslnosti. Narušený vývoj je patrný už od raného dětství, dítě je opožděné, je s ním špatný kontakt. Imbecil dosahuje v dospělosti zhruba duševní úrovně 6letého dítěte. Výchovou lze získat aspoň základní hygienické návyky a vypěstovat některé dovednosti [lat. imbecillus slabý: bacillus hůl; není jasné, zda „in-“ zde znamená zápor, či naopak naznačuje člověka „tak slabého, že potřebuje k chůzi hůl“]

imise – 1. následek jednání, kterým vlastník (pozemku, domu) při vykonávání vlastního práva porušuje právo cizí. Např. pronikání kouře na sousedův balkon (při grilování), do sousedovy zahrady, pronikání odpadních vod na sousedův pozemek 2. med. vsunutí, zvl. pohlavního údu do pochvy 3. spady tuhých, kapalných a plynných látek (tzv. polutantů) znečišťujících ovzduší [lat. immitto, immissum vpustit: in- dovnitř; mitto, mittere, missum poslat]

imitace – napodobení, napodobenina 1. napodobenina cennějšího výrobku. I. kůže, i. šperku, i. kožešiny 2. napodobování. I. cizích vzorů, i. jiné osoby, opakování motivu jiným hlasem v polyfonní hudbě [lat. imitor, imitari napodobit, napodobením vytvořit, předstírat, pův. vytvořit obraz, imago obraz]

imobilizace – 1. znehybnění, strnutí, zastavení pohybu 2. znehybnění normálně pohyblivé části těla z léčebných důvodů (sádrovým obvazem n. dlahou) 3. vázání hotových peněz (ve vkladech n. cenných papírech), čímž se znemožňuje jejich použití [lat. in- předp. označující zápor; mobilis pohyblivý]

imperativ – 1. mluv. rozkazovací způsob 2. rozkaz, příkaz, mravní požadavek. Kategorický i. – v Kantově etice absolutně platný, ničím nepodmíněný mravní příkaz [lat. impero, imperare rozkazovat, velet, vládnout: im- v, do (tvar předpony in- před hláskou „p“); paro, parare pořádat, upravovat; příb. je např. impérium]

impertinence – drzost, nestoudnost, opovážlivost. „To od něj byla i.“ [lat. impertinens nepříslušející: in- zápor; pertinere mít vztah k něčemu: per- pro; teneo držet]

implantace – vsazení, zasazení 1. zachycení oplozeného vajíčka ve sliznici dělohy 2. vpravení cizorodého předmětu (implantátu) do organismu s cílem nahradit, popř. doplnit funkci nebo tvar 3. vsazení umělého či přirozeného zubu do čelisti [lat. in v, do; planta sazenice]

implementace – uskutečňování, naplnění, včlenění. Např. instalace hardwarového n. softwarového prvku do vyššího celku (programu n. souboru programů do vnitřního progr. vybavení počítače [lat. implemens naplňující, implere naplnit: in- v, do; pleo, plere plnit]

implicitní – přímo nevyjádřený, ale v něčem zahrnutý, samo sebou se rozumějící. Opak: explicitní. Např. dvě věty nejsou spojeny spojkou, ale přesto jim rozumíme: Byl nahluchlý, muselo se na něj křičet (místo: proto se na něj muselo křičet) [lat. implicitus vpletený, nerozvinutý]

impregnace – napuštění tuhých látek tekutou látkou k zvýšení jejich trvanlivosti n. dosažení nepropustnosti (a výsledek této činnosti) [lat. impraegno, impraegnare oplodnit: in- do; praegnans těhotná: prae- před; nasci narodit se]

indiskrétnost – porušení mlčenlivosti, prozrazení svěřeného tajemství, nešetrnost, vtíravost [lat. indiscretus nerozlišený, nerozvážný, nesoudný: in- zápor; discretus oddělený]

indukce – 1. magnetická indukce: vektor charakterizující intenzitu magnetického pole uvnitř magnetika, na něž magn. pole působí 2. elektromagnetická indukce: vznik elektromotorického napětí v cívce časovou změnou magn. toku uvnitř cívky 3. navození. V léčbě malignit úvodní útočná etapa léčby, v porodnictví použití léků podporujících stahy dělohy. Elektromagnetická i. porodu, i. hypnózy [lat. induco, inducere uvádět, zavádět z in do, v a duco, ducere vést]

industrializace – rozvoj základních odvětví průmyslové výroby v dosud převážně zemědělských zemích zavedením strojní techniky. I. zemědělství, i. zaostalé oblasti [lat. industria píle, pracovitost]

infantilismus – přetrvávání dětských tělesných a duševních znaků u dospělých osob, ustrnutí organismu na dětském stupni vývoje; dětinskost dospělých [lat. infans dítě]

infekce – nákaza. Proniknutí choroboplodných zárodků (bakterií, virů, plísní) do organismu. Kapénková i., potravinová i., pohlavní i. [lat. inficio, inficere nakazit z in do, v a facio, facere, factum činit]

inflace – proces znehodnocování peněz v důsledku nadměrného rozmnožení oběživa vzhledem k množství zboží na trhu a s tím spojený růst cen; přenes. záplava. I. informací, i. slov [lat. inflo, inflare nadout, nafouknout]

informace – 1. zpráva, sdělení, vysvětlení, poučení 2. číselný n. věcný údaj, který se zpracovává strojem 3. číselné vyjádření množství dat, která sdělovací kanál přenese za jednotku času. Technická i., genetická i., dědičná i. [lat. informo, informare zpracovat, tvořit, vzdělávat]

infrastruktura – oblast národního hospodářství zajišťující podmínky pro rozvoj ekonomiky. Obvykle jde o vybudování dopravního systému, stavby škol, zdrav. zařízení, zdroje elektřiny, inženýrské sítě. I. města, i. obce [lat. infra pod, dole, struo, struere, structum skládat, stavět]

iniciace – zahájení, počátek, zasvěcení; 1. pochod, kterým se výbušnina přivádí k explozi 2. zahájení důležitých pochodů v buňce 3. u primitivních národů slavnostní uvedení chlapců mezi muže 4. přijetí do tajného sdružení. I. chem. reakce, i. výbuchu [lat. inicio, inicere vhazovat z in do, v a iacio, iacere vrhat]

iniciativa – 1. podnět, popud, zahajovací krok k nějakému jednání; podnikavost, samostatnost v rozhodování 2. skupina osob sdružená k prosazování nějakých názorů ve společnosti. Občanská i., ekologická i. [→ iniciace]

inkluze – 1. uzavření, uzávěr 2. biol. odlišné buňky v pletivu jiných vlastností 3. výslovné připomenutí, že jistý případ patří do rozsahu právě uvedené představy: pojistná smlouva včetně pojištění nemovitosti [lat. includo, includere uzavírat z in v, do a claudo, claudere zavírat, zamykat]

inkognito – ne pod vlastním jménem, na zapřenou, tajně. Cestovat i., účastnit se akce i. [lat. incognitus nepoznaný, neznámý]

inkontinence – neschopnost udržet moč n. stolici. Může k ní docházet při různých aktivitách spojených se zvýšením nitrobřišního tlaku (smích, kýchání, zvedání těžkých předmětů. Je relativně častá u žen (vliv těhotenství, porodu, klimakteria). Stresová i., urgentní i. afektivní i. [lat. in- předp. označující zápor, contineo, continere držet pohromadě, zachovávat; con- s, dohromady; teneo, tenere držet]

inkubace – proces, při němž se udržují určité stabilní podmínky, které umožňují průběh nějakého biologického, chemického, přenes. i myšlenkového pochodu. V medicíně proces, během něhož se v těle pomnoží infekční organismus [lat. incubo, incubare ležet na něčem z in do, v a cubo, cubare ležet]

inkvizice – vyšetřovací a soudní instituce katol. církve v době protireformace, která stíhala heretiky (kacíře). Přenes.: vyšetřování krutými způsoby (mučením) [lat. inquiro, inquirere, inquisitum pátrat, vyhledávat]

inokulace – naočkování. Vpravení malého množství mikroorganismů do lidského organismu, zejm. k očkování, v laboratoři do organismu zvířete, popř. nanesení mikroorganismů na živnou půdu pro rekultivaci [lat. in do, v; oculus oko]

inovace – obnova; 1. zavedení novinky (nového postupu, tech. zařízení) v technice n. organizaci výroby 2. nový jazykový jev, nová forma v jazyce 3. obnovení právního stavu novou smlouvou, přičemž dosavadní zaniká 4. obnova větvení. I. výroby, i. strojního parku, i. výrobků [lat. innovo, innovare obnovit z in do, v a novus nový]

inscenace – uvedení divadelní, rozhlasové n. televizní hry. Označení pro souborná opatření nutná k přípravě a uvedení nové hry. I. hry, i. opery, přenes. i. soudního procesu [lat. in do, v; scaena divadelní jeviště, řečniště]

inseminace – vpravení samčího semene do samičího pohlavního ústrojí. Používá se zejm. u hospodářských zvířat [lat. in do, v; semen sémě, sazenice]

insignie – odznaky vyšší státní n. společenské hodnosti. Královské i., rektorské i. [lat. insignia odznaky z in v, do; signum znak]

instinkt – přirozený dědičný pud, schopnost vyšších organismů reagovat na vnější podněty způsobem vedoucím k obraně a zachování života; tušení, pocit ohrožení. Obranný i., poznat něco i. [lat. instinguo, instinguere, instinctum pohánět]

instituce – 1. zařízení, zřízení, ústav, orgán 2. souhrn vztahů mezi lidmi upravený právními normami. I. manželství, vědecká i., právní i. [lat. instituo, instituere, institutum ustanovovat, zřizovat, zavádět]

integrace – scelení, sjednocení. Např. sjednocení samostatných hospodářských jednotek fungujících na témže principu do větších celků (i mezinár.). Evropská i., hospodářská i. 2. matematická operace k určení integrálu nějaké matemat. funkce [lat. integro, integrare sjednotit, scelit]

integrita – celistvost, neporušenost, nedotknutelnost. I. státu, i. území [lat. integer celistvý, neporušený]

intelekt – schopnost myšlení, rozum, schopnost racionální úvahy [lat. intellegens něčemu rozumějící, subst. znalec z intellego, intellegere chápat, domyslet si, představovat si]

intelektuál – vědecký, umělecký, teoreticky pracující vzdělaný člověk, vzdělanec [→ intelekt]

inteligence – 1. rozumovost; rozumová, duševní schopnost a vyspělost; chápavost, moudrost, duševní nadání 2. souhrnné označení duševních pracovníků vykonávajících složitou, kvalifikovanou duševní činnost. Technická i. [→ intelekt]

intence – 1. záměr, úmysl, plán, soustředění vůle na něco. Jednat v intencích příkazu 2. círk. úmysl, na nějž je sloužena mše 3. filozof. aplikace ducha na předmět poznání [lat. intendo, intendere usilovat z in do, v a tendo, tendere napínat]

interakce – vzájemné působení dvou n. několika činitelů. I. léčiv, i. chemických látek, genová i. [lat. inter mezi; ago, agere, actum konat, činit, hnát]

interference – vzájemné pronikání, prolínání; z fyzikálního hlediska např. skládání několika vlnění téhož druhu ve vlnění výsledné. Rušivý vliv nežádoucí blízké rádiové vlny na vlnu sousední. I. zvuku, i. světla [lat. inter mezi; fero, ferre nést, snášet, poskytovat]

interpelace – veřejný dotaz vnesený na člena vlády, obv. poslancem v parlamentu.
I. ministrovi, podat i. [lat. inter mezi; pello, pellere tepat, bít, udeřit]

interpretace – výklad, objasnění, tlumočení; 1. hud. způsob uměleckého tlumočení skladatelova záměru hudebníkem 2. div., film., způsob hry herce n. souboru ve vztahu k textu 3. práv. výklad právního ustanovení, objasnění smyslu zákona. I. výsledků výzkumu, i. záznamu [lat. interpretor, interpretari vysvětlovat, objasnit]

interpunkce – soustava rozdělovacích znamének, která slouží k významovému dělení textu a užívání těchto znamének (tečka, čárka,dvojtečka, uvozovky, vykřičník, otazník, pomlčka, závorky) [lat. inter mezi; pungo, pungere, punctum bodnout, píchnout]

intersticium – vmezeřená tkáň orgánů, kterou tvoří řídké vazivo. Představuje jakousi „kostru“ orgánů (jater, ledvin, svalů), v níž jsou umístěny jejich vlastní speciální buňky [lat. interstitium mezera z intersisto, intersistere postavit mezi]

intertrigo – opruzení. Trpí jím zejm. otylé a silně se potící osoby. Postihuje místa, kde dochází k trvalému tření kůže navzájem (okolí stehen a třísel, pod prsy apod.) [lat. inter mezi; tero, terere třít]

intervence – 1. zásah, zakročení, zákrok, vměšování v něčí prospěch, přímluva 2. úřední zásah, vstup do soudního řízení 3. zasahování kapitálově silných jedinců n. skupin do průběhu burz. transakcí k ovlivnění kurzu akcií 4. ozbrojené zasahování jednoho státu do záležitostí státu jiného. I. státní banky, devizová i., procesní i. [lat. inter mezi; venio, venire přicházet]

intimita – důvěrnost, tajnost, důvěrné přátelství; soukromí, pohodlí, útulnost. I. soukromí, i. rodinného krbu, i. zákoutí [lat. intimus nejvnitřnější, nejhlubší, nejdůvěrnější, jde vlastně o 3. stupeň příd. jm. inter, interior, intimus]

intonace – 1. hud. správné nasazení výšky tónu, správné znění hudeb. nástroje, správné čtení not a správná reprodukce 2. mluv. tónová modulace řeči. Falešná i., větná i. [lat. intono, intonare zahřmít, zazvučet]

intoxikace – otrava. K i. může dojít požitím jedu, jeho vdechováním, nitrožilním podáním n. rozsáhlým vstřikováním kůží. Toxicky působí ve větších dávkách některé léky. I. alkoholem, i. oxidem uhelnatým [lat. in v, do; řec. toxikon jed k napouštění šípů, toxikos lučišnický, toxon luk, oblouk]

introvert – osoba zaměřená směrem dovnitř, do vnitřního světa. Je zdrženlivá, uzavřená do sebe, racionální. Opak: extrovert [lat. intra předp. s význ. dovnitř, uvnitř; verto, vertere točit, obracet]

intubace – zavedení trubičky do průdušnice, které umožňuje mechanickou ventilaci, odsávání výměšků a brání jejich vdechnutí. I. je možná ústy n. nosem [lat. in do, v; tuba trubka]

intuice – vnuknutí, nápad, instinktivní poznání bez účasti rozumu. Mít dobrou i. [lat. in do, v; tueor, tueri hledět, hlídat, vést]

invektiva – prudké slovní n. písemné napadení, urážlivý výrok, urážka. Poslouchat i., politik odmítl i. [lat. in do, v; veho, vehere, vectum vézt, přivážet]

invence – 1. důvtip, vynalézavost, vtipný nápad (zvl. v umělecké tvorbě) 2. hud. drobná skladba na zákl. nahodilého nápadu; vsuvka pro přeladění některých nástrojů během hry. Malířova i., básnická i. [lat. in v, do; venio, venire přicházet, přilétnout, pučet, vznikat]

inverze – obrat, zvrat, obrácení 1. mluv. obrácený pořádek slov n. vět 2. hud. převrat tématu 3. meteor. stav atmosférických vrstev, kdy teplota vzduchu s výškou roste místo obvyklého poklesu 4. chem. změna optické aktivity chem. sloučeniny n. štěpení látky působením kyselin, zásad, enzymů. (i. cukru) 5. med. přemístění orgánů na jiné místo (i. dělohy, i. bradavky) 6. fot. zpracování fot. materiálu přímo v pozitivní obraz [lat. inverto, invertere převracet: in v, do; verto, vertere, versum obracet]

investigativní – vyšetřující, pátrající. I. žurnalistika, i. novinář [lat. investigo, investigare pátrat: in- v, do; vestigare slídit, stopovat, vestigium stopa]

iracionální – protirozumový, rozumem nepochopitelný. I. jednání, i. číslo, i. jev [lat. in- předp. vyjadřující zápor; ratio výpočet, rozum, důkaz]

iredenta – 1. hist. italské nacionalistické hnutí, které vzniklo koncem 19. stol., za připojení území obývaných Italy k Itálii 2. polit. nacionalistické hnutí národnostní menšiny usilující o připojení území, na kterém žije, ke státu, k němuž se hlásí [it. irredento pod cizí vládou (ital. území)]

iritovat – dráždit, popouzet, rozčilovat, vzrušit. I. někoho řečí, i. kůži chemickými látkami [lat. irrito, irritare dráždit, popouzet, roznítit]

ironie – skrytý výsměch, posměšné úmyslné použití slov v opačném významu, předstírání nevědomosti, neznalosti. I. osudu, jemná i., sžíravá i. [řec. eironeia předstírání, výsměch, vytáčka]

izolace – 1. osamělost, odloučenost, oddělení jedince n. skupiny od styku s okolním světem 2. chem. pochod, jímž se z dané soustavy látek oddělí jedna složka 3. el. oddělení vodičů a přístrojů k zamezení vodivého spojení 4. stav. ochrana staveb před tepelnými změnami, hlukem, vlhkem 5. oddělená místnost k oddělení a osamocení vězňů n. osob s nakažlivou chorobou nebo nebezpečných okolí. Tepelná i., zvuková i., umístit nemocného do i. [lat. insula ostrov, o samotě stojící budova]