Malý slovník cizích slov / K

 

Copyright © Maxdorf 2011

kabala – 1. sbírka židovských nábož. předpisů z 8.–9. stol. 2. ve 12. a 13. stol. tajné žid. učení. Vycházelo z alegor. výkladu Starého zákona 3. přenes. výpočty, které mají předvídat různé události, výherní čísla apod., tajné pikle [hebr. qabbalah tradice, ústní podání]

kabriolet – 1. uzavřená karoserie osobního auta se skládací střechou, přenes. auto tohoto typu 2. pův. lehký dvoukolový kočár [fr. cabrioler poskakovat z it. capriolare, capriola kozí skok z lat. capreola divoká koza, to z capra koza]

kala-azar – těžká infekční tropická choroba vyvolaná bičíkovci, leishmanióza [hind. kala černý; azar jed]

kalamita – nehoda, neštěstí, pohroma, hromadný výskyt škůdců na rostlinách, přírodní neštěstí velkých rozměrů. Kůrovcová k., sněhová k. [lat. calamitas pohroma, neštěstí, škoda na obilí]

kalandr – stroj s těžkými ocelovými válci, studenými n. vytápěnými, určený k hlazení papíru, tkanin, zpracování kaučuku a plastů, vytahování fólií [fr. calandre mandl]

kaleidoskop – optická hračka, válec se zrcadly sestavenými do trojbokého hranolu, v němž barevná sklíčka vytvářejí při otáčení pestré, souměrné, měnící se barevné obrazy. Přenes. rychle se střídající vjemy n. události. K. vzpomínek, k. události, k. zajímavosti [řec. kalos krásný, eidos podoba; skopeo, skopein pozorovat]

kalibrace – zjišťování n. kontrola absolutních hodnot měřidel a přístrojů a označení zjištěných hodnot na daném předmětu. K teploměru, k. nádoby [fr. calibrer měřit]

kalkulace – 1. výpočet nákladů na jednotku výrobků n. výkonu 2. stanovení prodejní ceny výrobku 3. rozpočet, rozvaha, spekulace, úsudek. Předběžná k., výsledná k., výrobní k. [lat. calculus kamének (na počitadle) z calx vápenný kámen, z něhož se vyráběly kaménky k počitadlu]

kalvinismus – protestantské vyznání založené fr. a švýc. reformátorem J. Kalvinem. Základem je víra v předurčení člověka a nezasahování boha do běhu světa. Hlásá morálku a pracovitost [podle zakladatele Jana Kalvina 1509–1564]

kamarila – 1. hist. tajná skupina dvořanů majících rozhodující vliv na panovníka 2. přenes. skrytá vlivná strana ovlivňující vládu nebo vedoucí činitele. Dvorská k., vojenská k. [špan. camarilla královská rada od camara komora, sněmovna]

kampaň – 1. větší jednorázová politická n. jiná akce zaměřená na podporu něčeho (někoho) n. proti něčemu. Volební k., reklamní k. 2. období polních prací ovlivněné vegetačními lhůtami. Řepná k., chmelová k., bramborová k. 3. hlavní provozní období v některých oborech výroby (konzervárny, cukrovary) [fr. campagne pole, pláň, válečné tažení z lat. campus pole]

kamufláž – zakrývání, zastírání, předstírání; zastírání voj. objektů a zbraní přizpůsobením okolnímu terénu, maskování. K. tanků větvemi, k. voj. stanoviště [fr. camoufler přestrojit, učinit nepoznatelným]

kanál – 1. otevřený n. uzavřený, popř. krytý umělý vodní tok 2. umělý průplav 3. stoka pro odvádění srážkových n. odpadních vod 4. rad. úzké pásmo užívaných vlnových délek 5. vlnová délka signálu daného televizního vysílače 6. mořský průliv. Plavební k., televizní k., odvodňovací k. [lat. canalis trouba, koryto, žlab, stoka z canna třtina]

kanalizace – 1. zařízení pro odvod a čištění srážkových a odpadních vod z obcí a prům. objektů 2. úprava přirozených vodních toků ke splavnění [→ kanál]

kancelář – 1. pracovna úřadu, úřadovna, přenes. zaměstnanci úřadu. Prezidentská k., Česká dvorská k. 2. součást názvu někt. organizací: cestovní k., Česká tisková k. [lat. cancelli mříž, přepážka od cancer mříž z carcer (disimilací) vězení, žalář]

kancléř – 1. ve středověku vedoucí úředník světského n. duchovního vyššího úřadu, dnes titul vysokého úředníka, např. přednosty nejvyšší kanceláře. K. prezidenta republiky. V některých zemích (Německo, Rakousko) ministerský předseda. Spolkový k., říšský k., lord k. [→ kancelář]

kandidát – uchazeč o místo, funkci n. hodnost. K. věd, k. na prezidenta, k. na poslance [lat. candidatus oděný bílou tógou, uchazeč o úřad (uchazeči se oblékali do běloskvoucí tógy) od candidus bílý]

kantáta – větší, obv. slavnostní skladba pro sólový a sborový zpěv a symfon. orchestr. Tematicky se obvykle dotýká důležitých společenských a ideových problémů. K. Otvírání studánek (Martinů) [lat. canto, cantare zpívat]

kantor – pův. zpěvák, sbormistr a dirigent chrámového sboru, přenes. učitel [→ kantáta]

kapacita – 1. schopnost něco do sebe pojmout, něco vykonat, něco pochopit. K. nádrže, mozková k. 2. el. poměr el. množství na vodiči k jeho napětí 3. tech. maximální množství informace, které lze přenést za danou dobu. K. sdělovacího kanálu 5. med. maximální množství vzduchu, jež lze vypudit z plic při plném nadechnutí. Vitální k. plic 6. obecně: vynikající odborník, autorita ve svém oboru. Lékařská k., vědecká k. [lat. capax, capacis schopný mnoho pojmout, objemný, obsáhlý, chápavý]

kapilára – 1. fyz. trubice s velmi malým vnitřním průměrem 2. med. vlásečnice; kapiláry jsou nejmenší cévy tvořící v tkáních těla rozsáhlou síť o povrchu několika set metrů čtverečních, která umožňuje látkovou výměnu (převod kyslíku a živin, odstranění oxidu uhličitého a jiných zplodin) [lat. capillus vlas, zdrob. ke caput hlava]

kapitál – 1. bohatství, značné jmění, značné množství hotových peněz 2. výrobní faktor vytvářený ekonomickým systémem, úhrn všech kapitálově silných podniků jedné země 3. základní peněžní částka, která je předmětem úrokování, jistina. Základní k., zahraniční k., finanční k., vytlouci z něčeho k. [lat. capitalis hlavní, týkající se hlavy, znamenitý od caput hlava]

kapitalismus – hospodářský systém založený na svobodném soukromém podnikání a tržním hospodářství v rámci demokratického polit. systému [→ kapitál]

kapitola – 1. oddíl knihy n. spisu 2. ve větších zákonech označení jednotlivých částí 3. obecně oddíl, část něčeho. K. hovoru, uzavřená k. života [lat. capitulum hlavička od caput hlava]

kapitula – sbor kněží při katolickém hlavním chrámu s právní subjektivitou; sbor představených některých katolických řeholí [→ kapitola]

kapitulace – 1. vzdání se, podřízení se 2. složení zbraní poraženou jednotkou n. armádou v době války, obvykle stvrzené písemnou dohodou s uvedenými podmínkami. K. armády, k. před autoritou, k. před manželkou [→ kapitola]

karanténa – období, během něhož je osoba n. skupina osob podezřelá z infekce n. této infekci vystavená, ale dosud bez příznaků, držena v izolaci, aby se zabránilo zavlečení a šíření nakažlivé nemoci. Doba souvisí s inkubační dobou přísl. nemoci. Užívá se i pro místo izolace [it. quaranta čtyřicet; ve středověku musely lodi připlouvající ze vzdálených zemí čekat 40 dní na vstup do přístavu, aby se zjistilo, zda se u někoho neprojeví příznaky moru]

karcinom – zhoubný nádor vznikající z epitelu. Epitel pokrývá řadu orgánů (sliznici zažívacího, dýchacího, močového a pohl. systému, kůži atd.). U člověka tvoří k. většinu zhoubných nádorů. K. tlustého střeva, k. plic, k. prostaty, k. mléčné žlázy atd. [řec. karkinoma rakovina z karkinos rak]

kardinální – hlavní, důležitý, rozhodující. K. otázka, k. chyba, k. problém [lat. cardinalis stěžejní z cardo stěžej, dveřní čep]

kariéra – úspěšná životní dráha, úspěšný postup v zaměstnání, povýšení. Dělal k., vědecká k., sportovní k., politická k. [it. carriera dráha, cesta z lat. carrus vůz]

karikatura – 1. zkratkovitá kresba n. literární útvar zesměšňující některé rysy osoby, lidského jednání n. společensky závažné události zveličením jejich nápadných znaků 2. nepodařená podoba n. napodobenina, neumělá zkreslenina; osoba, která plní své úkoly v některých směrech špatně, nesprávně je chápe. Malířská k., typová k., politická k. [it. caricatura přehánění od caricare nakládat, přetěžovat]

kartel – monopolní sdružení samostatných podniků na základě dohody o jednotných podmínkách prodeje a společných závazných cenách, o rozdělení trhu a výroby mezi účastníky dohody [it. cartella vyhláška, výzva, carta papír z řec. chartes tuhý list papyru]

kartotéka – soubor lístků s určitými údaji, které lze řadit podle předem zvoleného systému (abecedního, věcného atd.) a snadno vyměňovat, též místnost nebo skříň k jejich uložení. K. pacientů, kovová k. [řec. chartes papyrový list, papír]

kasace – 1. práv. opravný prostředek proti soudnímu výroku pro porušení zákona n. hrubé nedostatky 2. hud. v barokní hudbě instrumentální skladba, obvykle pro dechové nástroje, ve formě večerního zastaveníčka 3. prohlášení listiny za neplatnou. Kasační – týkající se kasace. K. soud, k. stížnost, k. doložka [lat. cassare anulovat, učinit neplatným, cassus jalový, marný]

kaskáda – 1. přirozený n. umělý stupňovitý vodopád; stupňovitá soustava vodních děl na jednom toku 2. spojení dvou n. několika elektrických strojů; sériové zapojení strojů n. přístrojků 3. zdánlivě neobratný skok artisty k zvýšení komického účinku. Vltavská k., k. smíchu [it. cascata vodopád z lat. cado, cadere padat]

kasta – 1. v Indii přísně ohraničená, uzavřená, jiným nepřístupná skupina n. vrstva spojená společnými, hlavně nábož. zájmy, vykonávající stejná dědičná povolání 2. uzavřená skupina, která se úmyslně odlučuje nebo je izolována od ostatní společnosti a brání své skupinové výhody. K. brahmánů, k. pariů [port. casta (čistá) rasa, rod z lat. castus posvátný, mravně čistý]

kastrace – 1. zool. odstranění pohl. žláz domácích zvířat k zvýšení jejich užitkovosti, vykleštění 2. med. chirurgické odstranění pohl. žláz u závažných sexuálních deviací [lat. castro, castrare vykleštit]

katakomby – starořímské podzemní pohřebiště s výklenky pro rakve, později bohoslužebné shromaždiště prvních křesťanů v Římě [it. catacomba podzemní chodba]

katalepsie – chorobný stav strnulosti, která se pro zvýšené svalové napětí označuje jako „vosková“. Polohu (např. končetin) lze pasivně nastavit proti určitému odporu a nová poloha (i velmi nepohodlná) pak opět dlouhodobě přetrvává. Může být součástí schizofrenie, ale může být důsledkem poškození mozku po úrazu, zánětu [řec. kata- předp. s význ. dolů, proti, zpět; lepsis záchvat]

katalog – 1. seznam, soupis utvořený podle jednotného hlediska 2. seznam knih a publikací ve veřejné knihovně 3. soupis, popř. i popis vystavených uměleckých předmětů 4. soupis muzejních a archivních předmětů 5. ceník zboží opatřený obrázky nabízených předmětů. K. poštovních známek, k. výstavy, k. zásilkové služby [řec. kata dolů, s, zcela; lego čtu]

katalyzátor – látka, která ovlivňuje rychlost chemické reakce, aniž by se sama chemicky změnila. Klasickými k. jsou některé kovy, v živých organismech mají tuto funkci enzymy. Platinový k., kontaktní k. [řec. kata dolů, s; lyo, lyein rozpouštět]

katarakt – 1. slap, peřej, stupňovitý vodopád 2. zařízení k tlumení nežádoucích rázů a kmitů u měřicích a regulačních přístrojů [franc. cataracte velký vodopád]

katarze – očištění; vnitřní duševní očista; termín, který užíval Aristoteles ve svém učení o tragedii. Tragedie, která vyvolává strach, hněv, soucit atd. nutí podle A. diváka pozorujícího umělecké dílo prožívat tyto pocity, a tak očišťovat svou duši [řec. katharsis očištění, osvobození z kathairo zbavuji viny]

katedra – 1. učitelská stolice na vysoké škole 2. vědecko-pedagogická jednotka daného oboru na vysoké škole a sbor jejích pracovníků 3. stolek učitele ve třídě 4. biskupské sedadlo v chrámu. K. slavistiky, k. botaniky, k. pozemního stavitelství [řec. kathedra stolice z kata dolů a hedra místo, sedadlo]

kategorie – skupina, třída, druh 1. soubor (lidí, věcí, jevů) se společným znakem. K. pracovníků, sociální k., věková k., 2. zákl. filozofický pojem odrážející nejobecnější a nejpodstatnější vlastnosti, vztahy jevů skutečnosti a poznání [řec. kategoria výpověď, obžaloba z kata dolů a agoreuo veřejně mluvím]

katétr – cévka, trubička k odvádění tekutin z těla. Močový k., srdeční k. [řec. katheter co se spouští dolů z kathiemi spouštět dolů: kata dolů, proti hiemi uvádím do pohybu]

kauce – peněžitá záruka, jistota, zástava; zajištění závazku složením peněz apod. Propustit z vazby na k., složit k. [lat. cautio opatrnost, ostražitost od caveo, cavere, cautum vystříhat se, být na stráži, ručit]

kauzalita – souvislost příčiny a účinku, příčinná podmíněnost; filozofická kategorie označující nevyhnutelnost genetických souvislostí jevů, z nichž jeden (příčina) podmiňuje druhý (následek) [lat. causa příčina, důvod]

kavalír – 1. pův. jezdec, rytíř, šlechtic 2. čestný, velkomyslný člověk, ochránce ženy, dvorný muž 3. člověk, který nešetří penězi a platí okázale za jiné [it. cavaliere jezdec, rytíř od cavallo kůň]

keramika – 1. výroba technických, užitkových a uměleckých předmětů z pálené hlíny 2. výrobky tohoto druhu; kamenina, pórovina, hrnčířské zboží atd. Zdravotnická k., užitková k. [řec. keramos hrnčířská hlína, nádoba od kerannymi mísím, slévám]

keratoplastika – 1. chirurgická oční operace spočívající v náhradě zkalené rohovky transplantátem 2. látky podporující tvorbu rohové vrstvy pokožky [řec. keras, keratos roh; plasso tvořím]

keson – 1. ocelová n. železobetonová skříň s otevřeným dnem spuštěná na dno řeky apod. s přetlakem vzduchu uvnitř, takže tam voda nemůže vniknout, umožňující stavební práce ve větších hloubkách (kladení základů mostních pilířů apod.) 2. kazeta z izolačních hmot s pohltivým účinkem k vykládání stropů akusticky náročných místnosti [franc. caisse bedna, schránka z lat. capsa pouzdro]

kesonová nemoc – chorobný stav vznikající při rychlém vynoření z velkých hloubek, zejm. u potápěčů. Během pohybu v kesonu, kde je přetlak vzduchu, dochází v těle k rozpouštění většího množství vzduchu a při náhlém poklesu tlaku se vzduch uvolňuje ve formě bublinek a dochází k embolii (blokádě kapilár). Projevuje se obrnami až aseptickou nekrózou kostí aj. [→ keson]

kinetóza – stav vyvolaný drážděním centra rovnováhy ve vnitřním uchu; projevuje se nevolností, zvracením apod. Často jí trpí děti v dopravních prostředcích, patří sem i mořská nemoc aj. [řec. kinetos pohyblivý, kineo pohybovat]

klaka – organizovaný potlesk při veřejném představení; skupina předem zorganizovaných návštěvníků představení n. řečnického projevu, zejm. politického, která nadměrným potleskem, voláním atd. vyvolá dojem mimořádného úspěchu vystupujících [fr. claquer klapat, tleskat]

klasicismus – umělecký a archit. směr, který se v Evropě uplatňoval v 18. stol. a počátkem 19. stol. Opíral se o tradice antického umění, které v mnoha směrech napodoboval; v hudbě období mezi lety 1770 a 1830, ve skladbách se krystalizuje polyfonně prohloubený homofonní instrumentální sloh. Hlavními představiteli byli Haydn, C. Ph. E. Bach, Gluck, Mozart, Beethoven [lat. classicus patřící k římské třídě (vojenské)]

klasifikace – třídění, hodnocení, řazení podle daných kritérií 2. třídění a rozdělování jednotlivých vědeckých oborů k zjištění jejich náplně a vzájem. souvislostí 3. hodnocení jakosti věcí, výrobků apod. pro stanovení jejich ceny 4. hodnocení prospěchu žáků ve škole ve formě známek. K. nemocí, k. věd, k. hospodářských zvířat, k. žáků [fr. classification třídění]

klasika – 1. vrcholné období starořecké a římské kultury 2. umělecké n. vědecké dílo považované za trvalý vzor, které nepodléhá změnám vědeckých a uměleckých kritérií [→ klasicismus]

klauzule – 1. doložka, dovětek, poznámka ve smlouvě, kterou se některá její ustanovení mohou za určitých podmínek změnit 2. rytmická úprava konce věty v próze, zejm. středověké, rytmické zakončení verše, poloverše [lat. clausula závěr, konec z claudo, claudere zavírat]

kleptomanie – chorobně silné, nezvládnutelné puzení ke krádežím, často bez touhy po zcizeném předmětu. Není motivováno osobním obohacením, nýbrž pocity při uskutečňování krádeže [řec. klepto, kleptein krást]

klient – chráněnec, svěřenec, zákazník 1. ve starém Římě polosvobodný, na svém ochránci závislý člověk 2. člověk, který je zastupován n. hájem právním zástupcem 3. pacient lékaře, člověk zastupovaný advokátem 4. jedinec nebo firma odebírající od jiné firmy výrobky či služby. Varování pro k. menších bank [lat. cliens, clientis svěřenec, chráněnec]

klimatizace – mechanickým způsobem prováděná úprava vzduchu v uzavřeném prostoru, např. místnosti, automobilu (ohřívání, chlazení, vlhčení, vysoušení) [řec. klima, klimatos podnebí, sklon, Země k Slunci]

klinika – lůžkové zařízení (součást nemocnice) určené k léčbě určitého typu nemoci a zároveň výuce budoucích lékařů (mediků) či k jejich dalšímu vzdělávání. Proto bývá propojena s lékařskou fakultou či s někt. jinými školními institucemi. Chirurgická k., interní k., neurologická k. apod. [řec. kline lůžko]

klišé – přejatý, neosobitý výrazový prostředek, otřelý a nepůsobivý výraz, fráze. Pův. tisková deska určená k tisku. Např.: to nehraje roli; stalo se v hodině dvanácté [fr. clicher odlévat tiskovou desku]

klub – uzavřená společnost, zájmové sdružení; sportovní, politická n. pracovní organizace apod.; společenská místnost, kde se členové scházejí. K. čtenářů, poslanecký k., veslařský k. [angl. club klub, noční podnik]

koagulace – 1. shlukování částic rozptýlených v disperzním prostředí (koloidním systému) 2. způsob čištění vody hlinitými n. železitými solemi, které vytvoří hydrolýzou přísluš. hydroxidy. Vytvoří se vločky, které se usadí a odstraní, jde o tzv. čiření vody 3. med. srážení krve 4. shlukování buničitých vláken v papírovinu pomocí chem. látek [lat. coagulum pojidlo, syřidlo od cogo, cogere shánět dohromady, shromažďovat z co-ago]

koalice – účelové sdružení, spojenectví různých organizací k společnému postupu při prosazování určitých cílů, spojenectví dvou nebo několika států k obraně nebo útoku. Vládní k., protifašistická k. [lat. coalesco, coalescere, coalitum srůstat, slučovat se]

kód – předpis pro převod jedné soustavy znaků pro sdělování zpráv do jiné takové soustavy 1. kyb. systém znaků a pravidel k vyjádření informací 2. sděl. tech. převod elektrických, optických n. jiných signálů do jazykových znaků 3. voj. soustava smluvených znaků, zkratek a symbolů nahrazujících terminologii pro utajení. Telegrafní k., čárový k., bezpečnostní k., genetický k. [angl. code soustava přijatých znaků, abeceda, klíč, šifra]

kodex – sbírka starých rukopisů; stará větší kniha, obv. rukopisná; sbírka zákonů, zákoník. K. církevního práva, Vyšehradský k. [lat. codex kniha, spis, pův. dřevěné povoskované desky]

kodifikace – 1. uspořádání něčeho podle určitého systému 2. mluv. zachycení a stanovení jazykové normy 3. shrnutí právních předpisů a zákonů v jednotnou soustavu. K. spisovného jazyka, k. pravopisu [lat. codex kniha, spis; facio, facere, factum dělat, činit]

koeficient – 1. součinitel; údaj vyjadřující určitou vlastnost hmoty 2.mat. číslo, které je známým činitelem ve výrazu s neznámou 3. fyz. ve fyzikálních vzorcích a rovnicích neproměnná veličina 4. chem. poměr koncentrace téže látky ve dvou fázích soustavy 5. stat. označení bezrozměrného statistického výrazu. K. viskozity, absorpční k., k. tepelné vodivosti, k. nákladovosti [lat. coeffciens, coefficientis spolupůsobící]

kogentní – nařizující, velící, donucující. K. právo – právo, které nepřipouští odchylná ustanovení n. dohody stran, jehož ustanovením se strany musí v každém případě podřídit [lat. cogo, cogere donutit, dohnat]

kognitivní – termín označující to, co má poznávací význam, a tedy i pravdivostní hodnotu. K. procesy – psychické procesy, pomocí nichž jedinec poznává sama sebe i svět (vnímání, představivost, paměť, pozornost, myšlení a řeč) [lat. cognosco, cognoscere, cognitum poznávat (smysly n. rozumem)]

koherentní – souvislý, spojitý. K. princip – zásada, že všechno souvisí se vším; k. světlo, k. vlnění [lat. cohaereo, cohaerere souviset]

koheze – působení přitažlivých sil mezi molekulami látky projevující se jejich soudržností v tuhém i kapalném stavu [lat. cohaeresco, cohaerescere, cohaesi přivěšovat se k sobě, lnout k sobě]

kokain – erythroxylin, tropanový alkaloid, hlavní alkaloid rostliny Erythroxylon coca; vyrábí se polosynteticky. Významný opiát podléhající zákonu. Pro značný euforizující účinek je zneužíván jako droga. Má výrazné účinky na zúžení cév a zejm. účinky lokálně anestetické (znecitlivující) [indián. coca]

kolaps – zhroucení, náhlé ochabnutí, mdloba způsobená selháním životně důležitého orgánu. K. plic – smrštění plicních laloků v důsledku poruchy tlakových poměrů v hrudníku [lat. collapsus zhroucení; co- předp. s význ. s, při, k; labor, labi, lapsus sum sunout se, kácet se, padat]

kolaudace – úřední řízení ověřující dokončenou stavbu z hlediska dodržení projekčního plánu a zda vyhovuje zdravotním, požárním a bezpečnostním předpisům [lat. collaudo, collaudare pochválit, schválit]

kolegium – 1. sbor, shromáždění 2. poradní sbor ministra n. vysokého vládního činitele. K. děkana, k. premiéra [lat. collegium spoluúřadování, společenstvo, sbor]

kolej – 1. hist. univerzitní ústav pro společné ubytování profesorů a studentů i místo pro konání přednášek 2. v některých zemích vyšší škola se studentským internátem 3. ubytovna vysokoškolských studentů, někdy i s jídelnou. Klementinská k., Cambridgeská k., Harvardská k. [lat. collegium sbor, spolek]

kolekce – 1. sbírka, soubor druhově stejných předmětů 2. vzorkový n. ukázkový výběr zboží určitého druhu, vzorkovnice. K. minerálů, k. starého skla [lat. colligo, colligere, collectum sbírat, snášet]

kolonie – 1. jinonárodní skupina obyvatel uvnitř státu, menšina. Česká k. v Rakousku 2. země zbavená politické a hospodářské samostatnosti ovládaná a využívaná cizím státem. Indie bývala největší k. Velké Británie 3. skupina obytných budov tvořících celek. Vilová k. 4. společný výskyt většího počtu (mikro)organismů na určitém místě. K. bakterií, k. korálů [lat. colonia osada od colo, colere obdělávat, bydlet, obývat]

kolorit – pestrost, barevnost, barvitost; barevné vyjádření a působení obrazu; zvuková barvitost skladby vyjádřená účinnou harmonizací a instrumentací. K. krajiny, k. moře [lat. color barva, tvářnost, barvitost, ráz]

kolostomie – chirurgické vyústění tlustého střeva břišní stěnou s odváděním jeho obsahu. Provádí se při neprůchodnosti jeho nižších částí (zejm. u nádoru) nebo při nutnosti dočasného vyřazení střeva z trávení (při zánětech) [řec. kolon tračník, tlusté střevo; stoma ústa]

kóma – stav hlubokého bezvědomí. K nejč. příčinám patří úrazy hlavy, krvácení do mozku, otravy, cukrovka. Diabetické k., uremické k. [řec. koma hluboký spánek]

kombinace – spojování, seskupování, usuzování, závěr; vytváření různých vztahů a poměrů mezi lidmi, věcmi a pojmy. 1. mat. seskupení určitého množství prvků vybraných z daného množství podle urč. pravidel 2. v kartách sestava určitých karet, propočet možných seskupení a závěrů 3. sport. spojení několika sport. disciplin do jednoho závodu. K. čísel, k. cviků, alpská k., severská k. [lat. com- předpona s význ. s (z předložky cum); bini po dvou, dva a dva]

komentář – vysvětlující poznámka, výklad, podrobnější vysvětlení; doprovodný projev k jinému písemnému n. slovnímu projevu. Písemný k., ústní k., bez k. (častá odpověď politiků novinářům) [lat. commentor, commentari bedlivě přemýšlet, promyslet něco, zrale uvážit]

komise – 1. volený n. jmenovaný orgán pověřený určitými trvalými n. dočasnými úkoly 2. svěření věcí do prodeje, příkaz k obstarání nějaké věci. Parlamentní vyšetřovací k., dát předmět do k. [lat. committo, committere dávat k sobě dohromady, spojovat]

komodita – druh zboží jako předmět obchodu, produkt; v mn. čísle zpravidla zemědělské plodiny a suroviny, např., zelenina, ropa, zlato [angl. commodity komodita, tovar z lat. commodus vhodný, náležitý, pohodlný]

komora – 1. ob. menší oddělená místnost v bytě sloužící obvykle jako skladiště zásob n. odložených věcí 2. vod. hosp. stavba na splavné řece sloužící k přepravě lodí přes spádový stupeň 3. fot. místnost uzpůsobená k práci s citlivým fotomateriálem 4. část zbraně, v níž jsou uloženy náboje 5. med. prostor některých důležitých tělesných orgánů 6. část zákonodárného orgánu voleného podle určitých ústavních zákonů 7. zájmová organizace některých povolání. Plavební k., temná k., srdeční k., dolní a horní k., lékařská k., obchodní k. [řec. kamara klenutí, sklepení]

komparace – 1. srovnávání, přirovnávání 2. stupňování přídavných jmen a příslovcí, např. velký, větší; dobře, lépe [lat. comparatio srovnání od comparo, comparare srovnávat, stavět vedle sebe]

kompatibilita – slučitelnost, přípustnost, srovnatelnost 1. vzájemná zaměnitelnost technického, popř. programového vybavení u různých typů počítačů 2. slučitelnost krve dárce a příjemce při transfuzi, slučitelnost tkání při transplantaci [franc. compatible slučitelný ]

kompenzace – náhrada, poskytnutí náhrady za něco, co bylo ztraceno n. poskytnuto někomu jinému; vzájemná náhrada, vzájemné vyrovnání 1. práv. započteni vzájemných pohledávek a tím jejich úplné n. částečné zrušení 2. biol. proces, kterým organismus vyrovnává určitou poruchu n. snížení funkce některého z orgánů; stav, kdy se léčbou dosáhne určitého nahrazení chybějící funkce 3. psych. vyvážení pocitu méněcennosti při některé činnosti dobrými výsledky v jiné oblasti 4. fyz. měřicí metoda, při níž se neznámý měřený jev vyrovnává proměnnou veličinou téhož druhu až nastane rovnost; odstraňování nežádoucích mechanických n. elektrických vlivů zvláštním zařízením. K. srdeční funkce, k. diabetu, k. dálkového vedení el. proudu, k. tepelné roztažnosti materiálu [lat. compenso, compensare zvážit jedno s druhým, vyvážit]

kompetence – oprávněnost, pravomoc, příslušnost; okruh oprávnění státních orgánů určitého druhu mezi sebou (např. soudů); okruh oprávnění státních orgánů určitého druhu ke státním orgánům jiného druhu; funkční n. služební pravomoc. Náležet do něčí k., zasahoval do něčí k., úředník s omezenou k. [lat. competo, competere být mocen, schopen něčeho, stačit na něco]

kompilace – umělecké n. vědecké dílo vzniklé výběrem cizích poznatků, obvykle zpracováním výňatků z cizího díla bez uvedení pramenů; slátanina [lat. compilo, compilare obrat, oloupit, vykrást]

komplementární – doplňující se navzájem. K. barvy – dvě spektrální barvy mísící se ve výslednou bílou (červená a modrozelená, žlutá a modrá) [lat. compleo, complere vyplňovat, doplnit]

komplex – soubor, celek, souborná skupina 1. psych. soustava pocitů, myšlenek, vjemů a vzpomínek, částečně podvědomá, která může značně ovlivňovat myšlení a chování jedince 2. med. reakce plic na prvotní infekci bacilem tuberkulózy (primární k.). K. budov, k. polí, k. méněcennosti, Oidipův k. [lat. complexus objetí, spojení: com- předp. s význ. k, přes, s; plecto, plectere plést]

kompozice – skládání, sestavení celku z různých dílů 1. hud. umění skladby, skladba, nauka o skladbě 2. lit., uměl. stavba uměleckého díla, způsob formálního provedení, rozvržení 3. stav. výtvarné vyjádření funkčních, estetických, technických hledisek při výstavbě většího celku (sportoviště, obch. centra) 4. slitina k vylévání ložiskových pánví 5. školní písemná práce hodnocená známkou. Rámová k., hudební k., k. z češtiny [lat. con- předp. s význ. k, při, s; pono, ponere klást, stavět, umístit]

kompromitace – zlehčení, zostuzení, poškození vážnosti, dobré pověsti. K. politickou aférou, k. známé osobnosti v médiích [franc. compromettre vydat v šanc]

komunikace – spojení, styk, dorozumívání; veřejná doprava a souhrnné označení dopravních prostředků a jejich tras i označení spojovacích prostředků. Dopravní k., silniční k., poštovní k. [lat. communico, communicare sdílet, svěřovat, stýkat se]

komuniké – úřední zpráva, úřední sdělení pro veřejnost o důležitých státních n. mezistátních jednáních. K. z mezinárodní konference, k. o jednání delegace [franc. communiqué úřední sdělení, zpráva]

koncentrace – soustředění, zhuštění, shromáždění okolo ústředního bodu 1. psych. napjatá, pozornost, myšlenkový pochod soustřeďující se na řešení problému 2. chem. množství látky v roztoku 3. ekon. soustředění výroby do větších celků. K. pozornosti, k. kys. sírové, k. kapitálu [franc. concentrer soustředit]

koncepce – 1. pojetí úkolu, plán přípravy a provedení práce, pracovní rozvrh 2. med. početí, oplodnění. Dochází k němu splynutím dvou pohlavních buněk [lat. con- předp. s význ. s, při, k; capio, capere jímat]

koncern – spojení různorodých podniků pod jedním vedením. Na rozdíl od trustu neztrácejí podniky svou samostatnost, zůstávají formálně nezávislé. K. se tvoří získáním balíku akcií podniků a dohodami o společ. zájmech. K. zahrnuje různá odvětví průmyslu, banky, dopravní podniky atd. Filmový k., naftařský k., cukrovarnický k. [angl. concern sdružení podniků]

koncese – úřední povolení k provozování nějaké činnosti n. k provozování speciálního zařízení. Živnostenská k., umělecká k., rozhlasová k., k. k amatérskému vysílání [lat. concedo, concedere, concessum povolit, ustoupit, propůjčit]

kondenzace – 1. zhuštění, srážení 2. zkapalňování plynů 3. reakce, při níž se molekuly organické sloučeniny spojí ve větší molekulu za současného odštěpení malé molekuly, obv. vody. K. páry, k. mléka [lat. condensus zhuštěný, stěsnaný]

konexe – vlivná spojení, styky, výhodné známosti. Mít dobré k. na úřadě, mít k. na politika [lat. conecto, conectere, conexum splétat, navázat]

konfederace – 1. spojení dvou n. několika suverénních států k určitému cíli; vytvoření soustátí dvou n. několika suverénních zemí, přičemž si jednotlivé země nechávají autonomii v řadě otázek, spolkový stat 2. svaz, spojení několika organizací společ. charakteru. K. politických vězňů, k. odborů, k. jižních států v USA za občanské války [lat. con- předp. s význ. s, při, k; foederatus smlouvou spojený, spojenecký]

konference – 1. porada, sjezd, shromáždění, schůze, zvl. shromáždění delegátů větší organizace, k řešení určitých otázek 2. porada učitelského sboru k otázkám klasifikace žáků. K. odborářů, k. politické strany, vědecká k. [lat. conferro, conferre spojovat, slučovat, přispívat; con- předp. s význ. s, k, při; fero, ferre nést]

konfident – udavač, policejní špicl, placený důvěrník policie. Policejní k., k. STB, k. gestapa [lat. confido, confidere důvěřovat]

konfiskace – 1. nucené, zákonné odnětí majetku ve prospěch státu a pro veřejně důležité účely 2. v trestním řízení propadnutí jmění odsouzeného ve prospěch státu jako součást trestu 3. zabavení nákladu tiskoviny pro údajnou n. skutečnou závadnost. K. domu, k. polností, k. časopisu [lat. con- předp. s význ. k, s, při; fiscus (státní) pokladna]

konflikt – prudký spor, rozkol, ozbrojené střetnutí, válka. Ozbrojený k., sousedský k., válečný k. [lat. confligo, confligere, conflictum vrážet na sebe, srazit se, utkat se]

konformita – přizpůsobení, shoda s něčím, souhlasnost. K. s církví [lat. con- předp. s význ. s, při, k; formo, formare dávat tvar, utvářet]

konfrontace – 1. postavení dvou n. několika osob tváří v tvář k ověření pravdivosti výpovědi n. údajů 2. střetnutí ozbrojených sil vyvolané obvykle stranou, která je přesvědčená, že vyhraje 3. porovnávání dvou textů. Válečná k., k. svědků [lat. cum předložka s význ. s; frons, frontis čelo, fronta, bitevní čára]

konglomerát – spojení nesourodých věcí n. částí, nesourodá věc; slepenec v hornině. K. nařízení, k. předpisů, k. národů [lat. con- předp. s význ. s, při, k; glomero, glomerare svinout v klubko, sbalit]

kongregace – 1. náboženské sdružení, shromáždění, sbor 2. v kat. církví náboženské sdružení s jednoduchými sliby (na rozdíl od řeholí) n. svaz klášterů někt. řeholí 3. ve Vatikánu sbor úřadů papežské kurie 4. akademické shromáždění jako poradní orgán na anglických univerzitách. Generální k., mariánská k. [lat. congrego, congregere sdružovat se, být pohromadě, tj. být součástí stáda: con- předp. s význ. s, při, k; grex, gregis stádo]

konjunktura – 1. příznivá shoda okolností 2. fáze rozmachu hospodářského cyklu, v němž roste výroba, úroky, ceny, kurs cenných papírů 3. příznivá situace na trhu. Hospodářská k., poválečná k., stoupající k. [lat. coniungo, coniungere, coniunctum spojit, naklonit si]

konkurence – souběh, soutěž, soutěžení 1. soupeření mezi jednotlivci n. skupinami, kteří usilují vlastním způsobem o dosažení téhož cíle 2. boj mezi podnikateli o získání nejvýhodnějších výrobních a odbytových podmínek na trhu 3. souběh několika trestních činů v jednom případě. Špinavá k., kupovat u k., závodník bez k. [lat. . con – předp. s význ. s, při, k; curro, currere běžet, pádit, hnát se]

konkurs – 1. sběh, shoda okolností 2. soutěž o cenu, místo, zakázku 3. úpadek, neschopnost dostat finančním závazkům; soudní řízení o vyrovnání úpadce s věřiteli. Vyhlásit k., vyhrát k. [→ konkurence]

konotace – významný odstín slova doplňující jeho základní význam, druhotná složka významu. Slovo domov je k. pohodlí a bezpečí [angl. connotation vedlejší význam slova]

konsekvence – důslednost, následek, vytrvalost, věrnost zásadám. Vyvozovat z něčeho k., jít do nejzazších k. [lat. consequor, consequi následovat, stíhat, jít vzápětí]

konsenzus – souhlas, povolení, schválení. K. odborníků, k. politických stran [lat. consensus souhlas, jednomyslnost]

konsolidace – 1. upevnění, ustálení poměrů 2. přeměna krátkodobých úvěrů na dlouhodobé 3. zpevnění tkáně při hojení zánětlivých změn (např. zvýšenou tvorbou vaziva). K. hospodářství, k. polit. poměrů [lat. con- předp. s význ. s, při, k; solidus pevný]

konsorcium – jednorázové, většinou příležitostné spojení obchodních a finančních podniků k provedení obchodní n. finanční transakce [lat. consortium společenství]

konspekt – stručný výtah z vědeckého díla; záznam hlavních myšlenek studované knihy, přednášky apod. [lat. conspectus pozorování, úvaha]

konspirace – spiknutí; metody a opatření ilegálního boje, které je nutno dodržovat kvůli utajení. Podzemní k., organizovat k. [lat. conspiro, conspirare spolu dýchat, být jedné mysli, jednat svorně]

konstituce – 1. druh státního zřízení (zejm. v 18. a 19. stol.), při němž je hlava státu omezená ve svých pravomocích spolupůsobením volených zastupitelů (parlament) 2. biol. základní utváření jedince, tj. jeho tělesné a duševní vlastnosti jako celek. Je založena vrozeně, ale je utvářena vlivy v průběhu života 3. chem. struktura popsaná zřetězením atomů (konstituční vzorec), neměnitelná bez porušení vazeb. Prohlášení k., tělesná k., atletická k. [lat. constitutio ustavení, stavba, uspořádání, zřízení]

konstrukce – 1. sestrojení, zhotovení 2. umělé vytvořená představa, výmysl, nepodložený názor n. tvrzení 3. způsob stavby, nosná část stavby odpovídající svým tvarem a složením zaměření stavby 4. kreslení geometrických obrazců 5. vazba vět a slov. Mostní k., důmyslná k., utopická k., k. věty [lat. construo, construere sestrojit, vystavět]

kontakt – 1. spojení, styk 2. elekt. vodivý prvek určený k spojování n. přerušování proudu (vypínač, zásuvka), dotyk vodiče pod proudem s jiným vodičem. Přerušený k., tělesný k. [lat. contactus dotyk, styk]

kontext – 1. místo v textu, z něhož lze soudit na správný význam sousedního textu 2. doslovné znění 3. souvislost jedné události s druhou. Porozumět významu slova z k., vytrhnout slovo z k. [lat. contextus spojitost, souvislost]

kontigent – 1. zákonem n. smluvně stanovený počet výrobků n. množství peněz, které se má přijmout n. odevzdat 2. pevně stanovený počet, určité pevné množství obecně. Vojenský k., k. zemědělských dodávek [lat. contingo, contingere týkat se]

kontinuální – souvislý, nepřetržitý, průběžný. K. výroba, k. odstředivka [lat. continuus souvislý, nepřetržitý]

kontraband – nezákonná, podloudná doprava zboží přes celní hranici a zboží tímto způsobem dopravené; soukromé zboží, které se během války dopravuje do válčícího státu a má vojenský význam. Vojenský k. [it. contrabando pašované zboží, lat. contra proti, bannum zákaz (z germánského ban, srov. angl. to ban zakázat)]

kontradikce – protimluv, rozpor, výrok, který si sám odporuje nebo porušuje zákony logiky [lat. contradico, contradicere mluvit proti někomu, odporovat]

kontrakt – smlouva, dohoda, ujednání; obchodní smlouva o rozsáhlejší obchodní transakci. Podepsat k., uzavřít k. [lat. contraho, contrahere contractum sehnat, shromáždit]

konzumpce – užívání spotřebních předmětů k uspokojení potřeb jednotlivce n. společnosti. K. masa, k. uhlí, k. pracovní síly [lat. consumo, consumere, consumptum spotřebovat, strávit]

kontraktilita – stažlivost, základní vlastnost svalu, vlastnost buněčné plasmy a tkání reagovat na určité vnější a vnitřní podněty pružným smršťováním hmoty [lat. contraho, contrahere, contractum táhnout]

kontrast – protiklad, pravý opak, nápadný rozdíl; ve fotografii poměr maximálního stínu a maximálního jasu. Ostrý kontrast, barevný k., světelný k. [lat. contra proti, na protější straně; sto, stare stát]

kontroverzní – problematický, vyvolávající spory. K. člověk, k. otázka [lat. contra proti, na protější straně; verto, vertere obracet]

kontumace – 1. úředně nařízené omezení pohybu hosp. zvířat po dobu infekce v určité oblasti 2. nedostavení se k soudu, což opravňuje protivníka k žádosti o vydání rozsudku pro zmeškání (kontumační rozsudek). K. psů a koček, k. zápasu [lat. contumacia vzdorovitost, zarputilost]

konvence – 1. zvyklost, ustálené pravidlo společenského chování 2. mnohostranná úmluva upravující zásadní otázky mezinárodních vztahů. Ženevská k., společenská k. [lat. con- předp. s význ. s, k, při; venio, venire, ventum přicházet, dostavit se]

konvergence – 1. sbíhavost 2. postupné sbližování příbuzných jazyků 3. vývojová tendence organismů k postupnému utváření stejných n. podobných morfologických a fyziologických znaků 4. nesouhlasný pohyb očí (šilhavost). K. paprsků, k. řady [lat. convergo, convergere směřovat k sobě]

konverzace – 1. rozhovor, rozmluva 2. vyučování cizím jazykům formou volného rozhovoru na dané téma. Společenská k., anglická k. [lat. conversatio obcování, styk s někým]

konverze – změna, obrat; přeměna jedné měny v jinou; přeměna sloučenin jedné formy v jinou formu; smíšení dvou kmitočtů v elektronce radiopřijímače; přestoupení na jinou víru. K. methanu vodní párou, k. ke katolickému vyznání, k. státního dluhu (k výhodnějším podmínkám) – [lat. converto, convertere, conversum obracet, změnit]

konzervatismus – lpění na starých, přežitých názorech a řádech a úsilí o jejich zachování, zpátečnictví. Konzervatismus v myšlení, k. v názorech, k. v chování [lat. conservo, conservare zachovat, uchránit]

konzistence – spojitost, vytrvalost, houževnatost 1. fyz. chování látek vůči změnám tvaru 2. chem. soudržnost částic hmoty molekulárními silami. Kapalná k., tuhá k., plynná k. [lat. consisto, consistere stát, usadit se]

konzultace – porada odborníků; porada s odborníkem; udělení odborné rady. K. s lékařem, k. u docenta [lat. consulto, consultare radit se, rokovat, usnést se, vespolek se radit]

kooperace – spolupráce, součinnost, ochota ke spolupráci. Hospodářská k., k. lékařského týmu [lat. con- předpona s význ. s, k, při; operor, operari pracovat, být něčím zaměstnán]

koordinace – seřazení, srovnání podle určitého řádu n. pravidla, uvedení do souladu; harmonický soulad pohybů n. funkcí tělesných orgánů; prostorové uspořádání chemických sloučenin vyššího řádu. K. úkolů, k. pohybů [lat. con- předp. s význ. k, s, při; ordino, ordinare řadit, pořádat]

korekce – 1. oprava, náprava 2. vězeňská cela se zhoršenými podmínkami. K. údaje měřicího přístroje, k. letové dráhy [lat. corrigo, corrigere rovnat, napravovat]

korelace – vzájemný vztah, vzájemná souvislost; statistická závislost dvou n. několika jevů. Korelace příjmů a výdajů [lat. correlatio vzájemný vztah]

korespondence – písemný styk, dopisování, soubor dopisů; soulad, souhlas; zpravodajství pro tisk, rozhlas, televizi; vztah mezi dvěma skupinami jevů, které si navzájem odpovídají. K. obchodní, milostná, vyřizovat k. [lat. con- předp. s význ. s; respondo, respondere odpovídat, vzájemně slíbit]

korporace – 1. sdružení, spolek osob stejného zájmu n. zaměstnání, ve středověku organizace řemeslníků, cech 2. sdružení osob tvořících samostatný právní subjekt, právnická osoba; ve Velké Británii sdružení územní n. zájmové samosprávy 3. výrobní, bankovní a obchodní organizace podobná akciové společnosti (USA). Městská k., obchodní k. [lat. corporatus ztělesněný od corpus tělo, těleso, soubor]

korupce – podplácení, úplatkářství, zejména podplácení politiků a státních úředníků penězi n. poskytnutím materiálních výhod, např. zaplacením exotické dovolené, exkluzivními dárky [lat. corrumpo, corrumpere porušit, uplatit]

kreativita – tvořivost; dispozice pro nové, původní zpracování problému, schopnost nalézat správná a zároveň originální řešení. Uplatňuje se ve vědě, technice, umění i v běžném životě. Umělecká k., technická k. [lat. creo, creare, creatum tvořit, plodit, rodit]

kritérium – 1. měřítko pro srovnání několika jevů; hledisko při posuzování; rozlišovací n. určovací znak, poznávací znamení 2. ve sportu závod (bodovací) vybraných závodníků z různých zemí k ověření některých hledisek (zejm. v cyklistice). K. pravdy, základní k., objektivní k., umělecké k. [řec. kriterion rozlišovací znamení od krites soudce]

kritický ¹ – přídavné jméno ke kritik: střízlivě uvažující, soudný, zkoumavý. K. časopis, k. pohled, k. vydání díla [řec. kritikos schopný úsudku, rozhodný]

kritický ² – přídavné jméno ke krize: rozhodující, nebezpečný, mezní, svízelný. K. stav, k. teplota (nejvyšší teplota, při níž ještě může látka existovat v kapalném stavu), k. bod lyžařského můstku [řec. krisis rozhodnutí od krino oddělit, rozhodnout]

kritika – odborné hodnocení díla n. činnosti, odborný posudek. Literární k., filmová k., ostrá k., zdrcující k. [řec. krites soudce]

kulisa – 1. součást divadelní, filmové n. televizní dekorace 2. ve zvukové technice soubor doprovodných zvuků, který dotváří charakteristiku prostředí (tzv. ruchy) 3. zařízení, které převádí pohyb otáčivý na přímočarý a naopak. Přírodní k., zvuková k. [franc. coulisse rýha, drážka, žlábek]

kult – 1. nadměrné uctívání někoho n. něčeho, zbožňování, připisování nadpřirozených schopností 2. soustava obřadů a výkonů určených k uctívání boha, podstata náboženství. K. osobnosti, náboženský k., Mariánský k. [lat. colo, colere, cultum vzdělávat, šlechtit, opatrovat]

kultura – 1.souhrn všech oborů lidské duševní činnosti; souhrn výsledků hmotné, duševní a umělecké činnosti člověka v průběhu historického vývoje; péče o rozvoj jednotlivých životních oblastí 2. biol. mikroorganismy pěstované na umělém živném podkladu 3. archeol. souhrn nálezů z určité doby a z určitého prostředí, které jsou dokladem shodného vývoje 4. zeměd. pěstování užitkových rostlin; pole těmito rostlinami osetá. Duchovní k., lidová k., jazyková k., bytová k., mykénská k., k. doby kamenné, zemědělská k. [→ kult]

kumulace – hromadění, nahromadění; 1. práv. hromadění několika nároků v jedné žalobě 2. med. hromadění léků v organismu při jejich dlouhodobějším užívání. K. funkcí, k. úřadů [lat.cumulo, cumulare vršit, hromadit, kupit]

kurátor – pečovatel, opatrovník; správce nadace, ústavu n. jmění; státní dozorčí úředník. K. výstavy, sociální k., [lat. curo, curare, curatum pečovat, starat se]

kvalifikace – 1. stupeň způsobilosti, úroveň přípravy člověka na vykonávání nějakého povolání n. nějakou činnost 2. odborný posudek, odborné hodnocení. Jazyková k., k. závodníka pro závod, odborná k. [lat. qualis jaký; facio, facere dělat, činit]

kvitance – podepsané n. ověřené potvrzení o zaplacení dluhu n. závazku. Podepsat k., přijmout k. [franc. quittance stvrzenka od quitte zbaven závazku, vyrovnán (kvit)]

kvóta – poměrný díl, počet (stanovený nebo dohodnutý). Dodržet danou k., k. výroby mléka [lat. quot kolik]

kýč – líbivé, ale umělecky bezcenné dílo předstírající vážné umělecké záměry, ale určené především ke komerčnímu prospěchu. Filmový k., sentimentální k. [něm. der Kitsch kýč]