Malý slovník cizích slov / O

 

Copyright © Maxdorf 2011

objektivismus – 1. ob. snaha nezaujímat vlastní hodnotící názor na spornou otázku 2. filozofický názor, který popírá zásadní společenské souvislosti a vztahy a omezuje se na pasivní sledování událostí bez vlastního hodnocení [lat. obicio, obicere, obiectum předhodit, vydat všanc]

objektivita – věcnost, nestrannost, nepředpojatost; snaha o nezaujaté posouzení daného stavu nezávisle na vlastním přání n. zájmu. Vědecká o., o. posudku [→ objektivismus]

objektivní – neosobní, věcný, nestranný, obecně platný, jsoucí bez přesudků. O. kritika, o. pozorování, o. metoda [→ objektivismus]

obligace – závazek, dluh, dlužní úpis; státní dluhopis, cenný papír. Státní o., obchodní o. [lat. obligo, obligare svázat, dát něco do zástavy]

obligátní – nezbytný, povinný, nutný, běžný, pravidelný. O. nástroj, vypil svůj o. čaj, o. vyučovací předmět [→ obligace]

obligatorní – povinný, závazný, nutný. O. státní výdaje, o. zkoušky, o. pojištění [→ obligace]

obliterace – 1. med. uzavření, ucpání, úplná ztráta průchodnosti tělních dutin 2. umoření, splacení závazku, dluhu 3. dříve znehodnocení (kolku) razítkem. O. tepen dolní končetiny, o. známky, o. bankovky [lat. oblittero, oblitterare vymazat něco napsaného, uvést v zapomenutí]

obscenita, obscénnost – nemravnost, nestydatost, oplzlost, necudnost. O. obrazu, o. vtipu, o. románu [lat. obscenus necudný, nečistý z ob- předp. s význ. proti, okolo, za a caenum špína, bláto]

obsedantní – nutkavý, vtíravý, vtírající se. O. jednání, o.myšlenka, o. představa [lat. ob- předp. s význ. proti, okolo, za; sedo, sedare usadit]

observace – pozorování, odborné sledování děje n. skutečnosti; pátrání. Vědecká o., lékařská o., místo o. [lat. observo, observare pozorovat, číhat, dávat pozor]

observatoř – pozorovací stanoviště, hvězdárna, meteorologická stanice. Hvězdářská o., astronomická o., meteorologická o. [→ observace]

obsese – chorobně utkvělá představa n. myšlenka, brouk v hlavě, posedlost [→ obsedantní]

obskurní – pokoutní, temný, podezřelý, nejasný, bezvýznamný. O. jednání, o. nabídka, o. původ, o. lokál, o. zboží [lat. obscurus temný, skrytý, nejasný]

obsolentní – zastaralý, vyšlý z užívání, nepotřebný. O. zákon, o. slovo, o. přístroj [lat. obsoletus obnošený, sešlý, zpuchřelý]

obstrukce – překážka, zábrana, zacpání, zatarasení. Poslanecká o., parlamentní o., o. žlučových cest [lat. obstructio zatarasení, uzavření od ob- předp. s význ. proti, okolo, za a struo, struere kupit, klást na sebe, osnovat]

oficiální – úřední, služební, slavnostní, formální. O. prohlášení, o. dementi, o. hodnost, o. stanovisko [lat. officium- služba, povinnost, úřad]

oftalmologie – oční lékařství, obor zabývající se výzkumem, diagnózou a léčbou očních nemocí [řec. ofthalmos oko; logos nauka]

oidipovský komplex, Oidipův komplex – v psychoanalýze se tímto pojmem označuje náklonnost jedince mužského pohlaví (obv. ve věku 3–6 let) k matce, s agresivním chováním k otci. Jeho přetrvání v pozdější době může být zdrojem duševních obtíží [řec. mytol. Oidipus syn thébského krále Láia a Iokasty. Kvůli neblahé věštbě byl po narození pohozen, v dospělosti nevědomky zavraždil svého otce a oženil se s matkou]

okaze – možnost, příležitost, náhoda; příležitostná výhodná koupě, nákupní příležitost. Výprodejní o. [lat. occasio příležitost]

okluze – 1. ob. uzavření, překážka, zábrana 2. chem. schopnost některých tuhých látek pohlcovat plyny 3. med. uzavření přirozených tělních otvorů n. průchodů, zubní skus 4. meteor. setkání teplé a studené fronty 5. lingv. závěr při tvoření závěrových hlásek [lat. occludo, occludere zavřít]

okupace – 1. v antickém Římě zábor neobdělané půdy (státní, později i soukromé), která ležela aspoň 10 let ladem 2. násilné obsazení cizího státního území s úmyslem jeho trvalého uchvácení a připojení k vlastnímu státu. Nacistická o. [lat. occupo, occupare obsadit, zmocnit se]

oligofrenie – slabomyslnost, duševní zaostalost. Týká se celé osobnosti se zvláštním postižením rozumových schopností. Na rozdíl od demence se rozvíjí již od dětského věku. Příčinou bývá poškození a onemocnění mozku, dědičné choroby (kretenismus, Downova nemoc), poškození plodu n. při porodu [řec. oligo předp. s význ. málo; fren duše]

ontogeneze – vývoj jedince od oplození až po zánik. Začíná vznikem zygoty (buňky vzniklé spojením vajíčka a spermie). Zárodek pochází řadou stadií, která připomínají obratlovce, z nichž se člověk vyvinul, objevují se u něj některé útvary přítomné u předchůdců člověka, které do porodu vymizí. Poruchou o. vznikají znetvoření, event. zrůdy [řec. on, ontos jsoucí; genesis vznik]

opce – 1. prohlášení úmyslu přijmout určité státní občanství v případě, že obývané území připadne jinému státu 2. v některých smlouvách vyhrazená možnost jejího prodloužení formálním prohlášením některé ze smluvních stran [lat. opto, optare vybrat, zvolit]

operace – výkon, úkon, činnost, postup 1. med. chirurgický léčebný zákrok 2. tech. ucelená část výrobního procesu na jednom druhu strojů při výrobě jednoho druhu výrobků 3. u počítače vytvoření výstupních dat ze vstupních dat podle určitého předpisu 4. mat. početní úkon 5. voj. válečná činnost větší vojenské jednotky v rámci základního vojenského cíle celé armády. O. slepého střeva, bankovní o., matematická o., o. Overlord [lat. opus, operis dílo]

oponent – protivník, odpůrce, soupeř; na vysokých školách formální odpůrce absolventa při obhajobě diplomové n. vědecké práce; v technické praxi odborný posuzovatel při schvalování projektů. Přísný o., vědecký o. [lat. oppono, opponere postavit naproti, uvádět protidůvod]

oportunismus – přizpůsobivost, bezzásadovost, opatrnictví, opuštění zásad pro dosažení osobního prospěchu. Politický o., umělecký o. [lat. opportunus příznivý, příhodný]

opozice – 1. protilehlé postavení; protivení se, nesouhlas s vládou, s vedoucí osobou, názorem, postojem, hlásaný zpravidla veřejně 2. část parlamentu, politické strany n. jiné veřejné instituce, která je v odporu proti druhé části, která má většinu a je vedoucí složkou 3. protilehlé postavení hvězd 4. anatom. opozice palce – schopnost postavit se proti ostatním prstům. Parlamentní o., vládní o., protistranická o., o. Měsíce proti Slunci [lat. oppono, opponere stát proti]

optimismus – životní postoj zdůrazňující příznivé a radostné stránky života, důvěřivý vztah ke společnosti; filozofický názor, že tento svět je nejlepší ze všech možných světů. Životní o., nezřízený o., vrozený o. [lat. optimus nejlepší]

oratorium – 1. rozsáhlé hudební dílo pro sólový zpěv, sbor a orchestr, obvykle náboženského obsahu 2. oddělená modlitebna v kostele, obvykle nad n. vedle hlavního oltáře určená původně pro šlechtického n. panovnického patrona. Händlovo o. Mesiáš, Haydnovo o. Stvoření světa [lat. oro, orare, oratum mluvit, prosit, přednášet]

orbita – 1. med. oční jamka, důlek; kostěný prostor v lebce, v němž je uloženo oko 2. astr. oběžná dráha nebeského n. umělého tělesa (družice, kosmické lodi) kolem jiného nebeského tělesa [lat. orbis kruh]

orgán – 1. med. část těla tvořící tvořící stavebně zřetelnou jednotku a plnící určitou funkci 2. složka instituce, politické strany apod., která provádí její rozhodnutí n. je tlumočí dalším složkám 3. osoba pověřená výkonnou mocí 4. hlasové ústrojí, hlas. Pohlavní o., státní o., odborový o., dozorčí o., policejní o. [řec. organon nástroj]

organismus – 1. v nejširším slova smyslu jakýkoliv živý jedinec (včetně jednobuněčných organismů, rostlin a nižších živočichů). V medicíně člověk jako biologický jedinec – soustava jednotlivých orgánů a ústrojí tvořících jednotku schopnou života 2. uspořádaný celek určený k plnění určitých funkcí. Státní o., buněčný o., rostlinný o. [→ orgán]

organizace – 1. ob. pořádek, řád, uspořádání 2. účelové spojení osob n. korporací v jednotný celek, který se řídí určitými pravidly a sleduje společný cíl. Odborová o., O. spojených národů, o. podniku [→ orgán]

 

orientace – 1. umístění v prostoru se zřetelem ke světovým stranám 2. schopnost vyznat se v prostoru n. v krajině, schopnost určit polohu 3. řízení někoho n. něčeho určitým směrem 4. obeznámení se s něčím, vpravení se do situace 5. zaměření (politické, kulturní) 6. v chemii uspořádání makromolekul k získání lepších mechanických vlastností. Topografická o., o. podle mapy, politická o., mít smysl pro o., taktická o., lineární o. makromolekul [franc. orienter postavit se podle světových stran, pův. směrem k východu, l’orient východ]

ortodoxní – pravověrný, stroze dodržující určitou soustavu zásad, bez výhrad oddaný církvi n. myšlenkovému směru. O. katolík, o. žid, o. pravoslavná církev [řec. orthos přímý, jistý, pravý; doxa mínění, sláva]

ostentativní – nápadný, okázalý, vyzývavý, zdůrazněný. O. smích, o. chování, o. nezdvořilost [lat. ostento, ostentare ukazovat, stavět na odiv]

ostrakismus – ve starověkých Aténách forma lidového hlasování o vyhoštění občana s použitím střepů jako hlasovacího prostředku; střepinový soud; přenes. projevy vylučující někoho z nějaké činnosti. Politický o., umělecký o. [řec. ostrakismos střepinový soud od ostrakon hliněná střepina (jméno toho, kdo měl být vyloučen, se psalo na střepinu)]

outsider – 1. kdo stojí stranou, na podřadném místě, koho si nikdo neváží 2. závodník n. sportovní družstvo, o němž se předpokládá, že nevyhraje. Společenský o., politický o., vyhrál naprostý o. [angl. outsider kdo stojí stranou, na okraji, závodník n. kůň, o kterém se předpokládá, že nevyhraje]

oxymóron – přívlastek, který je svým významem ve zdánlivém rozporu s podstatným jménem, které určuje: živá mrtvola, výmluvné mlčení [řec. oxys ostrý, prudký; moros bláznivý, ztřeštěný]