Pokrytec (I)

Na konci minulého roku vyšel v Mladé Frontě článek Politika se zbavuje půvabu pokrytectví. Článek stojí za přečtení i s odstupem několika týdnů, i když reaguje na konkrétní událost, obsahuje řadu obecných úvah, které jsou netriviální, nečítankové a pro mnohé možná nepopulární. Politiku jsme si zvykli s pokrytectvím spojovat zcela přirozeně, píše autor. I upřímnost v ní bývá pokrytecká. Pokrytecké chování politiků je ovšem umožněno všeobecnou tolerancí pokrytectví, k němuž patří i schopnost si takové chování zdůvodnit. Nikdo z nás se přece nechce cítit jako pokrytec.

Pokrytectví lze definovat různě, např. jako licoměrnost či neupřímnost. Definice se dokonce v jednotlivých jazycích mírně liší, obvykle však zdůrazňují rozpor mezi chováním a přesvědčením. My Češi cítíme ještě něco navíc: pokrytectví je vlastně skrývání pravých úmyslů. Skrývat, zakrývat, pokrývat – význam slova je v češtině evidentní. Nebo si to jenom myslíme?

Pokrytec je slovo historicky spjaté s biblí. Vyskytuje se na několika místech Starého zákona (S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím – Kniha žalmů) a mnohem častěji pak v Novém zákoně, kde jej užívá ve svém evangeliu zejména svatý Matouš. Pokrytectví přitom nechápe jen jako skrývání zlých úmyslů, Ježíš ve svém učení zdůrazňuje opravdovost víry a kárá i samotné vystavování zbožnosti na odiv:

Proto když prokazuješ milosrdenství chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby se nechali chválit od lidí.

A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své tváře, aby ukázali lidem, že se postí.

Pokrytci, kteří hyzdí své tváře – k této poslední větě se vrátíme v příběhu slova licoměrný. Jako licoměrníky nazývala čeština pokrytce v nejstarších dobách a stejný výraz užívá dodnes řada slovanských jazyků: rusky či srbsky licemer, chorvatsky licemjer, i stará polština měla svého licemiernika. Toho ovšem později nahradila slovem hipokryta, stejně tak v srbštině zastoupil tradičního licemera moderní hipokrit. Tento výraz pro pokrytce se užívá v mnoha moderních jazycích – anglicky i francouzsky hypocrite, španělsky hipócrita, italsky ipocrita. Vše z řeckého hypokrites, kterého jako výraz pro pokrytce převzal téměř beze změny latinský překlad bible.

Ve 14. století vyměnila licoměrníka i čeština, ne však za univerzálního hypokritu, vytvořila si pro něj nové slovo: pokrytec. Přístup pro Čechy typický, náš odpor ke globalizaci má starou tradici. Licoměrníka jako ekvivalent latinského výrazu hypocrita užívá ještě nejstarší český překlad Písma svatého, Bible drážďanská (kolem roku 1360) spolu se slovem pochlebník, které bylo chápáno více méně jako synonymum. Přibližně z téže doby pochází také Klaretův Glossarius, který latinský výraz ypocrita (bez počátečního „h“) překládá jako podlec. Slovo pokrytec však v této době bylo již na světe, je totiž doloženo např. v  „Evangeliu sv. Matouše s homiliemi“ datovaném již do 50. let 14. století. Klaret tyto starší texty neznal nebo se mu snad slovo nelíbilo ... Na rozdíl od následující generace, která slovu pokrytec dala význam vpravdě klíčový.

A pokrytec jest ten, ktož jsa zlým přěd lidmi, ukazuje sě jako dobrým, neb žádá, aby ho měli za dobrého, a tak jiné má v úmysle, a jiné mluví neb činí ….

Tak hřímal ve svém kázání Jan Hus. Také v Olomoucké bibli z roku 1416 či 1417 je již hypocrita všude překládán jako pokrytec a hypocrisis jako pokrytsvie.

Možná to bude pro řadu čtenářů překvapení, ale i pokrytec vznikl ze slova hypokrita. Přestože obě slova nemají jazykově nic společného. Až na onu úžasnou zvukovou i významovou podobnost, kterou vystihl jeho tvůrce. Jen si to zkuste říci nahlas: hypokrites – pokrytec. V dnešní době již máme pro tento způsob tvorby slov malé pochopení, naši předkové však byli takovou podobností fascinováni, mohli v ní vidět významnou symboliku. Ještě Josef Jungmann ve svém česko-německém slovníku heslo pokrytec vysvětluje … kdo se we swých wěcech krýti umj, ginak zewnitř, ginak wnitř. A to přes úvodní poznámku, že Dobrovský slovo pokrytec odvozoval z latinského hypocrita (Dobrowskio videtur esse contractum ex hypocrita). Buďme upřímní, znalost etymologie naše podvědomí „neoblafne“, v pokrytectví ono zakrývání vždy tak trochu cítíme. A u slova nepokrytě? Tam už cizí původ obvykle necítí ani vzdělaní bohemisté. Jungmann uvádí i jeho opak, pokrytě, což vysvětluje jako přetwářeně, ošemetně a dotvrzuje to německým heuchlerisch (pokrytecký) a latinským hypocritice.

Zde končí první část příběhu, ta mladší, odehrávající se u nás doma. Až dosud jsem se vyhýbal zmínce o původním významu slova v řečtině: hypokrites byl herec. Herci, kteří měnili tvář jako součást své profese, se v antice postupně stali symbolem přetvářky. Nyní se musíme přenést o dva tisíce let zpátky, příběh slova pokrytec bude mít ještě řadu peripetií. Pokud Vás zaujala česká část příběhu, věřím, že Vám bude připadat zajímavý i její řecký „prequel“.

Reklama: navštivte stránky www.slownjk.cz. Najdete zde kompletní Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna. Velmi záslužný projekt.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2012]