Prorok Ezechiel (By the rivers of Babylon)

Mnozí z nás ještě dobře pamatují píseň By the rivers of Babylon skupiny Boney M. Působila i v nenáročné disko-éře trochu poklesle, takže československým kulturním ideologům nevadilo, že její text pochází ze Starého zákona. Příběh, který se za ním skrývá, najdeme v knize proroka Ezechiela.

Ezechielova proroctví se dobou vzniku i obsahem vztahují k období babylonského zajetí Židů v první polovině 6. století př. Kr. Ezechiel se narodil kolem roku 623 př. Kr. a pocházel snad z kněžského rodu, jeden z jeho rodičů se jmenoval Buzi, neví se však, zda se pod tímto jménem skrývá otec či matka. Žil v jižní části starověké Palestiny, jejíž součástí byl také Jeruzalém. Tato oblast (Judsko) byla ještě relativně samostatná, zatímco severní oblast – Izrael – byla tou dobou již sto let pod nadvládou Asyřanů. Asyrská moc však slábla a r. 612 padlo hlavní Asyrské město Ninive do rukou Babyloňanů. První král obnovené babylonské říše Nabopolasar neprodleně vytáhl proti Egyptu, v roce 605 však zemřel. Jeho syn Nabukadnezar (známější u nás možná jako biblický Nabuchodonozor) ještě téhož roku Egypťany porazil u Karchemiše, města ležícího poblíž dnešní turecko-syrské hranice. O sedm let později Babyloňané dobyli Jeruzalém, vydrancovali Šalamounův chrám a odvezli mladíky a dívky spřízněné s královským rodem do Babylonu. Jimi dosazený „loutkový“ král Sidkiáš však tajně vyjednával s Egyptem o vojenské pomoci, proto v roce 597 přitáhlo Nabukadnezarovo vojsko znovu a odvezlo s sebou většinu aristokracie, opět zejména děti a mladé dospělé. To býval ve starověku (ale i později) běžný způsob, jak ovládat zemi bez nutnosti jejího trvalého vojenského obsazení. Mezi těmito zajatci byl i Ezechiel. Jak se dozvídáme z jeho textu, přesídlenci byli usazeni u řeky Chebar.

Stalo se pak třicátého léta, čtvrtého měsíce, dne pátého,
když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar,
že otevřena byla nebesa, a viděl jsem vidění Boží.
Pátého dne téhož měsíce, pátého léta zajetí krále Joachina,
V pravdě stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knězi, synu Buzi,
v zemi Kaldejské u řeky Chebar, a byla nad ním ruka Hospodinova.

V roce 593 př. Kr. se Ezechiel ujal „úřadu“ proroka, oženil se a po několika letech ovdověl. Poslední zmínka o jeho činnosti se vztahuje k roku 571. Mezitím, v roce 586, Babyloňané znovu vtáhli do Jeruzaléma, Šalamounův chrám srovnali se zemí, část obyvatelstva vyvraždili a většinu zbylých odvedli do zajetí.

Zajetí mělo na samém počátku podobu otroctví, obvykle se o něm hovoří jako o babylonském zajetí. Méně už se ví, že babylonská politika Židům umožnila brzy získat vlastní půdu a věnovat se obchodu. Rostoucí ekonomická úroveň (obvykle vyšší než u místních obyvatel), odloučení od rodné země i pocit, že se od nich Bůh odvrátil, to vše oslabovalo tradice i pocit příslušnosti k vlastnímu národu. Ezechiel si byl vědom své nelehké úlohy vysvětlovat zajetí jako trest za hříchy a současně lid udržovat ve víře.

Kniha Ezechiel začíná kázáním kritizujícím hříchy vlastního národa a končí proroctvím jeho spásy. Text je silně exaltovaný, podobenství jsou místy děsivá, soudí se, že se jimi inspiroval autor novozákonní apokalypsy.

Svými křídly se přimykaly jedna k druhé. Při chůzi se neotáčely, každá se pohybovala přímo vpřed ... Každá se pohybovala přímo vpřed. Chodily podle toho, kam je vedl duch; při chůzi se neotáčely ... Když jela, mohla jet na všechny čtyři strany a při jízdě se nezatáčela (z ekumenického překladu)

Babylonská říše neměla dlouhého trvání. Nabukadnezar v r. 562 př. Kr. zemřel a na trůnu jej vystřídal Nabonid, který sice úspěšně válčil v cizině, ale zanedbával vztahy s mocným domácím kněžstvem. Na rozdíl od perského krále Kýra II., který – ač cizinec – si je dokázal získat a r. 539 tak mohl bez boje vtáhnout do Babylonu. Dobré vztahy s kněžstvem porobených národů patřily k základním principům Kýrovy cesty k ovládnutí Předního východu. Platilo to i pro Židy, kterým bylo umožněno se vrátit domů a vybudovat si v Jeruzalémě nový chrám.

Babylonské zajetí tedy trvalo necelých 50 let, přibližně dvě generace. Z historického pohledu to není mnoho, přesto však nemalý počet Židů možnost návratu nevyužil zůstal raději u úrodných babylonských řek. Návrat domů mohl znamenat ekonomický i sociální sestup. Úvaha aktuální i v 21. století. Ne všichni ovšem splynuli s místním obyvatelstvem, zůstali věrní svému Bohu, měli své kněžstvo, své chrámy a školy, ovšem domů se jim nechtělo. Židovská komunita v Mezopotámii se stala základem budoucí židovské diaspory. V dalších staletích vznikaly další podobné komunity ve velkých městech helénského světa a nevědomky tak budovaly rozptýlenou vlast, která umožnila přežití židovského národa po katastrofě z roku 70.

Vraťme se ještě k řece Chebar (též Kabar). Šlo o velký zavlažovací kanál odvádějící vodu z Eufratu jihozápadně od hlavního města Babylonu, někde mezi dnešním Bagdádem a Basrou. Tento kanál byl tedy zřejmě konkrétní podobou oněch řek babylonských, o kterých se kromě Ezechiela zmiňuje také starozákonní žalm č. 137:

Při řekách Babylonských, tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Těmito slovy začíná jedna ze slavných Dvořákových Biblických písní z roku 1894 a později i několik skladeb populární hudby. V roce 1971 text žalmu zhudebnil u nás málo známý americký písničkář Don McLean, jeho nádherný kánon By the waters of Babylon uzavírá album American Pie, jehož titulní píseň zná mladší generace spíše v podání Madonny. O několik let později pak obletěly svět již zmíněné babylonské řeky skupiny Boney M a setrvaly pět týdnů na prvním místě britské hitparády. Boney M ovšem pouze přezpívali stejnojmennou píseň skupiny The Melodians z roku 1970. Ačkoli je melodie i harmonie téměř identická, starozákonní žalm zde k posluchačům skutečně promlouvá, i když zvláštním, jamajským způsobem. By the rivers of Babylon skupiny Melodians se staly jakousi hymnou vyznavačů reggae a celého hnutí ras-tafari. To je ovšem námět na samostatný článek. Mohl by začínat např. citací ze závěru desáté série Simpsonových, v níž Homer navrhuje: „Pojeďme domů, na Jamajku. Příliš dlouho jsme žili v Babylonu“.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2009]