Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce




Jan Hugo / Příběhy slov

Prosinec

Prosinec je slovo velmi staré a jeho původ není patrný na první pohled. U takových slov se často setkáváme s lidovým výkladem původu, tedy lidovou etymologií. Ta se zde přímo nabízí, v prosinci se chodí koledovat, tedy prosit o koledu. Tento původ předpokládal např. i skvělý znalec češtiny Josef Dobrovský, ovšem ne v souvislosti s koledami, ale s adventními prosbami o příchod Vykupitele. Jiný oblíbený výklad dával do souvislosti prosinec a zabíjačky: ve slově prase byla kdysi na místě dnešního „a“ samohláska „o“, která je zachována např. v polštině (prosie, vysl. proše, avšak s měkkým „š“, na rozdíl od tvrdého prosze prosím), v dolní lužičtině (prose) či v ruštině (porosjonok). Prosinec by tak byl měsíc zabíjaček, tedy doslova „měsíc prasat“. Existují i další vysvětlení, např. od slova proso (údajně se v prosinci z prosa pekl nepříliš kvalitní chléb), přičemž je zajímavé, že některé z těchto lidových etymologií vešly i do odborné literatury, ovšem mimo slovanskou jazykovou oblast.

Skutečný původ slova je však třeba hledat ve starém slově siný, tedy šedý, namodralý (dnes sinalý), takové jsou skutečně i dny na konci roku, obloha je šedá, někdy s nádechem do modra. Slovo siný se pak odvozuje od slovesa sijati či sinouti, tedy svítit (příbuzné je i německé scheinen), náš nejmodernější etymologický slovník Jiřího Rejzka tedy předpokládá jako pravděpodobnější cestu přes sloveso prosinati tedy prosvítat. Prosinec je tedy měsíc, kdy slunce jen prosvítá převážně zataženou oblohou.

Na začátku jsme uvedli, že slovo prosinec je velmi staré, co to však znamená konkrétně? Jednou ze známek stáří slova je jeho rozšíření v různých jazycích a jazykových skupinách. A slovo prosinec se skutečně vyskytuje (nebo vyskytovalo) jak v jazycích západoslovanských (tedy i v češtině), tak i východo- a jihoslovanských. Dnešní polština užívá pro dvanáctý měsíc roku slovo grudzień, zná však i prosień a dokonce i prosiniec jako výraz biblický, získaný z češtiny. Českému prosinci je velmi blízký chorvatský prosinac a zdánlivě ještě bližší slovinský prosinec. Tady nás však čeká malé překvapení: Slovinci tímto slovem označují leden a nejsou sami: ve staré ruštině prosinec rovněž označoval ne poslední, ale první měsíc roku a stejně tak i prosinac ve staré chorvatštině. Tato nejednoznačnost však výše uvedené etymologii neodporuje, spíše ji potvrzuje.

A na závěr se ještě krátce vrátíme k lidové etymologii, tentokrát z jiného pohledu. U slov, jejichž původ je neprůhledný, si jazyk někdy slovo postupně přizpůsobí předpokládanému původu. Ve slovinštině se dříve užíval i tvar prozimec, neboť lidová etymologie cítila vztah k zimě. A výjimkou nebyla ani stará čeština, kde se dříve občas užíval tvar prasinec, v němž se odrážel předpokládaný vztah k zabíjačkám.

[článek je chráněn autorským zákonem; copyright © maxdorf, 2016]

Hodnocení: z 5

Hodnocení

Pro hlasování se přihlaste.


Poslat e-mailem

Zavřít

Poslat tip redakci

Zavřít

Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.