Slovníček osobností / C

Copyright © Maxdorf 2012
 

Caesar Gaius Iulius (100 př. n. l.–44 př.n.l.), pocházel z významného rodu Iuliů, v roce 63 př. n. l. se stal nejvyšším veleknězem. V roce 60 př. n. l. uzavřel s Crassem a Pompeiem politické spojenectví, tzv. První triumvirát a poté se stal konzulem. O dva roky později se stal prokonzulem (správcem) Zaalpské Galie. Zde zahájil výboje a do roku 53 př. n. l. si podrobil celou Galii a dále také uspořádal tažení do Británie a za Rýn, poté potlačil Vercingetorixovo povstání, a tím zlomil galský odpor. Ovšem mezitím zemřel Crassus a došlo ke střetu s Pompeiem, ve kterém Caesar zvítězil. Poté se v Egyptě zapletl do občanské války a měl vztah s Kleopatrou, pak zničil zbylé Pompeiovi přívržence. V roce 44 př. n. l. se nechal prohlásit doživotním diktátorem, avšak byl zavražděn republikány.

Camus Albert (1913–1960), francouzský spisovatel a publicista. Narodil se v Alžíru, pocházel z francouzsko-španělské rodiny, vyrůstal v dosti chudých poměrech, přesto se mu podařilo vystudovat filozofii a klasickou literaturu. V roce 1934 se stal členem komunistické strany, z ní byl později vyloučen. Literatuře se začal věnovat v roce 1938, záhy byl vyhoštěn z Alžíru, po emigraci do Paříže se zapojil do protifašistického hnutí odporu. Po válce se stal hlasitým kritikem francouzské politiky v Alžíru, roku 1957 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Ve svých dílech se soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, je jedním z čelních představitelů existencialismu, nejznámější jsou jeho díla Cizinec a Mýtus o Sisyfovi. Zemřel při autonehodě.

Canning George (1770–1827), britský politik. Pocházel ze středně zámožné rodiny, vystudoval Eaton a Oxford. Záhy vstoupil do politiky, zde se připojil k whigům, ale pod vlivem francouzské revoluce se spolu se skupinou politiků kolem Williama Pitta mladšího přiklonil ke konzervativismu. S Pittem Canning spojil svou počáteční politickou kariéru a záhy se dostal na vysoká místa, roku 1799 se stal pokladníkem armády. Udržel se i po Pittově smrti, od roku 1807 do roku 1812 byl ministrem zahraničí, poté působil jako velvyslanec v Portugalsku a v čele Východoindické společnosti. Ministrem zahraničí se stal opět roku 1822, zasazoval se proti vlivu Francie v Jižní Americe a pro zrušení otroctví. V roce 1827 se stal premiérem, zasadil se o pomoc Řekům, téhož roku však zemřel.

Carnot Lazare-Nicolas-Marguerite (1753–1823) hrabě, francouzský politik, vědec, pevnostní stavitel a vojevůdce. Vystudoval inženýrskou školu, později se stal ženijním důstojníkem. Po vypuknutí revoluce se stal nadšeným stoupencem jejich myšlenek, za vlády jakobínů působil v podstatě jako ministr války, v této funkci zavedl brannou povinnost a provedl čistky v důstojnickém sboru, později se však postavil proti jakobínům, a tak nebyl nijak perzekuován a dále se účastnil vysoké politiky. Jednu dobu byl i členem direktoria. Jako politik pokračoval i pod Napoleonem, později však odstoupil a věnoval se vědě, měl významný přínos v projektivní geometrii. Do služeb Napoleona se vrátil roku 1814, po restauraci Bourbonů emigroval do Pruska, kde zemřel jako vysoce vážený občan.

Ceauşescu Nicolae Andruţă (1978–1989), rumunský komunistický diktátor. Narodil se v rodině zemědělce, roku 1932 vstoupil do Komunistické strany Rumunska, v roce 1943 byl poslán do koncentračního tábora. Zde se stal přítelem vůdce rumunských komunistů Gherhgiu-Deje a s jeho pomocí se po převzetí moci komunisty v Rumunsku propracoval až do politbyra a na ministerské posty. Po smrti Gherhgiu-Deje v roce 1965 se mu podařilo chopit se moci. Vůči SSSR vystupoval dosti nezávisle, západ ho proto hodnotil kladně, ve vnitřní rumunské politice byl však krutým diktátorem. Rumunsko v 80. letech trpělo těžkou hospodářskou krizí, která podlomila moc režimu, který se v roce 1989 po pouličních bojích zhroutil a Ceauşescu byl popraven.

Cecil Robert, 3. markýz ze Salisbury (1830–1903), britský politik. Pocházel z aristokratické rodiny, studoval na Etonu a Oxfordu. Byl zvolen poslancem dolní sněmovny za Konzervativní stranu, zůstal jím až do roku 1868, kdy zdědil titul markýze ze Salisbury, a tím i místo v horní sněmovně. Za Edwarda Smith-Stanleye a Disraeliho byl ministrem pro Indii, později ministrem zahraničí. Po smrti Disraeliho v roce 1881 se stal vůdcem Konzervativní strany. Od roku 1886, kdy se rozpadla Liberální strana, stál v čele většinové vlády. Zajímal se především o zahraniční politiku, prosazoval výboje v Africe, posilování námořnictva a nezasahování do evropských záležitostí. Mimo let 1892–1895 stál Salisbury v čele vlády od roku 1866 až do roku 1902, kdy z osobních důvodů odstoupil.

Cicero Marcus Tullius (106 př. n.–43 př. n. l.), římský řečník, politik a spisovatel. Narodil se do nepříliš bohaté rodiny (na poměry římské nobility), měl velice kvalitní vzdělání. Veřejně začal působit roku 79 př. n. l., proslavil se především jako obhájce u soudu, to mu umožnilo vstup do politiky. Zde se zařadil k optimátům, roku 74 př. n. l. se stal konzulem. V této funkci odvrátil pozemkový zákon předložený Publiem Serviliem Rullem a Catilinovo spiknutí, čímž na čas zabránil potlačení demokracie v Římě, tu se snažil bránit i později. V občanské válce se postavil na stranu Pompeia, po jeho porážce se však s Caesarem smířil. Později rázně vystupoval proti Marcu Antoniovi, když se však ten smířil s Octavianem, byl Cicero popraven.

Colt Samuel (1814–1862), americký vynálezce průmyslník. Dostal poměrně slušné vzdělání, od roku 1829 pracoval v otcově textilní továrně. V roce 1832 se stal námořníkem, na lodi se seznámil s fungováním kolesy parníku, ta ho prý inspirovala k vynálezu revolveru. Na něj získal patent v roce 1836, záhy získal kontrakt od americké vlády. Velkou popularitu si jeho zbraň získala za mexicko-americké války, po propuknutí kalifornské zlaté horečky se pak stala nejpoužívanější pistolí v USA. Colt poté zakoupil pozemek v Connecticutu, na kterém vybudoval velkou továrnu, jeho výrobky se poté začaly šířit i po Evropě. Svým dělníkům zajistil Colt na svou dobu příznivé podmínky. Po jeho smrti byl jeho majetek odhadnut na 15 milionů dolarů.

Comte Auguste, celým jménem Isidore Marie Auguste François Xavier Comte, francouzský matematik, společenský reformátor a originální myslitel, zakladatel pozitivismu a jeden ze zakladatelů sociologie. Narodil se v roce 1798, vystudoval prestižní lyceum a nastoupil na pařížskou École Polytechnique, kterou však nedostudoval. Poté se krátce živil kondicemi z matematiky, v roce 1817 se stal osobním sekretářem Henriho de Saint-Simon. Později se stal uznávaným myslitelem, formuloval pozitivní filozofii, ve které chce při poznání vycházet jen z ověřených faktů. Navrhoval řídit společnost na základě poznání jejích zákonitostí; tento úkol vymezil sociologii. Později se jeho spisy stávaly stále mystičtější, žáci od něj odcházejí a Comte umírá relativně opuštěn. Zemřel 5. září 1857.

Cranmer Thomas (1489–1556), anglický duchovní. Vystudoval v Cambridgi, od mládí působil jako duchovní. Roku 1532 byl jmenován arcibiskupem z Cartenbury, angažoval se v otázce rozvodu krále Jindřicha VIII. Když pro něj nenalezl pochopení u papeže, začal prosazovat nadřazenost krále nad církví a stal se tak hlavním představitelem reformace v Anglii. Později se angažoval i v dalších králových rozvodech a měl na něj v této oblasti velký vliv. Po smrti Jindřicha VIII. si vybudoval velký politický vliv a začal prohlubovat reformy, zval do Anglie i protestantské učence z Evropy. Poté co se vlády ujala katolička Marie I. Tudorovna byl Cranmer uvězněn, své názory poté odvolal, později však odvolání zrušil a byl tedy upálen.

Cromwell Oliver (1599–1658), anglický vojenský a politický představitel. Pocházel z významné puritánské rodiny, roku 1628 se stal poslancem. Zde přirozeně patřil ke kritikům krále a po propuknutí občanské války se postavil na stranu parlamentu. Během bojů dosáhl mnohých úspěchů a vypracoval se až na velitele jezdectva. Poté, co byl král roku 1646 zajat, se parlamentaristé rozštěpili v otázce, jak s králem naložit. Poté, co král uprchl a v čele Skotů táhl do Anglie, se Cromwell chopil velení, porazil ho a roku 1649 ho nechal popravit. Poté si ještě brutálně podřídil Irsko a znovu potlačil povstání ve Skotsku. Pak již měl takovou moc, že mohl rozpustit parlament a vládnout diktátorsky jako lord protektor. Jeho vláda byla pro Anglii poměrně úspěšná.

Čajkovskij Petr Iljič (1840–1893), ruský hudební skladatel. Byl synem úředníka. Měl velmi rád svou matku, a když mu v jeho čtrnácti letech zemřela, psychicky se zhroutil. V té době se začal silně věnovat hudbě, velmi si oblíbil Mozarta (který v té době nebyl tak populární jako dnes). Vystudoval právnickou fakultu v Petrohradu a v devatenácti letech se stal nejmladším úředníkem ministerstva spravedlnosti, záhy však zcela propadl hudbě a roku 1863 začal studovat na konzervatoři. Poměrně rychle se v Rusku proslavil a v osmdesátých letech získal popularitu i po Evropě. Ve své tvorbě spojoval prvky ruské lidové hudby s evropskou vážnou hudbou. Nejvíce se proslavil svými balety Labutí jezero, Šípková Růženka a Louskáček. Zemřel na choleru.

Čankajšek (1887–1975), čínský a tchajwanský politik. Pocházel z bohaté obchodnické rodiny, od mládí byl vojákem. Stal se členem republikánského Kuomintangu a po svržení císařství i blízkým přítelem vůdce Kuomintangu Sunjatsena. Po jeho smrti se Čankajšek stal vůdcem Kuomintangu, roku 1928 pak provedl tažení na sever, při kterém porazil pekingskou vládu a stal se vládcem Číny. Poté nastolil nacionalisticky orientovanou diktaturu, musel se však potýkat s komunisty. Roku 1937 byla Čína přepadena Japonskem, Čankajškovi síly se Japoncům nedokázaly bránit a musely se spojit i s komunisty. Po skončení války v roce 1945 pak propukla občanská válka mezi Kuomintangem a komunisty, kterou Čankajšek prohrál a musel uprchnout na Tchaj-wan, kde pak vládl jako diktátor až do své smrti.
 

Čapek Karel (1890–1938), český spisovatel, novinář, dramatik, překladatel a fotograf. Vystudoval filozofickou fakultu. Za první světové války kvůli nemoci nemusel na frontu, působil v Národních listech, odtud odešel v roce 1921, poté psal do Lidových novin. Byl dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla a prvním předsedou Československého PEN klubu. Uznávaným autorem byl již za svého života, na jeho tvorbu mělo velký vliv jeho filozofické a estetické vzdělání, dále ho ovlivnila vědeckotechnická revoluce, v mnoha dílech vyjadřoval obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem, varoval také před nebezpečím fašismu. Byl též významným novinářem, psal velmi promasarykovsky. Situaci po Mnichovské dohodě špatně nesl a 25. prosince 1938 zemřel na zápal plic.

Čermák Antonín Josef (Anton Joseph Cermak) (1873–1933), americký podnikatel a politik českého původu. Byl synem horníka z Kladna, který roku 1874 i s rodinou emigroval do USA. Čermák se zpočátku stejně jako otec věnoval hornictví, záhy se však přestěhoval do Chicaga. Zde se vypracoval a začal se věnovat podnikání s nemovitostmi, později vstoupil do politiky a roku 1902 byl zvolen za demokraty do sněmovny státu Illionois. V roce 1931 se stal starostou Chicaga, v kampani se soustředil na řešení krize a problémy s mafií, dokázal si získat podporu mezi přistěhovalci a černochy. Poté se stal významným demokratickým politikem. Zemřel při atentátu, vedeném pravděpodobně na prezidenta F. D. Roosevelta.
 

Čong-il Kim (*1941 (1942 podle oficiální propagandy KLDR), severokorejský diktátor. Je synem bývalého korejského diktátora Kim Ir-sena, vystudoval v NDR a v Severní Koreji, podle svých slov i na Maltě. Od 70. let začal zastávat významné pozice ve státní správě, roku 1980 byl vybrán svým otcem jako jeho nástupce. Faktickým vůdcem země se stal roku 1992, formálním po smrti svého otce o dva roky později. Přerušil vztahy s dřívějšími klíčovými spojenci, SSSR (respektive Ruskem) a Čínou, utužil diktaturu a rozšířil kult osobnosti kolem sebe. Zemi poté postihla těžká krize, kterou řeší zvětšením represí a rozvojem nukleárního programu, kterým se snaží vydírat ostatní země, což ale vede k téměř naprosté diplomatické izolaci KLDR. V současné chvíli má podlomené zdraví.