Slovníček osobností / Ch
Copyright © Maxdorf 2012
Chesterton Gilbert Keith (1874–1936), anglický spisovatel, literární kritik, historik, dramatik a křesťanský myslitel. Pocházel ze zámožné rodiny, studoval malířství, studium však nedokončil a stal se novinářem. Zpočátku byl členem anglikánské církve, měl však blízko ke katolicismu, ke kterému později přestoupil, jeho víra se silně promítla i do jeho děl. Z literární tvorby jsou nejznámější detektivní povídky, v níž hraje hlavní roli postava otce Browna, v tomto i ve svých dalších dílech Chesterton především obhajuje tradiční křesťanské hodnoty. Chesterton se později stal velkým kritikem vlády a společnosti, zejména po búrské válce a tzv. Marconiho aféře, sám prosazoval rovnoměrnější distribuci výrobních prostředků.
Churchill John, vévoda z Malborough (1650–1722), britský vojevůdce. Proslavil se při potlačení Monmouthova povstání v roce 1685. O tři roky později se při Slavné revoluci postavil na stranu Viléma III. Po jeho nástupu na trůn byl John Churchill jmenován vévodou z Malborough. Proslavil se především jako vrchní velitel anglo-holandských armád za Války o španělské dědictví. Zde se osvědčila zejména jeho spolupráce s rakouským velitelem Evženem Savojským a společně dosáhli mnoha vítězství nad Francouzy. Roku 1711 ovšem volby v Británii vyhrála Malboroughovy nepřátelská strana whigů a on byl obviněn ze zpronevěry a odvolán ze všech funkcí. Po nástupu Jiřího I. na trůn byl Malborough omilostněn a poté se věnoval především stavbě Blenheimského paláce. Jedním z jeho potomků byl Winston Churchill.
Churchill Winston Leonard Spencer (1874–1965), sir, britský politik. Pocházel z významného šlechtického rodu, záhy vstoupil do politiky. V roce 1911 se stal lordem admirality, ovšem v roce 1915 zcela selhalo jím navržené vylodění na Gallipoli. Churchill byl poté vyřazen z nejvyšší politiky a až do vypuknutí druhé světové války byl jen řadovým poslancem, po selhání politiky appeasementu se však jako jeden z jejích hlavních kritiků stal premiérem. Za války vedl Británii velice úspěšně, roku 1945 však prohrál volby. Věnoval se poté zejména historii, v roce 1953 dostal Nobelovu cenu za literaturu, varoval také před hrozbou rostoucího vlivu komunismu. V roce 1951 se znovu stal premiérem, ovšem pro špatný zdravotní stav musel roku 1955 rezignovat.
