Slovníček osobností / D
Copyright © Maxdorf 2012
Dickens Charles (1812–1870), anglický spisovatel. Jeho rodina na tom zpočátku byla celkem dobře, záhy se jim však přestalo dařit a otec se dokonce ocitl ve vězení pro dlužníky. Dickens si tedy sám musel vydělávat na živobytí, od deseti let pracoval v továrně. Později pracoval jako písař, od dvaceti let působil v Morning Chronicle. Od roku 1833 psal povídky, převážně se sociální tematikou, a ty si získaly takovou oblibu, že se již mohl pustit do větších prací. Peníze a popularitu mu přinesly Kronika Pickwickova klubu a zejména Oliver Twist. Poté již byl Dickens zajištěný a mohl se oženit a dál bez obav psát, na prostředí, ve kterém vyrůstal, však nezapomněl a většina jeho románů má sociální tematiku. Již za života se stal velmi populárním v Evropě i USA.
Diocletianus Gaius Aurelius Valerius (obvykle znám jako Diocletianus, 284–311), zemřel římský císař. Byl prostého původu, měl úspěšnou vojenskou kariéru a roku 284 ho vojsko provolalo císařem. V této době římská říše téměř století procházela krizí, hroutily se hranice a části impéria se bouřily. Diocletianus nejprve upevnil říši úspěšnými taženími proti barbarům a poté začal s rozsáhlou reorganizací říše. Zavedl systém tetrarchie, kdy říši vládli dva augustové spolu s dvěma spoluvládci, po 20 letech pak odstoupili ve prospěch svých spoluvládců. Tento systém se neudržel, ale reformy s ním spojené prodloužily život římské říše o celé století. Dioclecianus se také neúspěšně pokusil vymítit křesťanství. Po 20 letech vlády skutečně odstoupil a dožil v ústraní.
Diviš Václav Prokop, vlastním jménem Václav Divíšek (1698–1765), český kněz, teolog, přírodovědec, léčitel, hudebník a vynálezce. Pocházel z venkovské rodiny, studoval na jezuitském gymnáziu ve Znojmě. V roce 1726 byl vysvěcen na kněze, zároveň působil jako učitel přírodních věd. Od roku 1741 byl převorem kláštera v Louce, zde se kromě církevní činnosti věnoval přírodovědnému výzkumu. Zabýval se především elektřinou, proslulost získal vynálezem bleskosvodu. O tom, kdo toto zařízení vynalezl, vedl spory Benjaminem Franklinem. Svou vědeckou prací se Diviš stal poměrně slavným, své experimenty demonstroval před zraky císaře Františka Štěpána Lotrinského a jeho ženy Marie Terezie a měl u nich velký úspěch.
Dollfuss Engelbert (1892–1934), rakouský kancléř. Pocházel z přísně křesťanské rodiny a vystudoval práva ve Vídni a ekonomii v Berlíně. V roce 1930 byl jmenován prezidentem rakouských federálních železnic, o rok později se stal ministrem zemědělství a lesů a rok na to kancléřem. Byl členem Křesťanské sociální strany a jeho politika se nesla v duchu jejích hodnot. Krizí byl donucen zavádět tvrdá protiinflační opatření, což vedlo k dělnickým bouřím. Ty však Dollfuss tvrdě potlačil a začal vládnout jako diktátor. Jím vybudovaný režim nesl prvky fašismu, ekonomika byla uspořádána korporativisticky. Krizi se dařilo překonávat, přesto však sílili rakouští nacisté, proti kterým Dollfuss tvrdě vystupoval, a kteří ho nakonec zavraždili.
Doppler Christian Andreas (1803–1853), rakouský fyzik a matematik. Vystudoval gymnázium v Linci a po něm polytechniku ve Vídni. Roku 1839 se stal asistentem matematiky na vídeňské technice, později působil mj. na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, od roku 1848 byl profesorem geodezie na polytechnice ve Vídni, o dva roky později se stal ředitelem tamního fyzikálního institutu. Je po něm pojmenován Dopplerův jev, popisující změnu frekvence a vlnové délky přijímaného oproti vysílanému signálu, způsobenou nenulovou vzájemnou rychlostí vysílače a přijímače, využívá se např. u radarového měření rychlosti, Hubble jím vysvětlil tzv. rudý posuv spekter galaxií. Doppler sám musel ze zdravotních důvodů v roce 1852 zanechat vědecké práce, zemřel na tuberkulózu.
Doyle Arthur Conan 7(1859–1930), britský spisovatel. Narodil se v Edinburghu. Studoval zde medicínu, během studií napsal svou první povídku a také působil jako lékař na lodi plující do Grónska a na jiné, plující do západní Afriky. Po studiích si zřídil ordinaci, vedle své lékařské praxe se stále více věnoval psaní. Psal historické romány, kterým on sám přikládal velkou váhu, později také sci-fi, ovšem slávu mu přinesli příběhy Sherloca Holmese. Doyle se také dobrovolně zúčastnil 2. búrské války jako lékař, za své zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu. Neúspěšně kandidoval do parlamentu, poté se věnoval např. případu nespravedlivě odsouzeného Oscara Slatera. Za války vydal poslední přiběhy Sherloca Holmese, po ní se věnoval především šíření spiritismu.
Dracula viz Vlad III. Napichovač
Drake Sir Francis 28. ledna 1596 zemřel anglický korzár, navigátor, admirál, politik a obchodník s otroky Sir Francis Drake. Narodil se kolem roku 1540, v mládí začal sloužit na obchodní lodi. Ve dvaceti letech již vlastnil svou loď, s tou se účastnil otrokářské výpravy do Afriky, při střetu se Španěly jeho loď jako jedna z mála unikla. Od roku 1570 působil jako korzár v Karibiku, záhy se stal postrachem španělských lodí, převážejících zlato do Evropy. V roce 1577 se vydal na velkou výpravu, při které proplul Magellanovým průlivem do Pacifiku, plenil pobřeží Jižní Ameriky, doplul až do dnešní Kanady, přes Indonésii a Afriku se vrátil do Anglie s velkým bohatstvím a byl povýšen na šlechtice. Později dobyl Santo Domingo na Haiti a měl velký podíl na zničení španělské armády. Zemřel při bojích v Panamě.
Dubček Alexandr (1921–1992), československý politik. Pocházel z rodiny truhláře, v roce 1939 vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska, v roce 1963 se stal prvním tajemníkem ÚV KSS. Po pádu Novotného v roce 1968 se jako vhodný kompromisní kandidát stal prvním tajemníkem ÚV KSČ. Umožnil v Československu zásadní liberalizaci, která ovšem přivodila nevoli ostatních zemí Varšavské smlouvy, které 21. srpna Československo obsadily. Dubček a jeho blízcí spolupracovníci byli odvezeni do SSSR, kde pod nátlakem podepsali Moskevský protokol, který invazi schvaloval. Dubček byl poté postupně odsunut ze všech významných postů, do politiky se vrátil v roce 1989, pak působil jako předseda Federálního shromáždění až do své smrti při automobilové nehodě..
Dumas Alexandre starší, vlastním jménem Thomas Alexandre Davy de La Pailleterie (1802–1870), francouzský spisovatel. Jeho otec byl revoluční generál, narozený ze svazku markýze de La Pailleterie a černošky Cossette Dumasové. Alexandre Dumas pracoval v mládí jako úředník u vévody Orleánského, v roce 1829 uvedl svou divadelní hru Jindřich III. a jeho dvůr. Bylo to první romantické drama uvedené na jeviště a mělo úspěch, stejně jako pozdější Dumasovy hry. Přelomem v jeho tvorbě byla spolupráce s historikem Augustem Maquetem, ta počala v roce 1839. Dařilo se jim nadmíru dobře, z jejich děl jsou nejznámější romány Tři mušketýři a Hrabě Monte-Christo. Dumas si psaním vydělala mnoho peněz, špatně však s nimi zacházel a nakonec zemřel v chudobě.
Dunant Jean Henri (1828–1910), švýcarský spisovatel, podnikatel a aktivista. Narodil se roku 1828 v rodině ženevského obchodníka, který podporoval péči o sociálně slabé. V roce 1858 byl svědkem bitvy u Solferina, zděšen krutostí války, navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným vojákům a uzavřít mezinárodní dohodu o jejich ochraně. Roku 1863 založil Stálý mezinárodní výbor pro pomoc raněným, ze kterého se stal Červený kříž. Krátce poté se zapletl do finančního skandálu a emigroval do Paříže. Nadále se věnoval humanitárním aktivitám a prosazoval péči o kulturu (na mnoho jeho projektů navázalo později UNESCO), ztracenou pověst však nabyl až v devadesátých letech 19. století. V roce 1901 obdržel Nobelovu cenu za mír.
Džugašvili Josif Vissarionovič (známý jako Stalin, 1878–1953), sovětský diktátor. Pocházel z gruzínského města Gori z chudé rodiny, od mládí působil v marxistickém hnutí, již tehdy proslul svou brutalitou. Stal se velkým spojencem Lenina, a tak vystupoval během Velké říjnové socialistické revoluce. Postupně získával stále větší vliv, nakonec se ho začal obávat sám Lenin. Po jeho smrti si pak Stalin poradil nejdřív s Trockým, poté i se Zinověvem a Kameněvem a stal se neomezeným vládcem SSSR. V této pozici provedl násilnou kolektivizaci vesnic a čistky v armádě a straně. Po napadení SSSR Německem se nejdříve snažil válku řídit sám, po neúspěších přenechal velení maršálům. Po válce kolem sebe vytvořil gloriolu vítěze nad nacismem a budoval si kult osobnosti.
