Slovníček osobností / H
Copyright © Maxdorf 2012
Haile Selassie I., viz Makonnen Tafari
Händel Georg Friedrich (1685–1759), německý hudební skladatel. Pocházel z Halle, z rodiny váženého lékaře, dostalo se mu kvalitního vzdělání, kromě hudby vystudoval i práva. V roce 1703 začal působit v Hamburku, poté často pobýval v Itálii, kde slavil velký úspěch. Roku 1710 se stal kapelníkem hannoverského kurfiřta, souběžně s tím začal působit i v Británii. Tam měla obrovský úspěch jeho opera Rinaldo, Händel se po jejím uveřejnění stal dokonce kapelníkem britského dvora. Problém s povinnostmi v Hannoveru se vyřešil po nástupu hannoverského kurfiřta na britský trůn a Händel byl u krále i lidu velmi oblíben. Neuspěl však s italskými operami a dostavily se četné spory s šlechtou a princem, popularitu si získal zpět oratorii Mesiáš a Juda Makabejský.
Hašek Jaroslav (1883–1923), český spisovatel, publicista a novinář. Nedokončil studia na gymnáziu a vyučil se drogistou, nakonec maturoval na obchodní akademii. Během svého působení v bance Slavia se seznámil s českými anarchisty a přilnul k jejich myšlenkám, později začal vést dosti bohémský a tulácký život, měl problémy s alkoholem a kvůli své anarchistické či recesistické činnosti také konflikty s úřady. Za války dobrovolně narukoval, později vstoupil k legiím, po VŘSR se přidal k bolševikům. V Rudé armádě aktivně a úspěšně působil až do roku 1920, kdy se vrátil do Prahy, pokračoval v bohémském životě a napsal své nejznámější dílo, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Zemřel v Lipnici nad Sázavou.
Haydn Franz Joseph (1732–1809), rakouský hudební skladatel. Pocházel z rodiny koláře a příležitostného muzikanta, již v dětství se u Haydna projevoval hudební talent. Jeho rodina byla chudá, podařilo se mu však postupně získat hudební vzdělání a přes bídnou finanční situaci se postupně stával poměrně známým hudebníkem. V roce 1761 se pak stal dvorním kapelníkem rodu Esterházy, nejmocnějších šlechticů Uher. Tehdy měl konečně zajištěné dobré živobytí, hudebně se rozvíjel a jeho sláva vzrůstala. Měl velký vliv na podobu klasicistní symfonie, spřátelil se s mladým Mozartem, delší dobu pobýval v Londýně, pak ve Vídni, kde chvíli učil Beethovena. Na konci 18. století už byl velmi uznávaným hudebníkem, složil i císařskou hymnu. Zemřel v době francouzského útoku na Vídeň.
Hemingway Ernest (1899–1961), americký spisovatel. Vyrůstal v rodině lékaře, po absolvování střední školy se stal reportérem, za 1. světové války působil jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného křížeˇv Itálii. Po válce pokračoval v práci zpravodaje, ale stále více se věnoval literatuře. Stal se vrcholným představitelem tzv. „ztracené generace.“ Ve svém díle hloubá nad motivy lidské statečnosti a nezdolnosti, po nástupu fašismu se stále více stupňuje jeho humanistické cítění. Byl mistrem krátkých forem prózy a jeho díla nemají často žádné citové zabarvení. V roce 1953 obdržel Pulitzerovu cenu, o rok později Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1961 patrně spáchal sebevraždu.
Herakleios I. (575–641), byzantský císař. Stal se exarchou (místodržícím) v Kartágu, roku 610 vypravil do Konstantinopole loďstvo, svrhl císaře Foka a sám se chopil vlády. Byzantská říše byla v té době ohrožena jednak Persií, jednak Avary a Slovany. Herakleiova vojska byla zpočátku drcena válkou na dvou frontách a po dlouhých bojích oblehly spojené síly nepřátel Konstantinopol. Tam se však Byzantincům podařilo zvítězit, avarská říše se po této zdrcující porážce začala rozpadat a po následné protiofenzivě proti Persii se zdálo, že i ta není daleko od konečné porážky. Herakleios se poté věnoval reformám říše a církevním problémům, zcela nepřipraveného ho zasáhla arabská invaze. Arabové rychle obsadili blízký východ a Egypt a zlomený císař zakrátko zemřel.
Hernán Cortés (1485–1547) španělský conquistador, 1. markýz del Valle de Oajaca. Od roku 1504 žil na ostrově Hispaniola. Účastnil se dobývání Kuby, nepohodl se však s jejím novým guvernérem, a tak uspořádal roku 1519 výpravu na Yucatan. Ten dobyl, dověděl se zde o Aztécké říši a ihned na ni vyrazil. Byl přijat vlídně, Aztékové však ihned španělskou nadvládu neuznali, Cortés se tak spojil s jejich nepřáteli a vtáhl do aztécké metropole Tenochtitlánu. Poté se ještě musel vypořádat s výpravou, kterou proti němu vyslal kubánský guvernér a pak definitivně porazit vzbouřené Aztéky. Jakožto vůdce Španělů v Mexiku podnikl rozsáhlé výboje, to ho však stálo velké prostředky, které mu koruna neuhradila, a tak se musel vrátit do Španělska, kde nepříliš bohatý zemřel.
Heyrovský Jaroslav (1890–1967), český chemik. Narodil se v Praze, jeho otec byl univerzitním profesorem. Heyrovský studoval chemii, fyziku a matematiku, studia začal na Karlově univerzitě, dokončil je na univerzitě v Londýně, kde byli jeho profesory mnozí významní vědci té doby. Jeho studia přerušila první světová válka, po ní začal svou vědeckou kariéru opět na Karlově univerzitě, zajímal se především o elektrochemii. Hlavním polem jeho působení byla polarografie, za její objev obdržel v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii. V roce 1926 se na Karlově univerzitě stal prvním profesorem fyzikální chemie, roku 1950 byl jmenován ředitelem Polarografického institutu.
Hillary Edmund Percival (1919–2008), novozélandský horolezec a průzkumník sir. V mládí pracoval ve včelařském podniku svého otce. V roce 1946 už slezl takřka všechny vysoké hory Nového Zélandu, poté začal pomýšlet na Himaláje. V roce 1951 tam podnikl první výpravu, jejímž cílem nebylo dobýt Mount Everest, ale pouze najít cestu k ní přes Nepál, což se podařilo. V roce 1953 tak vyrazila výprava, která se pokusila o zdolání hory. To se podařilo a Edmund Hillary a šerpa Tenzing jako první lidé stanuli na nejvyšším místě světa. Edmund Hillary byl za to jmenován rytířem britského impéria. Poté podnikl např. výpravy na Severní a Jižní pól a založil Himalájský trust, který přispěl ke zlepšení životních podmínek obyvatel Himálají. Zemřel roku 2008.
Himmler Heinrich Luitpold (1900–1945), vůdce SS, šéf Gestapa, velitel zbraní SS, ministr vnitra a organizátor holocaustu. Pocházel z rodiny přísně katolického učitele, v roce 1923 vstoupil do NSDAP. Zde rychle stoupal ve funkcích, roku 1929 se stal velitelem SS, o rok později poslancem. Dbal především o rozmach SS a později Gestapa a přivedl k dokonalosti všechny metody organizovaného státního terorismu proti politickým a ostatním odpůrcům režimu, byl též hlavním organizátorem holocaustu. Osobně byl posedlý okultismem a myšlenkou árijské rasy, která bude vládnout světu, sám se považoval za převtělení východofranského krále Jindřicha Ptáčníka. V roce 1945 nabídl spojencům kapitulaci, za to byl odvolán ze všech funkcí, v zajetí spáchal sebevraždu.
Hitler Adolf (1889–1945), německý diktátor. Narodil se roku 1889 v Rakousku v rodině celního úředníka, v mládí nebyl úspěšný. Po vypuknutí první světové války vstoupil do německé armády, po skončení bojů se připojil k extrémní pravici, záhy se stal vůdcem NSDAP. V roce 1923 se v Mnichově neúspěšně pokusil o puč, poté byl odsouzen k pěti letům vězení. Politický vliv si získal po vypuknutí hospodářské krize, díky příslibům řešení a teroru v ulicích se roku 1933 chopil moci. Poté začal s likvidací Židů a na západních velmocích vymohl řadu ústupků, kterými zvyšoval moc své Třetí říše. Nakonec rozpoutal druhou světovou válku, v té se Německu zpočátku dařilo, později však začalo prohrávat a těsně před konečnou porážkou spáchal Hitler i se svojí novomanželkou Evou Braunovou sebevraždu.
Hofer Andreas (1767–1810), tyrolský vlastenecký vojevůdce. Původním povoláním byl hostinský a obchodník s dobytkem, od roku 1796 se účastnil napoleonských válek jako hejtman tyrolské domobrany. V roce 1805 získalo Tyroly Bavorsko, s čímž byl Hofer, stejně jako většina jeho krajanů, hrubě nespokojen. V roce 1809, po propuknutí nové války Rakouska s Napoleonem, vyvolal v Tyrolsku povstání. Zpočátku se mu dařilo, dobyl Innsbruck a přechodně vyhnal Bavory ze země, ke konci roku však byl poražen. Poté se s rodinou skrýval, avšak byl udán, zajat Francouzi, postaven před vojenský soud a roku 1810 v Mantově popraven. Dnes je považován za rakouského národního hrdinu.
Hollar Václav (1607–1677), rytec a kreslíř českého původu. Pocházel ze zámožné měšťanské rodiny, rytectví se věnoval od mládí. V roce 1627 opustil Čechy, pobýval poté ve Frankfurtu nad Mohanem. Zde si ho všiml anglický vyslanec Thomas Howard z Arundelu, který Hollara přijal do svých služeb. V Anglii si postupně získal velkou popularitu, portrétoval mnoho významných osobností té doby a mj. vyučoval pozdějšího krále Karla II. Od roku 1644 či 1645 působil v Antverpách, roku 1652 se opět vrátil do Anglie. Zde byl ovšem po příjezdu zatčen a i po propuštění měl s Cromwellovou vládou problémy. Zlepšení situace nastalo až po restauraci Stuartovců, po požáru Londýna navíc získaly ohromně na ceně Hollarovy rytiny Londýna před požárem.
Hrozný Bedřich (1879–1952), český orientalista. Vystudoval filozofickou fakultu ve Vídni, v roce 1904 odjel na Blízký východ, zde překládal klínopisné texty. Za první světové války rovněž působil na Blízkém východě, zde pracoval s archivem chetitských králů. V roce 1915 se Hroznému podařilo jazyk Chetitů rozluštit a navíc ho zařadit mezi indoevropské jazyky. Po vzniku Československa byl jmenován profesorem klínopisu a dějin starého Orientu na pražské univerzitě a mohl dál pokračovat ve vykopávkách. V roce 1925 se mu podařilo objevit asi 1000 asyrských smluv, pak se však musel vrátit do Československa, poté přednášel na mnoha univerzitách. V roce 1940 odmítl místo na ministerstvu školství, krátce před smrtí byl jmenován členem Československé akademie věd.
Hubble Edwin Powell (1889–1953), americký astronom. Narodil se v Missouri, vystudoval práva v Chicagu. Účastnil se bojů první světové války, poté krátce působil jako právník, záhy se však začal věnovat astronomii. Koncem roku 1919 začal pracovat na Mount Wilson Observatory v Kalifornii, kde chtěl zůstat po zbytek svého života. Věnoval se především studiu mlhovin, zjistil, že se nacházejí vně naší galaxie. Předtím byly jiné galaxie neznámy, Hubble je pozoroval a vytvořil svou klasifikaci galaxií. Jeho největším objevem byla přímá úměrnost mezi rychlostí, s jakou se galaxie vzdalují, a jejich vzdáleností, tedy rychlost rozpínání vesmíru, známá jako Hubbleova konstanta. Na jeho počest byl pojmenován Hubbleův vesmírný dalekohled.
Hugo Victor-Marie (1802–1885), francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik. Pocházel z bonapartistické rodiny, roku 1845 vstoupil do politiky. Zde se stal zastáncem Ludvíka Bonaparta (pozdějšího Napoleona III.), záhy se v něm však zklamal, když zjistil, že hodlá omezovat svobody kvůli růstu své moci, stal se jeho kritikem a zastáncem liberálního socialismu. Musel proto již roku 1851 emigrovat, nejprve do Belgie, později do Británie. Do Francie se vrátil až roku 1870, poté znovu vstoupil do politiky a stal se senátorem. Během celého svého života tvořil literární díla, stal se vrcholným představitelem francouzského romantismu. Psal díla s historickým námětem (Chrám Matky Boží v Paříži), či společensky kritická díla (Bídníci).
Husajn Saddám Abd al-Madžíd al-Tikrítí (1937–2006), irácký diktátor. Pocházel z chudé rodiny. V roce 1957 se stal členem strany Baas, po neúspěšném atentátu na iráckého prezidenta a musel prchnout. V roce 1963 se do Iráku vrátil a podílel se na převratech v letech 1963 a 1968, kterými se strana Baas zmocnila vlády. Husajn se propracoval na pozici druhého muže režimu, měl významný podíl na modernizaci Iráku. Prezidentem se stal v roce 1979, o dva roky později začal válku s Íránem, ta skončila nerozhodně. V roce 1991 obsadil bohatý Kuvajt, ale byl odtud vytlačen koalicí v čele se Spojenými státy. S těmi se jeho vztahy znovu zkomplikovaly v roce 2003 a Husajn byl po americké invazi svržen. Následně byl zatčen, souzen a 30. prosince 2006 oběšen.
Husák Gustáv (1913–1991), československý komunistický politik. Byl synem zemědělského dělníka, v roce 1933 vstoupil do KSČ. Za druhé světové války byl odpůrcem Slovenského štátu, účastnil se Slovenského národního povstání. Po válce jeho kariéra vyhlížela slibně, v roce 1950 byl však s mnoha dalšími obviněn z buržoázního nacionalismu a odsouzen na doživotí. V roce 1960 byl nicméně propuštěn a roku 1963 plně rehabilitován. Během pražského jara podporoval reformní skupinu, spolu s prezidentem Svobodou odletěl jednat do Moskvy. Zde se však vyprofiloval jako Brežněvův muž a s jeho podporou Husák stanul v čele KSČ a roku 1975 se stal i prezidentem. Byl hlavní postavou a jistým symbolem normalizačního režimu, o své funkce přišel až v důsledku událostí v roce 1989.
