Slovníček osobností / I
Copyright © Maxdorf 2012
Ignác z Loyoly (svatý, rodným jménem Íñigo López de Loyola, 1491–1556). V mládí vedl rozmařilý život, v roce 1517 vstoupil do armády, roku 1521 utrpěl vážné zranění nohy. Během léčení u něj došlo k několika silným duchovním prožitkům, v té době započal s exerciciemi, duchovními cvičeními, která jsou dnes pro jezuity velmi podstatná. Po vyléčení se stal aktivním duchovním, roku 1538 založil spolu se šesti společníky v Montmartru Tovaryšstvo Ježíšovo (známé jako jezuité), mnišský řád s přísnou vnitřní organizací, v roce 1540 uznán papežem. Igánc z Loyoly původně zamýšlel působit v Jeruzalémě, neustálé války s Osmanskou říší tomu však zabránily a řád se stal hlavním nositelem protireformace v Evropě.
Ivan IV. Hrozný (1530–1584), ruský car. Jeho otec zemřel, když byli Ivanovi 3 roky, vládla za něj tedy matka a později bojaři. V roce 1543 provedl Ivan převrat a začal vládnout absolutisticky, v roce 1547 se oženil a prohlásil se za cara a samovládce vší Rusi. Po uchopení moci prosadil reformy, které omezovaly moc bojarů a koncentrovaly moc v rukou panovníka. Vedl též úspěšné války s Tatary a obsadil kazaňský chanát a astrachaňský chanát. Podařilo se mu též navázat styky s evropskými zeměmi, zejména s Anglií, a modernizovat Rusko. Závěr Ivanovy vlády byl vyplněn terorem, u cara se projevily psychické poruchy a často tak vydával kruté rozkazy, které posléze s lítostí odvolával. Také prohrál válku se Švédskem a Polskem, čímž Rusko ztratilo přístup k Baltu.
