Slovníček osobností / R
Copyright © Maxdorf 2012
Rabin Jicchak (1922–1995), izraelský politik. Narodil se v Jeruzalémě, za druhé světové války vstoupil do židovské vojenské podzemní organizace Hagana. Úspěšně bojoval ve válce s Araby v roce 1948, roku 1964 se stal náčelníkem generálního štábu. Prosazoval orientaci především na americké zbraňové dodávky namísto francouzských, úspěšně vedl izraelské síly v šestidenní válce. Poté působil jako velvyslanec v USA, roku 1974 se stal premiérem. Dokázal vyjednat mír s Egyptem a Jordánskem, avšak již v roce 1976 jeho vláda padla. Poté Rabin působil na mnoha postech, premiérem se stal znovu roku 1992. S Palestinci vyjednal mírové dohody z Osla, to mu vyneslo Nobelovu cenu za mír. Byl zastřelen radikálním židem, kterému se nelíbily jeho ústupky Palestincům.
Rákosi Mátyás (1892–1971), maďarský politik. Pocházel z rodiny židovského obchodníka, od mládí působil v dělnickém hnutí. Za první světové války padl do ruského zajetí, po návratu do Maďarska zde založil komunistickou stranu. Aktivně se účastnil politiky Maďarské republiky rad, po jejím pádu uprchl do SSSR, do Maďarska se vrátil v roce 1924, roku 1935 byl za svou činnost během republiky rad odsouzen na doživotí. Po druhé světové válce se stal tajemníkem Maďarské komunistické strany, ta se na sovětský nátlak dostala do vlády a v roce 1948 se stala jedinou vládní stranou. Rákosi začal s represivní politikou a popravil na 1000 svých odpůrců. O moc soupeřil s Imre Nagym a nakonec byl v roce 1955 z Chruščovova rozhodnutí odvolán a poslán do SSSR, kde zemřel.
Reagan Ronald (1911–2004), bývalý prezident USA. Od roku 1937 působil v Hollywoodu jako úspěšný filmový herec, v roce 1959 se stal prezidentem hereckých odborů. V roce 1966 byl za republikány zvolen guvernérem Kalifornie, v roce 1980 zvítězil v prezidentských volbách a stal se nejstarším prezidentem v dějinách USA. Během vlády se mu podařilo pozvednout americkou ekonomiku, což mu v roce 1984 pomohlo ke znovuzvolení. Zaujímal tvrdý postoj vůči SSSR, podporoval afghánské vzbouřence, zahájil vývoj systému obrany proti jaderným zbraním (SDI) a v opakovaných setkáních s Michailem Gorbačovem přiměl Sovětský svaz k řadě ústupků. Těmito kroky významně přispěl k pádu komunismu v Evropě, ke kterému došlo krátce po skončení jeho druhého prezidentského období v lednu 1989. Zemřel na Alzheimerovu chorobu.
Remarque Erich Maria (1898–1970), německý spisovatel. Pocházel z rodiny knihvazače, v roce 1916 byl odeslán bojovat na západní frontu. Zde byl těžce raněn a konec války prožil v lazaretu. Po válce měl problém začlenit se do normální společnosti. Jeho dílo je silně protiválečné a antifašistické, zaměřuje se v něm na problémy „ztracené generace,“ do které sám patřil. Často se v jeho díle objevuje téma automobilových závodu, zřejmě z toho důvodu, že Remarque se o automobilismus velice zajímal, nějakou dobu dokonce sám závodil. Jeho nejznámějším dílem je kniha Na západní frontě klid. Po nástupu nacistů k moci byl dán na index zakázaných autorů a roku 1938 byl zbaven německého občanství. O rok později emigroval do New Yorku, zemřel roku 1970.
Renoir Pierre-Auguste (1841–1919), francouzský impresionistický malíř. Pocházel z rodiny chudého krejčího, musel od třinácti let pracovat jako malíř porcelánu. Zde začal být žádaný a později si dokonce mohl dovolit studium na umělecké škole, kde se spřátelil s mnoha umělci, mj. s Monetem, a začal tvořit vlastní díla. Zpočátku nebyl příliš uznávaný, prosadil se až po roce 1873, vydělával si především tvorbou portrétů. V roce 1881 podnikl řadu cest do zahraničí, podrobně se seznámil s tvorbou mnoha mistrů, např. Delacroixe, Tiziana, Velásqueze či Rafaela, pod vlivem dojmů z cest si vytvořil osobitý umělecký styl, hodně se věnoval krajinomalbě. Ke konci života byl stižen revmatismem a nemohl již tolik malovat na klasická plátna.
Rhodes Cecil (1853–1902), britský koloniální podnikatel a politik. Pocházel z rodiny reverenda, v mládí odjel do jižní Afriky, zde začal podnikat v těžbě diamantů. Získal podporu Rotschildů a velmi se mu dařilo. V roce 1880 zakládá společnost De Beers Mining Company, to už má téměř monopol na těžbu diamantů v jižní Africe. Poté vstoupil do politiky. Jeho vizí bylo spojit Káhiru a Kapské město železnicí skrz souvislý pás britských kolonií. To samozřejmě vyžadovalo koloniální výboje. V nich se Rhodesovi dařilo, až se stal jakýmsi symbolem britského imperialismu. Podílel se na začlenění Transvaalu a Oranžska do Britské jižní Afriky a na rozpoutání druhé búrské války, což vedlo k ovládnutí jižní Afriky Brity. Cecil Rhodes však umřel roku krátce před koncem války.
Richard z Cornwallu (1209–1272), cornwallský hrabě a římskoněmecký král. Byl mladším bratrem anglického krále Jindřicha III., v Anglii zastával významné pozice. V roce 1240 se vydal na křížovou výpravu, nebojoval s muslimy, ale vyjednal propuštění zajatců a nechal opevnit některá města. Po návratu domů podnikl tažení do vévodství Poitou, které si nárokoval, výprava však skončila fiaskem. V roce 1257 byl částí kurfiřtů zvolen za římskoněmeckého krále, ovšem druhá část kurfiřtů zvolila Alfonse X. Kastilského a titul měl u obou mužů čistě formální význam, sám Richard do Německa během své „vlády“ zavítal pouze čtyřikrát. V roce 1265 se účastnil boje proti vzbouřeným anglickým baronům a byl jimi zajat a vězněn.
Roosevelt Franklin Delano (1882–1945), americký politik. Pocházel z významné rodiny, vystudoval Harvard. V roce 1910 se stal senátorem za demokraty, od té doby politicky rychle stoupal. V roce 1932 se stal demokratickým kandidátem na prezidenta, za svůj program vzhledem k probíhající ekonomické krizi vyhlásil tzv. New Deal, který znamenal odklon od tehdejších ekonomických principů a aplikaci keynesiánských ekonomických zásad, což je doposud základ ekonomické politiky demokratů. S tímto programem volby vyhrál a podařilo se mu s krizí poměrně úspěšně skoncovat. Za druhé světové války prosadil intervenci ve prospěch spojenců, což mělo zásadní vliv na vývoj války, měl dobré vztahy i se Stalinem. Díky válce mohl být zvolen prezidentem i v letech 1941 a 1945, roku 1945 však zemřel.
Rotterdamský Erasmus Desiderius, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon (1467–1536), holandský myslitel. Narodil se roku 1467 buď v Rotterdamu, nebo v Goudě. Nejprve byl augustiniánským minchem, v letech 1495–1499 studoval v Paříži, poté procestoval celou Evropu a stal se slavným učencem. Od roku 1514 do roku 1521 žil v Basileji, vrátil se roku 1524, avšak na protest proti získání města na stranu reformace Ulricha Zwingliho odešel do Freiburgu. Krátce před svou smrtí se do Basileje vrátil a zde také zemřel a je pochován. Patřil mezi nejvýznamnější představitele humanismu, je považován za předchůdce reformace, ačkoli on sám její projevy odmítal stejně jako radikální katolíky a propagoval náboženskou toleranci. Jeho nejznámějším dílem je satirický spis Chvála bláznovství.
Rudolf (1858–1889), rakouský korunní princ. Byl synem Františka Josefa I. Od raného dětství byl intenzivně vzděláván, volba některých jeho vychovatelů však nebyla příliš šťastná. Byl dost uzavřený a melancholický, často propadal depresím. Politicky byl silně liberální, dokonce v novinových článcích anonymně kritizoval politiku svého otce a chování rakouské šlechty, kvůli svým postojům se často dostával do sporů se svým okolím. Hodně se zajímal o vědu, svým povinnostem se však věnoval svědomitě. Ženatý byl s belgickou princeznou Stefanií, manželství nebylo šťastné, narodila se jim pouze dcera a Rudolf měl mnoho milenek. Rudolf stále více propadal depresím a nakonec spolu se svou milenkou Mary Vetserovou spáchal sebevraždu.
Rudolf II. (1552–1612), římský císař a český a uherský král Byl synem císaře Maxmiliána II., vychován byl ve Španělsku. Vrátil se roku 1571, o rok později byl korunován uherským králem, za další tři roky králem českým. V roce 1576 zemřel Maxmilián II. a Rudolf se stal císařem. Prostředí ve Vídni neměl rád, přesídlil proto roku 1583 do Prahy. Jeho dvůr se stal jedním z center pozdní renesance a manýrismu a působili zde přední umělci a vědci, zejména astronomové. Politicky už Rudolf tak úspěšný nebyl, navíc trpěl syfilidou. Stavové se ho proto rozhodli nahradit jeho bratrem Matyášem. Roku 1608 Matyášovi připadly Rakousy, Morava a Slezsko. Rudolf si na pomoc zavolal pasovského arcibiskupa, avšak ten byl poražen a Rudolf byl zbaven i vlády v Čechách.
Řehoř I. Veliký (kolem roku 540–604), papež. Pocházel z významné patricijské rodiny. Vystudoval práva a získal úřad praetora, ten však opustil a dal se na církevní dráhu. Stal se horlivým propagátorem benediktýnské řehole a začal zakládat jejich kláštery na svých statcích. Později se dostal do blízkosti papeže, od roku 579 do roku 586 byl legátem v Konstantinopoli, poté jáhnem papežské kanceláře. V roce 590 byl zvolen papežem, traduje se, že proti své vůli. Hodně se věnoval jednání s Langobardy a zároveň nechal opevnit ohrožená města, čímž dal základ papežské moci. Reformoval liturgii a liturgický zpěv (Gregoriánský chorál), také vyslal do Británie svatého Augustina. Vydal též mnoho významných spisů, je jedním z učitelů církve.
