Slovníček osobností / T
Copyright © Maxdorf 2012
Talib Ali ibn Abi (598 nebo 600–661), chalífa. Byl vzdálenějším bratrancem Mohameda, který na něj měl velký vliv, již v deseti letech přijal islám (podle tradice byl prvním mužem, který to učinil). Odešel s Mohamedem do Mediny, zde si vzal jeho dceru, poté se účastnil všech jeho významných tažení. Po Mohamedově smrti se Alí chtěl stát chalífou, avšak zvolen byl Mohamedův tchán Abu Bakr. Ali se stal až čtvrtým chalífou v roce 656, záhy proti němu povstal bývalý Mohamedův společník Mu’ávija. Alímu se vojensky dařilo, avšak v roce 661 byl zavražděn, Mu‘ávija I. poté nechal zavraždit jeho syna Husajna a stal se chalífou. Alího stoupenci, kteří neuznávali jemu předcházející chalífy a podporovali jeho syny, se nazývají šíité, toto rozdělení muslimů trvá dodnes.
Tändzin Gjamccho, celým jménem Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, 14. tibetský dalajláma (*1935). Když mu byly dva roky, dorazili do vesnice mniši hledající nového dalajlámu a vybrán byl právě Tändzin Gjamccho. Poté se přestěhoval do Lhasy, kde byl vychováván domácími učiteli a Rakušanem Harrerem. V roce 1950 však Tibet obsadila Čína a v roce 1959 dalajláma po masových protičínských demonstracích opustil Tibet a usadil se v Dharamsale v Indii. Tam později dorazilo na 80 000 tibetských uprchlíků, pro které dalajláma zajistil vzdělávací systém. Hodně cestuje po světě, mnohokrát se setkal např. s Václavem Havlem. V roce 1989 se vzdal propagace nezávislosti Tibetu, neustále se však zasazuje o dodržování lidských práv v Tibetu. V roce 1989 mu byla udělena Nobelova cena míru.
Tankred (1138–1194), sicilský král. Byl vnukem krále Rogera II. Patřil mezi nejvýznamnější sicilské šlechtice, v roce 1161 vedl se svým strýcem Simonem vzpouru proti králi Vilémovi I. Povstání bylo potlačeno, vzbouřencům však byla udělena milost. Roku 1189, po smrti Vilémova syna Viléma II. byl Tankred schopen ovládnout zemi a chopit se trůnu, o rok později byl korunován králem. Záhy se musel potýkat s problémy spojenými s pobytem vojsk třetí křížové výpravy na Sicílii, který způsobil nepokoje mezi obyvatelstvem, poté co Richard Lví Srdce dobyl Messinu, došlo k dohodě mezi oběma vládci a situace se uklidnila. Pak ale musel Tankred čelit invazi císaře Jindřicha Štaufského, ten se však musel kvůli vzpouře v Německu stáhnout a Tankred až do smrti vládu udržel.
Theodosius Flavius, známý jako Theodosius Veliký, (347–395), římský císař. Byl synem schopného vojevůdce téhož jména, po jeho boku se také projevoval jako dobrý velitel. Roku 378 ho římský císař Grantianus odeslal na východ, kde Gótové působili Římu těžké problémy. Theodosius bojoval se střídavými úspěchy, nakonec s Góty uzavřel smlouvu o spojenectví a byl Grantianem jmenován vládcem na východě. Zde prohlásil křesťanství za státní náboženství a dokázal udržet mír, díky čemuž východ vzkvétal. Na západě musel po smrti Grantiana zasahovat dvakrát, jednou nastolil za císaře Valentiana II., po druhé se stal císařem západu sám. Jeho největší význam zde spočíval v zavedení křesťanství jako státního náboženství. Zemřel roku 395 a definitivně rozdělil římskou říši mezi své dva syny.
Theodosius Veliký viz Theodosius Flavius
Thomson William, známý spíše svým šlechtickým jménem Lord Kelvin of Largs (1824–1807), skotský fyzik Je po něm pojmenována jednotka teploty Kelvin a tzv. Joule-Thomsonův efekt. Byl synem učitele matematiky, studoval na univerzitě v Glasgow a poté v Cambridgi. Po studiích pracoval u H. V. Regnaulta v Paříži, kde se věnoval kalorimetrii. Když mu bylo pouhých 22 let, byl jmenován profesorem fyziky na glasgowské univerzitě, na tomto postu pak působil celých 53 let (1846–1853). Během této doby sestrojil mnoho vynálezů, například kvadrantový elektroměr, přístroje pro měření elektřiny v atmosféře, nový typ buzoly a mnoho dalších. Významně se též podílel na propojení Spojených států amerických a Spojeného království telegrafním kabelem, za což byl povýšen do šlechtického stavu. Po svém odchodu z univerzity se věnoval obchodu s kompasy a tlakovými hloubkoměry. Zemřel v roce 1807.
Tiberius Caesar Augustus (42 př.n.l –37) vlastním jménem Tiberius Claudius Nero, většinou známý jako Tiberius, římský císař. Jeho matka se vdala se za císaře Augusta, který Tiberia adoptoval. Ten se poté aktivně účastnil politického života i vojenských tažení. V roce 6 př. n. l. se však nečekaně uchýlil do ústraní na Rhodos, zpátky se vrátil až poté, co se Augustus octl bez dalších nástupců. Na trůn nastoupil v roce 14, začátek jeho vlády byl úspěšný, došlo k výbojům v Germánii, v Římě však rostla moc pretoriánské gardy a teror vůči politickým odpůrcům. Poté, co se velitel gardy Seianus pokusil chopit moci, se však Tiberius stáhl z veřejného života, v říši pak rostly nepokoje, mnoho místodržících si uzurpovalo neoprávněnou moc.
Torstenson Lennart (1603–1651), švédský vojevůdce. Pocházel z rodiny důstojníka, stal se pážetem krále Gustava II. Adolfa. Pod jeho velením se vypracoval až na generála a bylo mu svěřeno velení dělostřelectva. Úspěšně si počínal i po králově smrti pod velením Johana Banéra, než se pro nemoc musel roku 1641 vrátit do Švédska. Téhož roku nečekaně zemřel Banér a Torstenson se stal vrchním velitelem švédské armády. Dosáhl mnoha vítězství a dobyl Olomouc, musel se však roku 1643 vrátit do Švédska odrazit dánský útok. Poté se vrátil na středoevropské bojiště, roku 1645 porazil habsburskou armádu u Jankova, nepodařilo se mu však dobýt Brno. Téhož roku musel kvůli dně zanechat velení, dožil jako správce západního Švédska.
Truman Harry S. (1884–1972), americký politik. Pocházel z farmářské rodiny, vystudoval pouze střední školu, poté se věnoval farmaření. Za první světové války působil ve Francii, v roce 1922 vstoupil do politiky. Roku 1934 byl zvolen senátorem, zařadil se mezi největší příznivce prezidenta F. D. Roosvelta, populárním se stal po odhalení špatného hospodaření armády. V roce 1944 se stal Roosveltovým viceprezidentem a po jeho smrti v roce 1945 i prezidentem. Octl se v nelehké pozici, musel se zorientovat v mezinárodní politice, zpočátku činil ústupky SSSR, později však prosadil aktivnější přístup, což se projevilo Marshallovým plánem a Trumanovou doktrínou. V roce 1948 byl znovu zvolen prezidentem, stát řídil např. během Korejské války, dále již nekandidoval.
Twain Mark, vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens (1835–1910), americký spisovatel. Pocházel z nepříliš zámožné rodiny, neměl dokončené ani základní vzdělání. Otec mu zemřel, když mu bylo dvanáct let, záhy jeho starší bratr zakoupil lokální noviny a mladý Samuel se stal jejich přispěvatelem. Snil však o tom, že se stane kormidelníkem parníku na Mississippi, to se mu roku 1858 skutečně podařilo, s prací však musel skončit po vypuknutí občanské války. Vrátil se tedy k psaní, roku 1863 přijal svůj pseudonym. Ve svých dílech čerpal inspiraci ze zážitků z dětství a ze zkušeností z plavby po Mississippi, záhy se jeho tvorba stala velmi populární. V pozdějším věku trpěl přes velkou popularitu finančními problémy, zemřel na infarkt myokardu.
Tyl Josef Kajetán (1808–1856), český dramatik a spisovatel. Pocházel z Kutné Hory, studoval filozofii v Praze, studia však nedokončil, místo toho se stal členem Hilmerovy kočovné společnosti. Pracoval jako účetní 28. pěšího pluku, ve volném čase se dále věnoval divadlu, mj. v roce 1834 uvedl hru Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, která sice zapadla, poprvé v ní však zazněla píseň Kde domov můj. Od roku 1834 redigoval český společenský časopis Květy, v roce 1835 dal dohromady ochotnickou společnost, se kterou hrál ve Stavovském divadle, od roku 1846 řídil ve Stavovském divadle česká představení. V roce 1848 se velmi aktivně účastnil politického dění, po skončení revolučních událostí byl vyhozen z divadla a zemřel v bídě.
Tymošenková Julija Volodymyrivna (1960), ukrajinská politička. Pochází z Dněpropetrovsku, v mládí zastávala různé funkce v Komsomolu, vystudovala ekonomii. Po roce 1988 se spolu s manželem věnovala podnikání, v letech 1996–1997 byla generální ředitelkou Spojených energetických systémů Ukrajiny. Od roku 1998 zasedá v ukrajinském parlamentu, podporovala Leonida Kučmu, později premiéra Viktora Juščenka. Svou politikou si nadělala mnoho nepřátel a jednu dobu byla ve vazbě kvůli obvinění z korupce. V roce 2004 podpořila prozápadního Juščenka v prezidentské kandidatuře, po jeho vítězství se stala předsedkyní vlády. Byl na ni ovšem vyvíjen velký tlak ze strany Ruska a vláda postupně ztrácela popularitu. Roku 2010 byla poražena v prezidentských volbách a je v opozici.
