Slovníček osobností / W
Copyright © Maxdorf 2012
Wagner Wilhelm Richard (1813–1883), německý hudební skladatel. Narodil se v rodině policejního úředníka, v mládí se rozhodl stát hudebníkem. Své první opery uvedl v Drážďanech a v Paříži, úspěch měl zejména Bludný Holanďan. V roce 1843 byl Wagner jmenován kapelníkem Drážďanské opery, kromě hudby se v Drážďanech věnoval i politice, měl anarchistické sklony, později se projevoval nacionalisticky a antisemitisticky. Účastnil se revoluce v roce 1848, poté musel Sasko opustit. Žil ve Švýcarsku, do Saska se vrátil po částečné amnestii v roce 1860. Po roce 1863 působil hlavně v Bavorsku, byl oblíbencem krále Ludvíka II., velký úspěch měl se sérií oper Prsten Nibelungů. Byl přítelem Nietzscheho, který na něj měl velký vliv. Později působil i v Berlíně, zemřel na infarkt.
Weber Carl Maria von (1786–1825), německý hudební skladatel. Jeho otec měl kočující hereckou společnost a brzy objevil výjimečný hudební talent svého syna. Ten studoval u Michaela Haydna, bratra slavného skladatele, a záhy sám začal skládat opery. V roce 1804 byl jmenován dvorním kapelníkem města Vratislavi, zde však nebyl příliš kladně přijat a po zdravotních potížích město opustil. Poté střídal mnohé zaměstnavatele, býval vězněn pro dluhy i oslavován jako skvělý koncertní klavírista. V roce 1813 přijal místo ředitele pražské Opery, z této funkce velmi pozvedl úroveň Opery, k jeho stálejším přínosům patří např. zavedení používání taktovky. Od roku 1817 působil v Drážďanech, v roce 1825 napsal operu Oberon pro londýnskou Covent Garden, avšak krátce po jejím uvedení zemřel.
Wilson Harold (1916–1995), britský politik. Jeho otec byl chemik a politik Labouristické strany, matka byla učitelkou. Wilson byl původně členem Liberální strany, později přestoupil k labouristům. Od roku 1937 vyučoval na Oxfordu, po propuknutí druhé světové války se přihlásil do armády, byl však přeřazen k civilní službě a pracoval jako statistik a ekonom v oblasti uhelného průmyslu. V roce 1945 byl zvolen do dolní sněmovny, o dva roky později se stal ministrem obchodu, rezignoval roku 1951. V roce 1964 se po vítězných volbách stal premiérem, potýkal se především s inflací, nezaměstnaností a nepokoji v koloniích. Volby v roce 1970 prohrál, premiérem se stal opět roku 1974, o rok později prosadil přistoupení Británie k ES, roku 1976 rezignoval..
Wycliffe John (1320–1384), anglický teolog, v českém prostředí znám jako Jan Viklef. Vystudoval Oxford, poté zde přednášel. Poté, co papež Urban VI. chtěl po Anglii placení tributu, začal Wycliffe papežství kritizovat. Hlásal, že by se církev měla vrátit do apoštolských časů, zrušit úřad papeže a zbavit se pozemských statků. V roce 1382 Londýnská synoda jeho myšlenky odsoudila, byl sesazen ze svého místa na Oxfordu a jeho knihy byly páleny. Poté žil Wycliffe na své faře, odkud kázal. Jeho učedníci a pokračovatelé, zvaní lollardi, byli za své názory stíháni, získali si podporu mezi prostým lidem a měli vliv na mnohé selské rebelie. Wycliffe si získal popularitu i v českém prostředí, významně ovlivnil Jana Husa. Zemřel na krvácení do mozku.
